Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






sv. Isidor
Isidorus, ep. Hispalien. et doctor Eccl.

4. dubna, nezávazná památka
Postavení:arcibiskup a učitel církve
Úmrtí:636
Patron:internetu a uživatelů počítačů
Atributy:biskup s knihou, event. s pérem, jezdec na koni

ŽIVOTOPIS

Pochází od Sevilly ve Španělsku. Po smrti otce jej vychovával bratr Leandr. Po počáteční nechuti k učení dosáhl svým rozhodnutím a vytrvalostí toho, že se stal učitelem středověku. Byl biskupem v Seville, napsal mnoho spisů, svolal a řídil několik koncilů, na kterých byly moudře uspořádány četné záležitosti. Denně prý rozjímal o umučení Spasitele. Byl svatý nejen moudrostí, ale i láskou, pokorou, trpělivým snášením utrpení a pokáním.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

Co dokáže vytrvalost?

Narodil se kolem r. 560 u Sevilly, snad v Novém Kartágu ve Španělsku ve významné rodině, která dala Církvi několik svatých. Byli to jeho dva starší bratři, Leandr a Fulgentius i sestra Florentina. V dětství mu zemřeli oba rodiče a starost o rodinu i o Isidorovu výchovu převzal Leandr, který byl o 20 let starší.

O Isidorově mládí se traduje, že byl netrpělivý a nestálý, až jednoho dne při svém záškoláctví přišel ke studni s kamenným roubením. Přisedl a bezděčně si všiml hlubokých zářezů na hřídeli a četných jamek na roubení. Když po chvíli přišla pro vodu žena, zeptal se jí, jak vznikly ty zářezy v tvrdém dřevě a jamky v kamenu. Dozvěděl se od ní, co všechno dovede vytrvalost! Kapky dopadající na jediné místo na tvrdém  kameni vyhloubí jamku a dřevo se vydře každodenním navíjením provazu. Isidor si uvědomil, že i on by mohl dosáhnout vzdělání a moudrosti, bude-li s Boží pomoci vytrvale studovat. Od té chvíle pod vedením bratra rychle získával vědění až dosáhl i toho, že se stal učitelem celého středověku.

Naučil se latinsky, řecky i hebrejsky. Osvojil si výmluvnost, která je i dnes v jeho spisech obdivuhodná. Zdokonaloval nejen své myšlení, ale i srdce křesťanskými ctnostmi. Příklad měl v Leandrovi. Po studiích byl vysvěcen na kněze, utvrzoval španělské katolíky ve víře a zaměřoval se na obrácení ariánců. Král Visigothů Leovigild v té době pronásledoval duchovenstvo, některé biskupy prý uvěznil a Leandra vyhnal ze své říše. Isidor prý jeho srdce ovlivnil tak, že uvězněné propustil a Leandra povolal zpět. Isidor pak na čas vstoupil do kláštera. Když biskup Leandr asi v roce 596 zemřel, nový král Rekkared s duchovenstvem i lidem zvolili za nástupce jeho bratra Isidora. Papež Řehoř Veliký mu poslal arcibiskupské odznaky.

Isidorovi velmi ležela na srdci asketická i všeobecně odborná výchova kněží a dodržování církevní disciplíny. S tím zaměřením vystupoval i na mnohých provinciálních i národních synodách v Seville a Toledu. Počínal si velmi moudře a napsal i mnoho spisů. Ve třetím díle Sententiae (Myšlenky) uvedl své představy o správném biskupovi: Program svého povolání má začínat u sebe, sebezapíráním, ponížeností a vzorným životem. Svým věřícím má vykládat pravdy křesťanské víry a starat se o ně jako dobrý pastýř či lékař.

Isidorovo dílo De officiis ecclesiasticis (O církevních službách) bylo vynikající příručkou liturgiky. Spis Chronica maiora je jakousi světovou kronikou. De viris illustribus (O slavných mužích) se týká církevních dějin. Dvě knihy synonyma jsou asketickým spisem pro povzbuzení hříšných a trpících. Spisů napsal více než je zde uváděno. Jeho hlavním teologickým dílem jsou tři knihy sentencí: Sententiarum libri tres. V první se zabývá naukou o Bohu a v dalších dvou základními otázkami mravnosti. Největší Isidorovo dílo je 20svazková encyklopedie zvaná Etymologiarum libri XX seu Origines (Počátky). Jedná se o ucelený sborník informací z rozmanitých oblastí života a vědy podobný dnešním databázím. Španělští informatici z Observační služby internetu v Barceloně, inspirováni údaji a doporučeními Papežské rady pro sdělovací prostředky, uznali pro toto dílo sv. Isidora za patrona internetu a uživatelů počítačů. Patronát potvrdil během jedné pouti do Španělska také papež Jan Pavel II. A kult sv. Isidora jako patrona internetu se popularizuje zejména i v Polsku. Přes všechny výhrady se kritici Isidorových děl shodují v tom, že byl mimořádně plodný literát s velkou zásluhou na záchraně antických kulturních hodnot.

I při své literární činnosti žil Isidor na vysokém stupni ctností, pěstoval dobročinnost, neúnavně pracoval v Boží službě, žil velmi příkladně a s hlubokou zbožností i zemřel.

Před smrtí vše rozdal a pak podle vizigotského obřadu vykonal veřejné pokání. Na velikonoční neděli 31. března se nechal donést do kostela sv. Vincence v doprovodu podřízených biskupů, za přítomnosti dalšího duchovenstva i lidu. Od jednoho z biskupů přijal kající roucho, od druhého si dal posypat hlavu popelem a veřejně vyznal své poklesky. S hlubokou lítostí nad nimi poprosil přítomné o odpuštění a o modlitby. Po přijetí eucharistie se polibkem pokoje rozloučil s okolostojícími, nechal se přenést zpět do své cely a o čtyři dny později zemřel.

Za svatého byl prý prohlášen asi v roce 1598 Klementem VIII. V roce 1722 jej papež Inocenc XIII. jmenoval učitelem církve.

Stanovím si, co udělám pro svou větší vytrvalost v dobrém a hned s tím také začnu.

Bože, tys povolal svatého Isidora, aby svým učením vzdělával Tvou církev; vyslyš naše prosby a na jeho přímluvu jí pomáhej, ať stále roste v poznání Tvé pravdy. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Isidorus, ep. Hispalien. et doctor Eccl. (636); Benedictus Massarari (1589); Caietanus Catanoso (1953); Franciscus Marto (1919)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský