Světci k nám hovoří...


sv. Demetrius

Demetrius

9. dubna, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:s. III/IV
Patron:vojáků, Benátek, Soluně, Konstantinopole (Istanbulu)
Atributy:římský voják, kopí, meč, šípy, štít s křížem

ŽIVOTOPIS

Údajně pocházel ze Soluně a jeho otec byl vysokým císařským hodnostářem i tajným křesťanem. Demetrius byl tedy vychován ve víře a po smrti rodičů ho prý císař Maximián ustanovil za představitele města. Demetriův křesťanský život přispěl k obrácení některých pohanů, ale popudil také císaře, který nechal Demetria uvěznit. Pomocí sluhy Lupa Demetrius však prý stačil své jmění dát chudým.

Legenda se zmiňuje o císařských hrách, při kterých jistý silák Lius zápasil s křesťany a shazoval je z mostu na nastražená kopí. Zvítězit nad ním měl křesťan Nestor z popudu Demetria, který mu řekl: "Nad Liem zvítězíš a za Krista zemřeš." Tak se prý stalo. Obr byl přemožen mladým křesťanem a z císařských her ubyla jedna krvavá atrakce. Podnět od Demetria nezůstal prý císaři utajen a on jej dal možná i kvůli tomu ve vězení probodat kopími. Nejedná se o jedinou historku.

Víme, že mučednickou smrt pro víru Demetrius podstoupil na území pozdější Jugoslávie. Zprávy o jeho životě však byly promíšeny s historkami, které ho měly oslavit nejen jako mučedníka, ale především vyzdvihnout v něm slavného bojovníka. Tím sice v jistém smyslu je každý mučedník, ale historické okolnosti jsou u Demetria značně nejasné. Není ani zaručené zda zemřel za císaře Maximiána nebo Diokleciána, ale jak uvádí martyrologium bylo to v Panónii poblíž Sirmína.

V 5. století byl ke cti sv. Demetria postaven v Soluni kostel a jsou tam uchovávány jeho údajné ostatky. V Řecku mu zasvětili přes 200 kostelů. Z jeho hrobu prý vytékal léčivý olej. Křižáci ho uctívali jako svého patrona. A místy je ve světě uctíván podobně jako svatý Jiří.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Liborius, ep. Cenomanen (s. IV); Demetrius (s. III/IV); (306); Valdetrudis (688); Casilda (1075); Thomas de Tolentino (1321); Maximus, ep. Alexandrin (282); Eupsychius (ca. 362); Acacius, ep. Amiden (s. V); Hugo, ep. Rothomagen (730); Gaucherius (1140); Ubaldus Adimarus (1315); Antonius Pavoni (1374); C (1944)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.