Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Michael Rua
Michael Rua

6. dubna, připomínka
Postavení:představený řádu SDB
Úmrtí:1910

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Turína v Itálii. V dětství se seznámil s Donem Boskem a v roce 1855 složil řeholní sliby jako první člen kongregace salesiánů. Učil se cizí jazyky, stal se knězem a Boskovým spolupracovníkem i nástupcem. Po jeho smrti nesmírně rozšířil kongregaci po světě a to mezi Indiány v Brazílii a v Ecuadoru, do Číny, do Indie, do Egypta i do Mozambiku. Vykonal mnoho práce a prožil mnoho utrpení.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

Michaelova cesta do zaslíbené země

Narodil se 9. 6. 1837 v Turínu. V osmi letech mu zemřel otec, který byl dělníkem v královské továrně na zbraně. Bydleli dosud v domku, který k ní patřil. Pak se seznámil s Donem Boskem a našel místo v jeho srdci i oratoři. Záhy mu zemřel jeho bratr Jan a maminka zůstala v dělnickém bytě sama, což ho velmi bolelo.

V pokoji Dona Bosca 25. 3. 1855, v kleče před ukřižovaným, do jeho rukou složil Michael Rua velmi vážný slib chudoby, čistoty a poslušnosti. Význam byl v tom, že zde byl zrod nové řeholní kongregace salesiánů. Od té chvíle měl Michael dojem, že nemá čas na spaní, ráno stával již ve čtyři hodiny. Jeho společníkem se stal Jan Cagliero (pozdější kardinál) a pak Jan Francesia (významný latiník). Bydleli společně a v zimě jim zamrzala voda v umyvadle. Ranní mytí se pak odehrávalo ve sněhu. Rua studoval hebrejštinu.

Ve 20 letech přepsal rukopis od Bosca: "Pravidla společnosti svatého Františka Saleského" a společně s autorem je vezl do Říma ke schválení. Papež Pius IX. tyto stanovy přijal a vlastnoručně opravené vrátil. Rua je hned začal přepisovat. Mimo tří návštěv u papeže provázel Bosca i při návštěvách významných římských osobností. Do Turína se vrátili po dvou měsících a zjistili, že zastupující piemontský Don Alasonati zatím udělal z oratoře něco jako disciplinovaná kasárna se studeným pořádkem, řády a tresty. Don Bosco uložil Ruovi začít od začátku a neformálně mu předal vedení oratoře. Zakrátko se jejich oratoř opět stala jednou rodinou.

Ve 23 letech, 28. 7. 1860, Michael Rua přijal kněžské svěcení a po primici nalezl na stole prorocký dopis Dona Bosca se slovy: "Uvidíš lépe než já překračovat salesiánské dílo hranice Itálie a zakotvit v mnohých částech světa. Budeš mít mnoho práce a mnoho utrpení. Dobře však víš, že jedině přes Rudé moře a poušť se přichází do zaslíbené země. Trp s odvahou. Útěchy a pomoc Páně ti na zemi scházet nebudou." Tak se také stalo.

Po osmi letech, v době dokončujících prací na kostele Panny Marie Pomocnice, kdy Don Rua spával sotva 4 hodiny denně, se zhroutil v bráně oratoře s náhlým zánětem pobřišnice. I když to pak s ním vypadalo hodně zle, Don Bosco ho ujistil, že i kdyby ho vyhodili z okna, že by nezemřel, protože Bůh plán jeho života nebude měnit.

Poté co papež Lev XIII. svěřil Donu Boskovi stavbu chrámu Nejsvětějšího Srdce v Římě, Don Rua mu v jeho práci velmi pomáhal i na cestách. Studoval při nich ve vozech třetí třídy i francouzštinu a španělštinu, aby mu mohl dělat tlumočníka. V listopadu 1884 Lev XIII. jmenoval Dona Ruu vikářem Dona Boska s právem nástupce.

V lednu 1888 se u smrtelného lůžka rozloučil s Donem Boskem a od té doby byl otcem rychle rostoucí salesiánské rodiny v nejrůznějších částech světa. Při Boskově smrti bylo ve světě 700 salesiánů s 64 domy. Za Ruova pokračování se počet domů rozrostl na 341 ve 30 státech a počet salesiánů na 4.000 členů.

Pod vedením Dona Rui se salesiánské misie rozšířily mezi Indiány v Brazílii a v Ecuadoru, do Číny, do Indie, do Egypta, do Mozambiku. Don Rua navštěvoval salesiánská díla po celém světě a jezdil jen vozy třetí třídy.

Ke konci života byly jeho nohy jednou velikou ranou a oči otekly a zapálily se. 15. února 1910 poprvé nebyl schopen vyřizovat korespondenci a poslal ji k vyřízení Donu Rinaldimu, generálnímu prefektu kongregace. Bylo to prý poprvé, co něco vzdal kvůli únavě. Další dny strávil na lůžku a jeho docela poslední slova byla modlitba, které se od Dona Bosca naučil jako malý chlapec: "Drahá Matko Panno Maria, pomozte mi, abych spasil svou duši."

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Jako Don Rua budu čerpat odvahu z vědomí, že jedině přes Rudé moře a poušť se přichází do zaslíbené země. Promyslím nejen co měl Don Bosco při psaní těch slov na mysli, ale zejména co mají znamenat v mém životě.

Bože, Tys povolal blahoslaveného Dona Michaela Rua k velkému dílu stát se nejen šiřitelem kongregace, ale především otcovským vychovatelem mládeže; dej i nám takovou lásku k lidem, abychom Ti sloužili tím, že přivádíme své bratry k Tobě. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Petrus Veronensis (1252); Notkerus Balbulus (912); GalIa (s. VI); Michael Rua (1910); Petrina Morosini (1957); Iren (s. IV); Eutychius, ep. Cpolitan. (582); Winebaldus, abbas Trecen. (ca. 620); Prudentius, ep. Trecen (861); Gulielmus, abbas in Dania (1203); Catharina de Pallantia (1478); Zephyrinus Agostini (1896); Michael Czartoryski (1944)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský