Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






blah. Antonín Neyrot
Antonius Neyrot

10. dubna, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:1460

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Rivole v Itálii. Povahou byl nestálý a neklidný, ale toužil po hlubším životě s Bohem. Ve Florencii vstoupil do dominikánského řádu a stal se i knězem. Asi v roce 1457 přišel na Sicílii, ale brzy se vracel do Palerma, pak si vyžádal dovolení jet do Říma a do Neapole. Na cestě lodí, která byla přepadena piráty, se dostal do zajetí. Odvezen do Afriky byl vězněn v Tunisu.

Nerad snášel kříž, protože byl velmi netrpělivý. Nebyl schopen se smířit se situací, v níž se nalézal a přicházel tak o Boží milost. Docílil sice lepšího bydlení ve městě, ale zapřel svůj duchovní stav a přestoupil k mohamedánům. Dokonce se prý oženil a v zaslepenosti začal do latiny překládat korán. Při jeho studiu ale poznal, že jde o bludné učení, s lítostí uznal svou chybu a navrátil se k pravé víře.

Propustil proto manželku, smířil se ve zpovědi s Bohem, veřejně se zřekl islámu a vyznal svou víru. To učinil i před kalifem, který byl mohamedánským představeným města. Ten ho za jeho vyznání dal zbičovat a vsadit do žaláře. Strávil tam v rozjímání své poslední tři dny. Měl se rozhodnout: buď mohamedánský život nebo smrt a vzkříšení, ve které věřil. V těch třech dnech se nezměnil, ale posiloval své spojení s Bohem. Rozsudek přijal s radostí. Byl znovu a krutěji zbičován a pak za modlitby, která mu plynula ze rtů, ukamenován.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Michael de Sanctis (1625); Terentius, Africanus, Maximus, Pompeius, Alexander, Theodorus et XL socii (asi 250); Magdalena de Canossa (1855); Antonius Neyrot (1460); Apollonius, presb. (s. inc.); Palladius, ep. Autissiodoren (658); Beda, iunior, monachus (ca. 883); Macarius, peregrinus (1012); Fulbertus (1029); Antonius Neyrot (1460); Marcus Fantuzzi de Bononia (1479); Bonifatius Żukowski (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský