Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Epipodius
Epipodius

22. dubna, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:178

ŽIVOTOPIS

Narodil se Lyonu ve Francii, kde se na studiích seznámil s Alexandrem a společně s ním byl při pronásledování zajat. Veřejně podal o víře svědectví a byl pro ni mučen a sťat.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

USMRCENO MŮŽE BÝT JEN TĚLO

Pocházel z Lyonu ve Francii a společně s Alexandrem, který byl rodem Řek, se v době krvavého pronásledování za vlády Marka Aurelia ukrývali u zbožné vdovy Lucie ve vesnici blízko Lyonu. I když císař byl daleko, jeho krvežíznivý náměstek, působící v Lyonu, se chtěl chlubit vyhlazením všech křesťanů toho města. Dával je mučit, vraždit a aby ani stopy po nich nezůstalo nechal ještě jejich těla spalovat a popel nařídil házet do řeky.

Epipodius se s Alexandrem seznámil v lyonské škole a oba křesťanští studenti se stali nerozlučnými přáteli. Modlili se spolu a vzájemně se povzbuzovali k hlubšímu životu z víry. Byli urozeného stavu, ale žili střídmě, čistě a prokazovali dobročinnost vůči potřebným. U vdovy Lucie se připravovali na případnou mučednickou smrt. Brzy byli vyslíděni a odvedeni do žaláře.

Po třech dnech byli s rukama svázanýma na zádech postaveni před veřejný soud. Když se oba veřejně přihlásili ke Kristu, soudce jim vytkl opovážlivost a připomněl, že v Lyonu jsou již křesťané ohněm, mečem a dravou zvěří vyhubeni. Podivil se, jak mohou ještě setrvávat v zakázané víře. Tu oba na sebe s úsměvem pohlédli a vida to vladař, nařídil staršího Alexandra hned odvést v naději, že Epipodia snadněji oblomí. Vychvaloval ho s tím, že by nejednal moudře, kdyby se svou zatvrzelostí uvrhl do záhuby. Vyzdvihl uctívání bohů radovánkami, zpěvem, hrami a rozkošemi lásky a připomenul: "Vy se klaníte ukřižovanému člověku se zálibou v postech! A ty máš ještě možnost užívat si s námi světa, tak ho užívej!"

Epipodius bez rozpaků prý reagoval slovy: "Mluvil jsi o tom, že Pán náš Ježíš Kristus byl ukřižován, ale už asi nevíš, že vstal z mrtvých a je Bůh i člověk, který připravuje svým služebníkům cestu k nesmrtelnosti a uvádí je do nebeského království. Tak vznešeným tajemstvím ovšem nerozumíš a nevíš, že člověk má kromě těla i nesmrtelnou duši. Ta u nás převládá nad tělem. Ohavnosti, jimiž vy bohy uctíváte, sice tělu lahodí, ale duši vraždí. My přemáháme hříšné rozkoše, abychom zachránili duši. Vám je bohem břicho a proto o duši nedbáte myslíce, že po prohýřeném životě vezme za své, ale usmrceno může být jen tělo!"

Rozhodnou odpovědí byl vladař rozhněván a nařídil rozbít mu ústa. Dál ho natáhnout na skřipec a hrozně mučit. Epipodius s krvácejícími ústy ještě vyznal víru v Nejsvětější Trojici. Lidu bylo prý mučení zdlouhavé a žádali jeho vydání ke kamenování, jenže vladař, z obav z výtržností nevázané lůzy, nařídil jeho popravu mečem.

Alexandr byl prý umučen až o dva dny později a tak jeho památka je až 24. 4. Těla obou mučedníků prý křesťané v noci unesli a tajně pohřbili v jeskyni blízkého lesa a jejich hrob byl od Boha oslaven zázraky. Za moru v Lyonu bylo na přímluvu těchto světců prý uzdraveno více nemocných. Jeden mladík byl ze zlé zimnice vyléčen také prý napitím vody z boty, kterou Epipodius ztratil při zatýkání.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nyní nad Epipodiovou reakcí před vladařem, nad jeho slovy o duši a zda si jí vždy vážím více než dočasného těla.

Všemohoucí, věčný Bože, Tys posiloval svatého Epipodia, aby o Tobě podal svědectví a byl ochoten pro víru v Tebe vydat i svůj život. Na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom z lásky k Tobě snášeli všechny obtíže a usilovně dbali o svou duši, abychom došli k Tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Caius, Pp (296); Soter, Pp (175); Agapitus, Pp I (536); Epipodius (178); Leonides, m. Alexandriæ (204); Theodorus Syceota (613); Opportuna (ca. 770); Leo, ep. Senonen (s. VI); Senorina (ca. 980); Franciscus Venimbeni (1322)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský