Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


místo kanonizace 13. 3. 2017
místo kanonizace 13. 3. 2017




sv. František Marto
Franciscus Marto

4. dubna, připomínka
Postavení:dítě, vizionář
Úmrtí:1919

ŽIVOTOPIS

Dětem Františkovi, Hyacintě a Lucii se v roce 1917 zjevovala Panna Maria, aby upozornila na potřebu pokání a zasvěcení lidstva, aby mohlo dojít k Bohu. Těmto dětem ukázala i peklo, aby zřetelně viděly význam záchranné nabídky a svěřila tajemství, která se naplnila. V druhém následujícím roce František zemřel.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PASÁČEK Z FATIMY

Pochází z Fatimy, kde se narodil 11. 6. 1908 do početnější rodiny Martových. Jeho mladší sestřičkou je s ním později blahořečená i kanonizovaná Hyacinta s památkou 20. 2. Své sestře se podobal jen rysy ve tváři a úsilím o ctnost kvůli Ježíši a Marii. Nebyl náladový a živý jako ona, naopak měl mírnou a povolnou povahu. Když při dětských hrách vyhrál a někdo mu to chtěl upřít, povolil bez odporu se slovy: "Myslíš, žes vyhrál ty? - Nu, dobře! Mně na tom nezáleží!" Jindy byl okraden o kapesník s obrazem Panny Marie, který před tím dětem ukazoval. Lucie ho pak objevila u jednoho z přítomných hochů a začala kvůli němu hádku. František ji však ukončil slovy: "Nechej ho! Co mi na tom šátku záleží?"

Miloval přírodu, zejména slunce, které jako pasáček nazýval lampou našeho Pána a rád obdivoval jeho východ i západ. S nadšením pozoroval odrazy jeho paprsků v oknech i v kapkách vody na stromech a keřích. Když byl s Hyacintou a Lucií na kopcích, jeho zábavou bývalo sednout si na nejvyšší skálu a hrát jim na píšťalu. Nebo si často zpíval:

"Miluji Boha na nebi, miluji ho i na zemi;

miluji květiny na poli, miluji ovce na horách. ..."

V roce 1915, tedy v sedmi letech měl s mladší sestřičkou i se sestřenicí Lucií první zjevení anděla Míru, popisované v životopise Hyacinty. On sám jen viděl, ale neslyšel. Slova mu tlumočila děvčata. Když se v modlitbě pak skláněli k zemi, býval první, kterého ta poloha unavovala a naříkal si na bolesti zad. Přítomnost anděla však ve svých myšlenkách prožíval ještě dlouho po zjevení. Také po svatém přijímání od anděla velmi intenzívně prý cítil, že Bůh je v něm, aniž mu bylo jasné jak je to možné.

O zjeveních Panny Marie, které se těmto dětem dostalo, Lucie ve vzpomínkách uvedla, že jejich pozornost znovu obrátila k nadpřirozenu, ale mnohem mírněji. Místo vyčerpávajícího pocitu bezmocnosti v Boží přítomnosti, Mariina zjevení v nich zanechávala pokoj a sdílnou radost, která nebránila o události mluvit. Jen o souvislostech s paprsky světla mlčely, k čemuž byly i vnitřně nabádány. Děvčata vždy Františkovi vyprávěla, co Panna Maria řekla, neboť i při těchto zjeveních viděl, ale neslyšel. Když uslyšel o příslibu, že přijde do nebe, byl šťasten, zkřížil ruce na prsou a zvolal: "Ach, Panno Maria! Budu se modlit tolik růženců, kolik budeš chtít!" Od té chvíle se začal od dětí vzdalovat, jako by se šel procházet. Když na něho volaly a ptaly se ho, co dělá, zvedl ruku a ukázal růženec. Tak takový byl František, jeden ze tří fatimských vizionářů, kterým se Panna Maria zjevovala každý měsíc od 13.května do 13. října 1917 na Cova da Iria.

Na podzim 1918 František onemocněl a nejraději měl návštěvy Lucie a Hyacinty, protože jim mohl otevřít snadno své srdce a vyjádřit své nejhlubší pocity. Den před svou smrtí si Lucii zavolal a řekl jí, že se bude zpovídat, aby po svatém přijímání mohl zemřít. Chtěl od ní a od Hyacinty, aby mu připomněly, na co by snad mohl zapomenout. O některých věcech chtěl říci ještě jednou, protože uvažoval, že Pán kvůli jejich hříchům by mohl být třeba ještě smutný. A dodal: "kdybych nezemřel, nikdy bych to již neudělal." Pak sepjal ruce a řekl modlitbu: "Ó můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které Tvého milosrdenství nejvíce potřebují!" A s dojetím očekával šťastný okamžik.

Blahořečen byl i se svou sestrou 13. 5. 2000 Janem Pavlem II. Svatořečeni byli oba 13. 5. 2017 papežem Františkem.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Máme před sebou jako vzor dítě. A Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ (Mt 18,3) Zamyslím se nad těmi rozdílnými dětmi Františkem a Hyacintou; čím se Bohu tolik líbily, že se jim dostalo zařazení mezi svaté.

Bože, Ty jediný jsi svatý, Ty jediný jsi pramen všeho dobra; pomáhej nám na přímluvu svatého dítěte Františka, ať poznáme, co Tobě se líbí a také podle toho žijeme, abychom se nepřipravili o účast na Tvé slávě. Prosíme o to skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Isidorus, ep. Hispalien. et doctor Eccl. (636); Benedictus Massarari (1589); Caietanus Catanoso (1953); Franciscus Marto (1919)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský