Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Damián de Veuster
Damianus de Veuster

15. dubna, připomínka
Postavení:misionář
Úmrtí:1889

ŽIVOTOPIS

Pochází ze selské vlámské rodiny z belgického Tremeloo. V 19 letech vstoupil do kláštera a až později mu bylo dovoleno studovat teologii. Vysvěcen byl až v Honolulu a jeho misijním působištěm byla Havaj. Po soustředění malomocných na ostrov Molokai odešel za nimi a 12 let jim sloužil, než se sám nakazil a asi po pěti letech zemřel.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

POHOTOVOST K OBĚTI, K UTRPENÍ I K SMRTI

Narodil se 3. 1. 1840 v Tremeloo u Mechlína v Belgii, jako předposlední z osmi dětí Anny Kateřiny a Františka de Veuster. V mládí pomáhal rodičům pracovat na poli a protože byl bystrý a nadaný, učil se přitom na průmyslové škole francouzsky. Jeho touhou bylo vstoupit do některé řehole a studovat teologii jako jeho bratr Pamfil v Lovani. Jenže již dvě sestry zvolily duchovní povolání v klášteře a s Josefem otec počítal na statku. Nakonec v 19 letech, 3. 1. 1859, mohl vstoupil do kláštera Nejsvětějších srdcí Ježíše a Marie v Lovani, kde byl jeho bratr.

Josefa zabolelo, že v řeholním společenství založeném Josefem Coudrinem mu řekli, že je na studium starý a že tam bude moci být jen bratrem, protože by potřeboval mnoho let, než by se naučil nezbytné latině. K odevzdanosti do vůle Boží zakrátko připojil svou vlámskou selskou houževnatost. Na hromnice přijal černý hábit a jméno Damián. Nenápadně a s horlivostí se pustil do učení tak, že se každou chvíli zeptal bratra jak se která věta řekne latinsky a zapamatoval si ji. Při práci na poli či v zahradě si opakoval latinská slovíčka a po nočním klanění sedával u lampičky nad latinskou mluvnicí. Jednou ho chtělo v zahradě několik sextánů ohromit: pokusili se mu latinsky říci, že sedláci jsou hloupí. On je však latinsky opravil - když to neumějí říci správně, týká se to jich. Pověst, že Damián ovládá latinu se rozšířila a sám superior byl nenápadným svědkem toho, jak Damián doučuje kvartána. A převedl ho pak mezi novice bohoslovce s umožněním studia.

Na podzim roku 1860 byl Damián poslán do mateřského kláštera v Paříži k slavným slibům neboli k profesi. Vedle slibu chudoby, čistoty a poslušnosti se zasvětil i pro utrpení a umírání. Přes ležící novice na hrobech mučedníků bylo přitom položeno velké černé sukno z már. Bylo jim připomenuto, že jejich otec Coudrin chtěl, aby se dovedli bez bázně dívat smrti v tvář, aby jejich srdce měla pohotovost k oběti a k utrpení, jako měl on.

Po Damiánově návratu do Lovaně měl za nějaký čas jeho bratr Pamfil odcestovat jako misionář na Sandwichské ostrovy, ale onemocněl tyfem a nebylo to možné. Damián se nabídl místo něho a jeho vysvěcení bylo dohodnuto v městě Honolulu. Potom působil jako misionář na Havaji. Při vysvěcení jednoho kostela na ostrově Maui roku 1873 se dozvěděl od biskupa o soustřeďování malomocných na ostrově Molokai. Následně si vyžádal, aby k nim mohl už v květnu odplout a sloužit jim. Jejich ostrov byl nazýván ostrovem hrůzy a přírodním vězením. Na něj byli dováženi nemocní leprou jako nějaký odpad a ponecháni svému osudu. Dožívali ve špinavých chatrčích upletených z travin, často o hladu. Bujelo tam násilí i sexuální nevázanost. Damián se s prázdnýma rukama pustil do zápasu s katastrofálními poměry. Mezi nemocnými byly i malé děti. Všech postižených bylo asi 800 a snad polovina katolíci. Otec Damián byl jediný zdravý a prakticky tělesně zdatný. Pro všechny začal obětavě sloužit, trpělivě ošetřovat, pracovat jako lékař duší i těl. Byl tam i stavitelem, truhlářem a hrobařem. S malomocnými postavil kapli i přes 300 domků. Přivedl vodu a zakládal zahrady i pole, aby se uživili. Přinášel hmotnou i duchovní pomoc. Aby bylo veseleji, založil i kapelu, pro kterou vyžebral hudební nástroje. Obyvatelé k němu rychle přilnuli pro jeho laskavost a lásku, kterou všude prokazoval. Později dosvědčoval jak těžké byly začátky. Musel si zvykat na odpudivý zápach a ošetřování ran, které bývaly mnohdy plné červů. Při zaopatřování nemocných se stávalo, že nenašel místa, na kterých je chtěl pomazat. Pro zemřelé vyrobil přes 1500 rakví. Pro malomocné usilovně pracoval 16 let a pak sám umíral na nákazu. S nákazou žil posledních pět let, kdy jej choroba postupně stále více trýznila a znetvořovala. Snažil se sloužit co nejdéle a na velikonoční pondělí ve svých 49 letech zemřel.

Pohřben byl vedle svého kostela a v roce 1936 byly jeho ostatky převezeny do Belgie a uloženy v kryptě klášterního kostela v Lovani.

Blahořečen byl Janem Pavlem II. asi v roce 1994 a kanonizován byl 11. 10. 2009 papežem Benediktem XVI. v Římě.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Připomenu si v rozjímání potřebu oběti a hlásání evangelia skutky. V tom směru pak budu konkretizovat své předsevzetí, aby se týkalo služby druhým.

Milosrdný Bože, tys povolal svatého Damiána de Veuster, aby slovem i příkladem malomocným zvěstoval nevystižitelné bohatství lásky Tvého Syna a vedl je cestou ke spáse; dej nám ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Sabbatum Sanctum; Paternus, ep. Abrincen (ca. 565); Damianus de Veuster (1889); Maro, m. in Piceno (s. inc.); Cæsar de Bus (1607); Theodorus et Pausilypus (inter 117-137); Crescens, m. in Lycia (s. inc.); Abundius, mansionarius (ca. 564); Ortarius (s. XI)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský