Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Josef Oriol
Iosephus Oriol

23. března, připomínka
Postavení:kněz, mystik
Úmrtí:1702

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Barcelony ve Španělsku. Stal se knězem a velkým přítelem dětí, všech chudých a nemocných, kterým velmi pomáhal. Žil mimořádně asketicky a měl dar uzdravování. Byl kaplanem u Santa Maria del Pino v Barceloně.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DIVOTVŮRCE VYROSTLÝ V LÁSCE A POKÁNÍ

Narodil se v Barceloně 23. 11. 1650. v 16 měsících mu zemřel otec pracující v továrně na bavlnu. Nevlastním otcem se mu stal obuvník, který si ho oblíbil, ale také brzo zemřel. Pak je zasáhla velká bída, pro kterou ho matka dala do opatrování své známé. Tam dostal malý pokojík a jediné jeho cesty byly do školy a do kostela. Jednou ho pěstoun obvinil z nečistého vztahu s jeho ženou. Josef Oriol na důkaz neviny prý podržel několik žhavých uhlíků na holé dlani a protože ho nepopálily, pěstoun mu uvěřil.

Byl velmi nadaný a ve 23 letech vystudoval teologii. Jeho touhou byla služba chudým a potřebným, kterých nebylo v Barceloně málo. Po vysvěcení snad 10 let působil jako vychovatel v rodině jednoho maršála a zároveň jako kněz v kostele Filipa Neriho. Držel přísný půst o chlebu a vodě a nic si nedělal z posměšků pro chudobu. Ta byla však dobrovolná, neboť vše co míval u sebe vždy rozdal chudým. Jeho bratři mu část jeho platu schovávali, aby mu mohli obstarávat nejnutnější denní potřeby. On totiž nechtěl vůbec žádné peníze vlastnit.

Jeho asketismus se týkal i spánku, spával jen dvě hodiny denně a to ještě oblečený na stoličce. Svým odříkáním a modlitbami se snažil Bohu projevovat svou oddanost a lásku. Po matčině smrti podnikl tříměsíční pěší pouť do Říma. Spřátelil se tam s kardinálem Colloredem, který mu dopomohl k získání kaplanského místa u Santa Maria del Pino v Barceloně.

Dál žil ve velké chudobě a svůj plat dával chudým. Jednou položil ruku na zvlášť ubohého chudáčka a ten se pod jeho láskyplným dotekem uzdravil. Tím začalo jeho charisma - léčit chudé a zraněné. Na bohoslužby přicházelo víc nemocných a vyrušovali. Zákaz pomáhat jim v kostele platil jen do doby než si pan farář zlomil nohu, pak jej zrušil.

Dle legendy vysedával u kostela ochrnutý žebrák Vergant s poškozenou páteří. Toho se Josef zeptal, proč i on nepoprosí o uzdravení. Vergant se přiznal, že je mu přes třicet, nic neumí a proto se bojí, že by se po uzdravení neuživil. Josef ho přesto uzdravil, pokropiv ho svěcenou vodou udělal mu křížek a svou ruku vložil na jeho čelo. Náhle Vergant vstal a překvapeně hleděl na svého dobrodince. Berle pak pověsil pod obraz Panny Marie a odešel. Josefovou přímluvou se pak stal spokojeným pomocníkem hrobníka.

Lidé svého kaplana začali nazývat "Josef Divotvůrce". Ten také toužil jít do misií, ale sešlo z toho. Asketický život narušil Josefovo zdraví do té míry, že nakonec pro onemocnění poprosil o slamník, nemaje žádnou postel. Nemoc rychle postupovala a ve věku 52 let zemřel za zpěvu Stabat Mater. Pochován byl v kostele a u jeho hrobu se udály další zázraky. Roku 1805 byl papežem Piem VII. prohlášen za blahoslaveného a r. 1909 byl Piem X. kanonizován.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Josef Oriol dělal skutky pokání za druhé, z lásky k nim i k Bohu a řídil se radami evangelia. Zkusím jej dnes následovat v jeho milosrdenství mírou odpovídající mé lásce a pak se zamyslím, co pro zvětšení své lásky udělám. Láska je tím nejdůležitějším v mém životě a jediným podstatným prvkem, který se počítá na věčnosti.

Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal svatého Josefa Oriola, aby sloužil Tvé církvi svým kázáním i příkladem; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu rostli ve víře a lásce, konali skutky milosrdenství, a kráčeli tak cestou, kterou ukazoval svým životem. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Turibius de Mogrovejo (1606); Iosephus Oriol (1702); (1959); Rebecca ar-Rayyas de Himlaya (1914); Annuntiata Cocchetti (1882); Fingar seu Guignerus (ca. 460); Victorianus et Frumentius duo (484); Gualterius, abbas Pontisaren (ca. 1059); Otho, eremita (ca. 1120); Petrus, presb (ca. 1306); Methodius Dominicus Trčka (1959); Geruntius, ep. ltalicen. (ca. s. IV); Petrus Higgins (1642); Annuntiata Cocchetti (1882); Severus, abbas Agathen. (s. V); Michael Carvalho, Petrus Vázquez (1624); Aloysius Urbano Lanaspa (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský