Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Peregrín Laziosi
Peregrinus Laziosi

1. května, připomínka
Postavení:řeholník OSM
Úmrtí:1345
Patron:rodiček a šestinedělek; vzýván proti rakovině, revmatismu, dně a moru i při bolestech nohou
Atributy:kříž, řádový oděv servitů, rána na noze

ŽIVOTOPIS

Byl šlechticem z Forli a v Sieně vstoupil do řádu Servitů. Vynikal v modlitbě a v úsilí o kající život. Po letech postihlo jeho nohu těžké onemocnění, pro kterou měla být amputována, ale zázrakem byl během noci uzdraven. Dožil se asi 80 let.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VE VÍŘE V SÍLU MODLITBY

Narodil se kolem roku 1265 ve Forli v Itálii. Toto město kolem r. 1280 navštívil generální představený Služebníků Mariiných (Servitů) Filip Benizi a snažil se usmířit dvě strany zápasící o vládu, šlechtickou a občanskou. Jeho snaha vyzněla naprázdno a představení znepřátelených stran tupili hlasatele míru. Patřil k nim také šlechtic Peregrín Laziosi, který světce dokonce uhodil do tváře. Filip snášel mlčky příkoří a nastavil prý i druhou tvář, prosíce v duchu za ty, kteří se k němu zachovali tak nepřátelsky. Peregrín byl dojat jeho mírností a láskyplným postojem, pocítil náhlou lítost, před Filipem poklekl a poprosil ho o odpuštění. Jeho ohnivou povahu jednání Filipa velmi ovlivnilo a vedlo ho k přemýšlení. Srovnával svůj bouřlivý a neužitečný život s životem tohoto služebníka Mariina a vůbec se životem těch, kteří svůj život dali do služeb Bohu.

Při jedné modlitbě v chrámu před obrazem Matky Boží pocítil volání k cestě do Sieny s výzvou, aby se tam připojil ke Služebníkům Mariiným. Peregrín hlasu vedoucího na cestu k svatosti poslechl a vstoupil do kláštera Servitů. Později byl poslán do svého rodiště, aby tam získal příznivce a dobrodince k vybudování dalšího kláštera v onom městě. To se podařilo a Peregrín tam působil duchovně i když nebyl knězem. Při každé příležitosti se snažil v lidu oživovat víru i bázeň Boží. Žil asketicky, po třicet let si prý sedal jen ke krátkému spánku, někdy spával na kolenou s hlavou opřenou o skálu. Pro příkladnou trpělivost začal být nazýván druhým Jobem. Jedna noha mu otekla a objevil se na ní i nádorovitý vřed s nepříjemným zápachem. Ležel pak dlouhou dobu v bolestech, ale nestěžoval si, jen se ustavičně modlil. Lékaři nakonec uvážili, že postiženou nohu je nutné amputovat. Peregrín se prý v noci před operací doplazil do chrámu k obrazu ukřižovaného Spasitele a vroucně prosil o pomoc. Usnul tam a když se probudil, zjistil, že je zdráv. Lékařům řekl: "Dobrotivý Bůh vám ušetřil práci, má noha je zdravá. Vyléčil ji mocnější lékař." Ta zpráva se rychle rozšířila a Peregrín jako druhý Job žil ve značné vážnosti a působil ještě dlouho svým příkladem zbožnosti.

Po smrti byl oslaven zázraky a Pavlem V. r. 1609 blahoslaven a Benediktem XIII. svatořečen v roce 1726.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Ve víře v sílu modlitby Peregrín žil po celou dobu svého řeholního života a proto se také tolik modlil. Jak velkou důvěru v sílu modlitby mám já? Ona je silou, která mě spojuje s Bohem, utváří můj vztah s ním. Stanovím si způsob, jakým budu tento vztah posilovat a utvrzovat. Složím si k tomu střelnou modlitbu.

Všemohoucí Bože, Tys změnil povahu svatého Peregrína a povolal ho ke Služebníkům Mariiným, kde jsi mu dal poznat hodnotu a sílu modlitby; pomáhej prosím i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

opifex Ioseph, sponsus beat; Sigismundus, rex Burgundi (524); Ieremias, propheta (po r. 587 př. Kr.); Marculphus (asi 558); Vivaldus de Sancto Geminiano (asi 1320); Peregrinus Laziosi (1345); Richardus /Herminius Philippus/; Pampuri (1930); Torquatus, Ctesiphon, Secundus, Indaletius, C (s. III/IV); Amator, ep. Antissiodoren (418); Orientius (ca. 440); Briocus (ca. 500); Asaphus (s. VI ex.); Arigius (604); Theodardus, ep. Vapincen (893); Aldebrandus (1170); Maphalda (1257); Iulianus Cesarello (ca. 1349); Petronilla, virgo et abbatissa (1355); Clemens Šeptyckyj (1951)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský