sv. Marcinián

sv. Marcinián
Martinianus, eremita

13. února, připomínka
Postavení:	poustevník
Úmrtí:	ca. 398

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Cézarei Palestinské za panování Konstantina Velkého. V osmnácti letech odešel na poušť.

Po delší době jeho života v poušti se jedna žena jménem Zoë rozhodla, že poustevníka svede. K večeru přišla k jeho chýši v roztrhaných šatech s prosbou, aby ji k sobě přijal, protože zbloudila. On s tím nakonec souhlasil pod podmínkou, že ráno odejde. Sám strávil noc v zadní oddělené části poustevny. Příštího dne se Zoë oblékla do krásných šatů, které v hadrech ukrývala a snažila se jej získat pro manželství. Když jí namítal, že by ji neuživil, přiznala se, že je velmi bohatá. Marcinián ji požádal, aby chvíli počkala a vyšel rozdělat oheň, do kterého vložil nohy. Mučen bolestí vzdychal a modlil se: Smiluj se nade mnou Bože, odpusť, že jsem měl zalíbení ve zlých myšlenkách. Zoë jej slyšela a když uviděla, co se děje, změnila své rozhodnutí a chtěla se podřídit tomu, co Marcinián řekne. Ten ji poslal vyhledat Pavlu Římskou, vdovu a zakladatelku klášterů. Měla se jí svěřit a naučit se u ní cestě, kterou pokládal pro ni za nejlepší.

Marcinián si pak vybral místo pro novou poustevnu na jednom ostrůvku v moři. Tam pletl rohožky z palmových listů a jeden lodník mu za ně několikrát do roka dovážel potraviny. Po šesti letech ztroskotala u ostrůvku loď a z ní se zachránila jen jedna dívka. Nechtěl s ní zůstat sám a tak jí odevzdal své potraviny a sám přeplaval na pevninu. Stále se vyhýbal styku se ženami. Poustevničil v Césarei Palestinské a zemřel v Aténách.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zde se k rozjímání hodí z myšlenek násl. blah. Jordána, že „Déšť je něco dobrého a země také a přece když se smíchají povstane z toho bláto. Tak mohou být ruce muže i ženy dobré, ale společným mnutím rukou vzniká nekalá žádost.“ Namístě je držet se Božích záměrů, které odhalíme.

Bože, Tys vedl svatého Marciniána na poušť, aby Ti tam sloužil příkladnou zdrženlivostí a modlitbou; na jeho přímluvu pomáhej i nám, ať dovedeme ovládnout sami sebe, abychom vytrvali v Tvé službě a nadevšechno Tě milovali. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Martinianus, eremita (ca. 398); Iordanus de Saxonia^♦ (1237); Christina de Spoleto^♦ (1458); Castor Aquitanus (s. IV); Benignus, m. Tuderti (s. IV); Stephanus, ep. Lugdunen (ca.515); Stephanus, abbas Reatin (s. VI); Gosbertus (874); Guimera (ca. 931); Fulcranus (1006); Gilbertus, ep. Melden (1009); Eustochium (Lucretia); Bellini. (1469)


úvodní informace výběr světce podle měsíců další spisy autora