Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Valtruda
Valdetrudis

9. dubna, připomínka
Postavení:vdova a zakladatelka, řeholnice
Úmrtí:688

ŽIVOTOPIS

Pochází z Belgie, byla dcerou hraběte Valberta a sv. Bertily. Na přání rodičů se provdala za Maldegara, hraběte Hennegavského a měli čtyři děti, z nichž dvě byly zařazeny mezi svaté. Synové se jmenovali Landrikus a Dentlinus; dcery Aldetruda a Madelberta. Valtruda byla vzornou, laskavou matkou, ale jak děti rostly, rostla i její touha po samotě a soustředěném duchovním životě.

S manželem oba založili benediktinský klášter v Mons a po vzájemné dohodě odešli žít řeholním životem. Valtruda ve svém klášteře přijala řeholní závoj v roce 656. Měla charisma zázraků, navracela zdraví zejména nemocným dětem a pro chudé se jí v případě potřeby almužna pod rukama prý množila.

Její manžel rovněž vstoupil do benediktinského kláštera, obdržel v něm jméno Vincenc a v den jeho smrti 14. 7. nám jeho svatost připomíná martyrologium. Zemřel asi roku 677.

O Valtrudě je psáno, že udělala mnoho dobrého také pro zajatce. Byla i různě pomlouvána, snad proto, že se moc svěřovala. Měla obavy, zda odřeknutím se světa nezpůsobila bezpráví. A také prozradila svůj mystický zážitek, při kterém jí sv. biskup Gaugerich podával kalich s povzbuzením, aby pokračovala cestou k dokonalosti. To vedlo k tomu, že ji nazvali lhářkou a podezíraly ji z přetvářky. Nakonec zemřela s pověstí svatosti.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dominica in Palmis de Passione Domini; Liborius, ep. Cenomanen (s. IV); Demetrius (s. III/IV); (306); Valdetrudis (688); Casilda (1075); Thomas de Tolentino (1321); Maximus, ep. Alexandrin (282); Eupsychius (ca. 362); Acacius, ep. Amiden (s. V); Hugo, ep. Rothomagen (730); Gaucherius (1140); Ubaldus Adimarus (1315); Antonius Pavoni (1374); C (1944)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský