Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






sv. Jeremiáš
Ieremias, propheta

1. května, připomínka
Postavení:prorok
Úmrtí:po r. 587 př. Kr.

ŽIVOTOPIS

Byl starozákonním prorokem z území benjaminského za vlády Jóšijášovy a jeho nástupců. Tedy v letech 627 až 586 př. Kr. Hlásáním Božího slova vyzýval k obrácení. Přežil dvě deportace do Babylonu, zůstal v zemi, ale po vraždě Gedaljáše byl skupinou Judejců odvlečen do Egypta a tam zemřel násilnou smrtí. Jeho autorství je připisováno dvěma knihám SZ: "Jeremiáš" a "Pláč".

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

HŘÍŠNÝ NÁROD MŮŽE ZACHRÁNIT JEN KAJÍCÍ OBRÁCENÍ

Pocházel z Anatótu na území benjaminském a byl synem Chilkijášovým a příslušníkem kněžského rodu, který tam vlastnil půdu. Ve třicátém roce vlády Jóšijášovy, asi roku 627 př. Kr. byl povolán za proroka. Zažil rozmach za Jóšijáše i jeho reformu, ale nesdílel prý nadšení kněžských a prorockých kruhů. On sám pak jako prorok vyhlašoval neodvratnou blízkost dne Hospodinova. Jednalo se i o to, že za vykonavatele Božího soudu jsou určeni Babyloňané, do jejichž rukou padnou. Prorok mluvil o soudu nad zpronevěřilým Judou i nad ostatními pronárody a proto upadal v nemilost. Mluvil o konci nad domnělými lidskými jistotami, který však neznamená konec Božího jednání s lidem. Jóšijáš padl r. 609 před Kr. Egyptský farao Néko sesadil Jóachaza a dosadil Jójakíma. Egyptskou nadvládu pak vystřídala babylónská.

S Jeremiášem spolupracoval jeho písař Báruk, který sepsal Jeremiášova slova, jak mu je on diktoval. Báruk, dle badatelů, také připsal oddíly o činnosti a utrpení Jeremiášově. Když byl Jeremiáš ve vězení ve čtvrtém roce vlády Jójakíma, syna Jóšijášova a mluvil k němu Hospodin, jednalo se i o slova: "Snad až dům Judský uslyší o všem zlu, které jim zamýšlím učinit, odvrátí se každý od své zlé cesty a já jim jejich nepravost a jejich hřích odpustím."(Jr 36,3) - Zde vidíme, že proroctví byla výzvou k obrácení a předpověděné tresty byly varováním před zatvrzelostí. Jeremiáš z vazby poslal Báruka, aby předčítal jeho slova Judejcům v domě Hospodinově. Když král Jójakím rozlícen obsahem celý svitek spálil, Boží slovo neumlčel, Báruk pořídil nový spis.

Za Jójakímovu vzpouru odvlekl Nebúkadnesar do Babylóna první část Judejců a dosadil Sidkijáše. Za něj byl Jeremiáš spuštěn do studny s blátem, aby v ní zemřel hladem. Za přispění dvořana Ebedmeleka byl vytažen a osvobozen. Bezmocný král hledal u proroka i pomoc, neposlechl však jeho rad. Sidkijáš se přes Jeremiášovo varování vzepřel, došlo k obležení Jeruzaléma a k druhé deportaci. Tak poznali, že před Hospodinovým soudem není úkrytu. V Jeremiášových proroctvích je i příslib, že Hospodin s tímto lidem uzavře novou smlouvu (Jr 31,31).

Jeremiáš přežil dvě deportace, zůstal v zemi, ale po úkladné smrti Gedaljáše byl skupinou Judejců odvlečen do Egypta. Podle tradice byl nakonec od svých soukmenovců ukamenován.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu uvažovat o přijímání Božího slova. Bůh mi vždy nabízí pomoc, ale já nedbáním na jeho slovo se mohu uvrhnout do záhuby. Dnes je čas k obrácení a k plnění Boží vůle, ale jestli bude i zítra to nevím.

Všemohoucí, věčný Bože, Tys posiloval svatého proroka Jeremiáše, aby hlásal Tvé slovo pravdy i když byl zato pronásledován; na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom z lásky k Tobě snášeli všechny obtíže spojené s hlásáním pravdy a usilovně směřovali k Tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

opifex Ioseph, sponsus beat; Sigismundus, rex Burgundi (524); Ieremias, propheta (po r. 587 př. Kr.); Marculphus (asi 558); Vivaldus de Sancto Geminiano (asi 1320); Peregrinus Laziosi (1345); Richardus /Herminius Philippus/; Pampuri (1930); Torquatus, Ctesiphon, Secundus, Indaletius, C (s. III/IV); Amator, ep. Antissiodoren (418); Orientius (ca. 440); Briocus (ca. 500); Asaphus (s. VI ex.); Arigius (604); Theodardus, ep. Vapincen (893); Aldebrandus (1170); Maphalda (1257); Iulianus Cesarello (ca. 1349); Petronilla, virgo et abbatissa (1355); Clemens Šeptyckyj (1951)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský