Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Heřman Josef
Hermannus Iosephus

7. dubna, připomínka
Postavení:kněz, řeholník a mystik OPraem
Úmrtí:1241 nebo 1252
Patron:matek, dětí a hodinářů
Atributy:chlapec, jablko, Ježíšek s Matkou, kalamář, kalich,klíč, premonstrát, psací náčiní,růže

ŽIVOTOPIS

Narodil se ve 12. století v Kolíně a od dětství podléhal mystickým vizím. Původně měl být hodinářem, pak však vstoupil do premonstrátského řádu, kde se stal knězem. Opat jej pověřil péčí o stravu spolubratrů, při níž se osvědčil trpělivostí a poslušností. V duchovním životě prý dosáhl mystického sňatku. Nakonec byl sákristiánem, skládal hymny i výklad k Písni Šalomounově.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ODMĚŇOVANÁ DŮVĚRA

Pocházel z chudé rodiny v Kolíně nad Rýnem. Od sedmi let chodil do školy a po ní spěchával do kostela, kde celé hodiny vydržel před sochou Boží Matky s Ježíškem na klíně. Dětsky důvěrně s nimi rozmlouval jakoby se nejednalo o sochu, ale pravé bytosti. Vyprávěl, co měl na srdci a rád se dělil. Legenda uvádí, že jednou podal Ježíškovi jablko a on natáhl ruku a vzal si ho. To nám připomíná, že to, co dokážeme myslet opravdově, milující Bůh opravdově přijímá a dobrotu srdce odmění.

Pannu Marii nazýval svou matkou a růží. Často si připomínal Ježíšovu chudobu na zemi i jeho potupy a utrpení. Pak měl radost i se své chudoby a obzvlášť z případného pohanění. Svět mu připadal jako moře pokušení a již ve 12 letech se rozhodl pro vstup do premonstrátského kláštera ve Steinfeldu. Snad právě proto, že sv. Norbertem byl řád svěřen pod ochranu Matky Boží a v Heřmanově srdci k ní hořel plamen lásky. Asi tou dobou nebo později se vyučil hodinářem.

Po té co přijal řádové bílé řeholní roucho, byl poslán za dalším vzděláním do kláštera ve Frisku. Tam se vzorně učil, jen spisy pohanských řečníků neměl rád. Prý mu z nich vanul puch plesniviny. Zato nad spisy církevních otců pociťoval sladkou rozkoš. Po studiích se vrátil, složil řeholní sliby a přijal kněžské svěcení.

Jeho sny o setrvávání v rozjímavých modlitbách se rozplynuly, když byl pověřen péčí o stravu. Ochotně a pokorně ji zajišťoval a sloužil při stole. Sám se nejraději postil o chlebu a vodě a když si stěžoval P. Marii, že už nemůže dlouho setrvávat na modlitbách, ona ho uklidnila: když koná uložené povinnosti tím, že posluhuje bratrům jakoby sloužil Kristu a Bohu, přináší nejmilejší oběť.

Po nějaké době dostal úřad sákristiána s péčí o chrám, posvátné nádoby a bohoslužebná roucha. Tak bylo vyhověno touze jeho srdce, aby se více mohl věnovat rozjímání. Občas před oltářem strávil celou noc. Snad proto, že vynikal čistotou, láskou a úctou k Boží Matce, začali ho bratři nazývat Josefem. Jeho pokora a skromnost se bránily přijmout jméno snoubence P. Marie, až se mu prý ona zjevila s andělem, který mu oznámil, že se mu nejsvětější Panna zasnubuje, jako byla zasnoubena Josefovi, a že si přeje, aby přijal jeho jméno.

Častými mystickými zážitky s P. Marií a hlavně až přehnaným asketickým životem Heřman Josef tělesně zeslábl a pak povážlivě onemocněl. Tu si kladl za vinu, že sám zapříčinil, že nemůže bratrům sloužit. A Panna Maria ho z jeho sklíčenosti vyvedla tím, že mu vyprosila zdraví. Jeden životopisec napsal, že byl jako pšeničné zrno rozemílán dvěma žernovy, jednak slastmi, jednak utrpeními.

Patřil též ke ctitelům svatých přátel v nebi. Na počest sv. Voršily a jejích družek složil chvalozpěv a to i nápěv k němu dle zpěvu panen při mystickém zážitku. V té době byly zároveň nalezeny jejich ostatky a Heřman Josef si u představené Voršilek vyprosil lebku sv. Gertrudy.

K jeho velkým ctnostem patřila dojemná pokora. Stavěl se jako nejmenší a nejnehodnější, spokojil se starším záplatovaným řeholním rouchem a byl dokonale poslušný představených. V klášteře také spravoval hodiny a vyzařoval zvláštní kouzlo. V pozdějším věku se pustil do psaní výkladu ke starozákonní Písni Šalomounově. Protože ho k tomu povzbudila P. Maria, jeho dílo mělo ty nejlepší kvality. Při práci nad psaním prožíval rozkoš a vzdaloval se všemu pozemskému.

V posledních letech se připravoval na smrt, kterou si předpověděl, stejně jako hrob. Dožil v Hovenu u Zülpichu, v klášteře, do nějž byl cisterciáckými řeholnicemi povolán k vykonání velikonočních obřadů. Když ho tam vítaly, ukázal holí na místo, kde ho pohřbí. Po nějaké době bylo jeho tělo s velkou slávou přeneseno do Steinfeldu. Na jeho hrobě se děly zázraky. O roku jeho úmrtí se zachovala dvě data nerozlišitelné věrohodnosti. Kanonizován byl v roce 1960.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad Josefovými ctnostmi a za skromnost i čistotu svého srdce se pomodlím růženec.

Bože, Tys povolal svatého Heřmana Josefa, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Baptista de la Salle (1719); Hermannus Iosephus (1241 nebo 1252); Eduardus Oldcorne et Radulphus Ashley (1606); Hegesippus (ca. 180); Pelusius, presb. (s. inc.); Iren (s. IV); Calliopius (s. IV); martyres Sinope CC milites (s. IV); Georgius, ep. Mytilenen (816); Aibertus (1140); Alexander Rawlins (1595); Henricus Walpole (1595); Maria Assumpta Pallotta (1905)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský