Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Josef Moscati
Iosephus Moscati

12. dubna, připomínka
Postavení:laik, lékař a vědec
Úmrtí:1927

ŽIVOTOPIS

Už jako neapolský student a později jako profesor, vedoucí lékař i vědec svědčil o víře svým životem. Nedal na lidské ohledy a vždy dával najevo své křesťanské zásady. Nazýván byl mužem modlitby a byl přesvědčen, že důkazem lásky k Bohu je shoda s jeho vůlí. Neoženil se, aby svobodněji mohl sloužit bližním. Vždy se snažil působit i apoštolsky a mnohé přivedl k obrácení. Na prvním místě byl u něj Bůh a na druhém dobro bližního. Mnozí byli přesvědčeni o jeho nadpřirozených darech včetně bilokace a jasnovidectví.

Byl příkladem harmonie mezi medicínou, vědou a svatostí. Jednomu svému žáku napsal: "Ne věda, ale láska proměňuje svět."

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NEJDŘÍVE JE TŘEBA MYSLET NA SPÁSU DUŠE, POTOM NA ZDRAVÍ TĚLA

Pochází z Beneventu v Itálii. Narodil se 25. 7. 1880 zbožnému Františkovi, který byl předsedou místního soudu a Růženě de Luca. Tito manželé měli 9 dětí, Josef byl sedmý. Pravidelná společná modlitba byla v rodině samozřejmostí. Již v r. 1881 se rodina přestěhovala do Ancony, kde byl otec jmenován radou apelačního soudu. Stejné zaměstnání měl i v Neapoli, kam se po smrti otcových dvou bratrů všichni přestěhovali.

Josef od dětství měl rád chvíle modlitby, duchovní četby a rád ze svého kapesného rozdával almužny. Když mu otec ukazoval nemocnici nevyléčitelně nemocných, myslel přitom, jak později uvedl, na pomíjejícnost všech věcí. Od mládí chodíval denně k svatému přijímání. Později říkával: "Kdo přijímá denně sv. přijímání, má ohromnou sílu a dokáže překonat utrpení života i pokušení." Byl klidné, vyrovnané povahy a v mládí projevoval na svůj věk velkou moudrost. Na gymnáziu při studiu vynakládal značné úsilí pronikat k podstatě látky, to bylo i základem jeho pozdějšího vědeckého myšlení.

Po maturitě, již v 17 letech, začal studovat lékařskou fakultu v Neapoli a v prosinci téhož roku mu zemřel otec. Už když se rozhodoval pro studium lékařství, plánoval apoštolát mezi lékaři a nemocnými. K nemocným cítil útrpnost již od dětství a později chápal povolání lékaře jako alternativu kněžského povolání, jako službu potřebným, kteří trpí a tím i Bohu. Svým pohledem se při studiích kamarádům netajil. Lékařský diplom s nejlepšími výsledky obdržel v r. 1903. V následujícím roce mu zemřel jeho bratr Albert. V roce 1906 při erupci Vesuvu obětavě zachraňoval zraněné a nemocné při evakuaci z budovy, která se bezprostředně potom, co ji s posledním opustil, zhroutila.

V nemocnici se Josef osvědčil jako velmi dobrý lékař, byl vynikajícím diagnostikem a v jeho zájmu byla péče o celého člověka, nejen o tělo, ale i o duši. V roce 1908 byl jmenován asistentem, o tři roky později adjunktem, stal se vedoucím oddělení pro nevyléčitelně nemocné. Poměrně brzy začal také přednášet na klinice a z oboru lékařství napsal 32 knih. Jeho vědecké práce udivují nejen odborností, ale i krásným slohem a vyjadřovacím jazykem. Navíc jsou proniknuty i náboženským obsahem a jsou v nich známky apoštolského působení. O Josefovi je psáno, že ze svého sálu učinil kovárnu vědy a byl zapáleným vědcem. Jako profesor patologické anatomie prováděl výzkum na poli biochemie. Tam, kde jeden z profesorů dal nápis: "Tu je místo, kde smrt pomáhá životu." Josef Moscati přidal kříž a nápis: "Smrti, já jsem tě přemohl."

Jeho úžasné vědecké myšlení bylo stejně lidské i náboženské. Pokrok uměl spojovat s tím, co bylo již známo a nemá být opomíjeno. Snad díky jeho vztahu k eucharistii zůstával přes všechna svá postavení a hodnocení pokorným a otevřeným ke všem pacientům. Přes pracovní zatížení účastnil se denně mše svaté a též se modlil růženec. Mimo práci v nemocnici měl osobní ordinaci a zrána chodil i do chudinských čtvrtí Neapole.

Nejednalo se asi jen o jedinou těžce nemocnou, které poradil nejprve povolat kněze, protože nejdříve je třeba myslet na spásu duše, potom na zdraví těla. Ač lékař těla a vědec, duši měl za důležitější než tělo a pak ošetřoval až do úplného uzdravení.

Mnohé rodiny navštěvoval bezplatně a stejně tak léčil v sirotčinci v Pompejích. Velkou část příjmů vynaložil na léčení svých bezplatných pacientů, nejchudším zastrkával další peníze pod prostěradlo. Mohl žít v luxusu, ale odmítal si koupit i vlastní dům s odůvodněním, že z lásky k Bohu se musí zříci zbytečných výhod. Všechnu svou naději vkládal v Krista a říkal: "Odchodem do nebe se skončí všechny problémy. Máme naději jít tam rychle. Ježíš je naší nadějí. Vložme do Ježíše celý náš život, a dosáhneme tím nebe." (Summarium, §148)

Josef byl trpělivý a pro nemocné byl povzbuzujícím andělem. Upozorňoval na hodnotu utrpení. A kde věda nemohla nic dělat, to otevřeně přiznal a vyzval k modlitbě a k důvěře Pánu, který může vyléčit i tehdy. K vlastnostem, kterými žil, patřilo přátelství a pravda. Mimořádnou péči věnoval těm, kteří se vraceli z fronty. V letech 1915 - 1918 byl ředitelem vojenské nemocnice. V té době přednášel fyziologickou chemii a pak klinickou chemii.

V roce 1922 se stal docentem na klinice všeobecného lékařství. Následujícího roku ve se zúčastnil mezinárodního kongresu v Edinburghu a zároveň navštívil mimo Neapol i Řím, Londýn, Paříž a vykonal pouť do Lurd. Rok před smrtí se u něj objevily veliké bolesti hlavy a rakovina. Říkal: "Třesu se jako pružina, ale velmi doufám v modlitbu a sebeovládání. Ve věku 47 let zemřel náhle, prý následkem výronu krve a v posledních slovech se obracel na Boha, kterému se zcela odevzdal.

Blahořečen byl v roce 1975 a v roce 1987 Janem Pavlem II. prohlášen za svatého.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dokáži se odevzdat Bohu i uprostřed své oblíbené činnosti? Kdo miluje a pracuje pro Boha, bývá připraven v kteroukoli chvíli přijmout také odvolání z tohoto světa. Z tohoto pohledu obnovím svou připravenost a též svůj vztah lásky k Bohu. S takovou odevzdaností je spojena i svatost, ke které se potřebuji dopracovat.

Význam zde má i modlitba: "Můj Bože, již nyní přijímám z Tvé ruky každý způsob smrti se všemi bolestmi a úzkostmi; s úplnou odevzdaností a ochotou."

Josefova modlitba z jeho deníku, týkající se reality Boží přítomnosti z jeho pohledu: "Ježíši, Tvoje láska mne podpírá, posvěcuje, nedovoluje mi vidět pouze jednotlivé osoby, ale dává mi poznávat celé mé okolí, dovoluje mi vidět v celé kráse stvoření stvořené ke Tvému obrazu a ke Tvému podobenství."

Bože, Tys povolal svatého Josefa Moscati, aby v Tvé církvi ukazoval cestu harmonie mezi medicínou, vědou a svatostí; dej, ať povzbuzení jeho příkladem svatosti svůj život uspořádáme podle Tvé vůle, abychom se nepřipravili o účast na Tvé slávě. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Iulius Pp I. (352); Iosephus Moscati (1927); Teresia a Iesu (Ioanna); Fernández Solar (1920); Sabas Gothus (372); Zeno, ep. Veronen (asi 372); Victor, m. Bracar (s. inc.); Vissia et Sophia (s. inc.); Constantinus, ep. Vapincen (post 517); Damianus, ep. Papien (697); Basilius, ep. Parien (735); Alferius (1050); Erkembodo (742); ); Laurentius, presb. Ord. S. Hieronymi; ); Laurentius, presb. Ord. S. Hieronymi

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský