Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Metoděj Dominik Trčka


23. března, připomínka
Postavení:kněz a mučedník CSsR
Úmrtí:1959

ŽIVOTOPIS

Pochází z Frýdlantu. Stal se řeholníkem Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele a knězem. Jeho první významnější působení bylo na Svaté Hoře, kde se věnoval utečencům. Pak byl pověřen pastorací mezi řeckokatolíky v ukrajinském Lvově. Přešel k byzantskému ritu. Dalším jeho posláním bylo založení komunity redemptoristů latinsko-byzantského ritu na Slovensku. Byl představeným kláštera v Michalovcích a s příchodem komunistického režimu internován do Podolínce. Vystřídal vězení v Ilavě, Mírově a Leopoldově, kde jedna tichá koleda mu vynesla utrpení končící smrtí.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MUČEDNÍK KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČSSR

Narodil se 6. 7. 1886 ve Frýdlantě nad Ostravicí. Byl nejmladším ze sedmi dětí Františky roz. Šterbové a Tomáše Trčky. Gymnázium absolvoval v Místku a v Července u redemptoristů. Tam se rozhodl vstoupit do Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele. Po noviciátu 25. 8. 1904 složil řeholní sliby. V roce 1906 se stal členem studentské Jednoty za obrácení a sjednocení Slovanů v Katolické církvi. Po teologických studiích v roce 1910 se v Praze stal knězem. První léta věnoval pastorační práci a lidovým misiím. Působil v Praze a na Svaté Hoře, kde jsou v kronikách informace o jeho tamním působení mezi utečenci z Chorvatska a Slovinska, kterým se mimořádně věnoval.

Po dvou letech si zamiloval východní obřad a přijal jméno Metod na znamení, že chce pokračovat v díle tohoto slovanského apoštola. To se stalo asi r.1919, v době, kdy superior Pražské provincie redemptoristů ho pověřil pastorační prací mezi věřícími řeckokatolíky v ukrajinském Lvově. O tom, že ho to lákalo pracovat mezi křesťany byzantského ritu, se zmínil již dříve. Se spolubratry konal misie mezi řecko-katolíky Prešovské, Križevské a Mukačevské eparchie (biskupství řeckovýchodní církve). Po kratší dobu byl představeným budovaného kláštera v Michalovcích.

Dalším místem jeho povolání byl Stropkov na východním Slovensku. Se spolubratry tam založil první komunitu redemptoristů latinsko-byzantského ritu. Od roku 1924 byl jejím představeným a začal rozvíjet misionářskou činnost v eparchiích Križevac, dále Prešov a Užhorod, kde byl od r. 1935 i vizitátorem sester basiliánek. Vedle hlásání Božího slova zakládal spolky Matky ustavičné pomoci a doporučoval modlitby svatého růžence.

Od června 1936 do dubna 1942 byl znovu představeným michalovského kláštera. Pod jeho vedením se duchovní činnost komunity redemptoristů rozšířila na celý Zemplín. Přes veškeré aktivity neztratil svůj vřelý vztah k nejopuštěnějším. Zamýšlel založit i asociaci žen, které by se po duchovní stránce věnovaly nejopuštěnějším. Za druhé světové války podstoupili redemptoristé mnohá utrpení, protože Slovenské státní orgány je obviňovaly z fanatismu a podezíraly z nepřátelské propagandy. Vztahy s nimi se vylepšovaly po ukončení války.

Komunita redemptoristů byzantského obřadu byla od prosince 1945 kanonicky jmenovaná za víceprovincii Michalovce a v březnu se P. Metoděj stal jejím představeným.

Redemptoristé se za jeho vedení vrátili do Stropkova, kde postavili chrám Sv. Cyrila a Metoděje. Založili také dům v Sabinově, věnovali se početným misiím a vydávali mnohé publikace.

Vše se ale s příchodem komunistického režimu změnilo. Roku 1949 byla Michalovská provincie zrušená a během noci z 13. 4. 1950 byli všichni řeholníci převezeni do shromažďovacích táborů. P. Metoděj navštívil Sabinov a pak byl internován do Podolínce. Odtud byl na vyšetřování vícekrát vzat do pověstného "Mlýna Leopoldova". Výpovědi spoluvězňů svědčí o tom, že vše snášel statečně a vyrovnaně, byl ochotný na sebe brát každou vinu a zodpovědnost, aby zabránil pronásledování spolubratrů.

Během procesu byl 12. 4. 1952 obviněný ze spolupráce s biskupem Gojdičem, z rozšiřování pastoračních listů a ze zasílání informací do Říma. Bylo to posuzováno jako špionáž a jako hrubý přestupek proti státu. Dále byly vykonstruovány historky pokusu o útěk do zahraničí. Pro tyto "zločiny" byl P. Metoděj odsouzen na 12 let vězení. Vězněn byl v Ilavě, Mírově a Leopoldově. Utrpení přijímal s důvěrou v Boha, který s křížem dává i sílu k jeho nesení. I přes chorobu, věk a tvrdé podmínky ve vazbě si zachoval pevného ducha. Stále se modlil a sebemenší možnost využil k sloužení liturgie.

V Leopoldovské věznici, považované za jednu z nejtvrdších, byl od r. 1958. O vánocích si potichu zazpíval koledu a dozorce to zaslechl. Ihned byl za to přeložený do korekce, kde následkem drsného prostředí onemocněl zápalem plic. Potřebná léčba byla zamítnuta a mezi jeho poslední slova k bližním patřilo, že se na nikoho nehněvá a všem odpouští.

Pohřben byl na vězeňském hřbitově v Leopoldově. O 10 let později byly jeho ostatky převezeny do Michalovců. Soudně byl rehabilitován v r.1990. Blahořečen byl 4. 11. 2001.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Pomodlím se desátek za misijní aktivity ve své vlasti.

Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys dal blahoslavenému Dominiku Trčkovi sílu vydržet všechny útrapy věznění; pomáhej i nám, kteří si připomínáme jeho vítězství, abychom pod Tvou ochranou obstáli v každém nebezpečí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Turibius de Mogrovejo (1606); Iosephus Oriol (1702); (1959); Rebecca ar-Rayyas de Himlaya (1914); Annuntiata Cocchetti (1882); Fingar seu Guignerus (ca. 460); Victorianus et Frumentius duo (484); Gualterius, abbas Pontisaren (ca. 1059); Otho, eremita (ca. 1120); Petrus, presb (ca. 1306); Methodius Dominicus Trčka (1959); Geruntius, ep. ltalicen. (ca. s. IV); Petrus Higgins (1642); Annuntiata Cocchetti (1882); Severus, abbas Agathen. (s. V); Michael Carvalho, Petrus Vázquez (1624); Aloysius Urbano Lanaspa (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský