Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

sv. Filip
sv. Filip

sv. Jakub ml.
sv. Jakub ml.

sv. Filip
sv. Filip

sv. Jakub ml.
sv. Jakub ml.




sv. Filip a Jakub Menší (Alfeův)
Philippus et Iacobus, Apostoli

3. května, svátek
Postavení:apoštolové
Úmrtí:s. I.
Patron:oba společně - kloboučníků, kramářů, valchařů, paštikářů, koželuhů a cukrářů. Filip - navíc Lucemburska a Sorrenta. Jakub - navíc Fríska a Dieppe.
Atributy:Filipa - had, kříž, obrazy bůžků. Jakuba M.- valchařská tyč nebo kyj a kamení.

ŽIVOTOPIS

Filip byl ženat, měl dcery a zůstalo v něm přirozené lidství. S nadšením přijal Ježíšovo pozvání k následování. Po seslání Ducha svatého kázal v Malé Asii a život skončil ukamenováním na kříži v Hieropoli.

Jakub ml., syn Alfeův (Kleofášův) a příbuzný Pána Ježíše, je představitelem života z milosti, muže modlitby a askeze. Stal se prvním jeruzalémským biskupem. Byl shozen z cimbuří a kamenován s modlitbou na rtech. Životem i ve svém listě nás učí, že víra bez skutků je mrtvá.

Jejich společný svátek, ve starém kalendáři uváděný 1. 5. souvisí s přenesením jejich ostatků a hlavně s posvěcením římské basiliky Dvanácti apoštolů 1. 5. 570.

V novém liturgickém kalendáři došlo k přesunu svátku o dva dny zřejmě pro památku Josefa Dělníka a Atanáše, uč. církve. (Z podobných důvodů byly i předchozí přesuny Np. sv. Zikmunda. )

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

OPUSTIT VŠECHNO A JÍT ZA JEŽÍŠEM

Apoštol Filip se narodil v Betsaidě u Genezaretského jezera podobně jako apoštolové Petr a Ondřej. Oženil se a měl dcery. Povolán byl mezi prvními apoštoly (viz Jan 1,43n). První tři synoptická evangelia ho zmiňují jen v seznamu apoštolů a to vždy na pátém místě. Jan o něm píše:

"Ježíš se rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: Následuj mě! - Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."(Jan 43-45) .

Filip měl z Ježíšova pozvání velikou radost, nemohl ji v sobě udržet, musel se sdělit s přítelem (pozdějším ap. Bartolomějem) a pozvat i jeho k následování. P. Šuránek k dnešní památce apoštolů napsal: "Uměli opustit všechno a jít za Ježíšem. To je ta krásná láska, kterou žije svět." Ježíšova přítomnost, v níž je skryto i srdce Božího království, je tou skvělou a drahocennou perlou, která moudrému obchodníku stojí za to, aby prodal úplně všechno co má a koupil ji (srov. Mt 13,46).

"Následuj mě!." Tak zve Ježíš i každého z nás. A jen na nás záleží, zda se "perly jeho přátelství" chopíme. Uvěříme jako Filip s Jakubem, že "perla," za kterou musíme dát všechno, nás nakonec uvede ve strhující nekonečné štěstí?

V Janově evangeliu se Ježíš obrátil na Filipa před zázračným nasycením davu (Jan 6,5n). Čteme tam také, že řečtí poutníci, chtějíce se setkat s Ježíšem, požádali Filipa o zprostředkování (Jan 12,21). A později se Filip táže po Otci. Kristus mu s jemnou výčitkou nechápavosti odpovídá: "..Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí i Otce..." (Jan 14,8-11).

Po seslání Ducha svatého kázal v Malé Asii, poslední léta života hlásal evangelium ve Frýgii. Život skončil ukamenováním na kříži v Hieropoli.

Apoštol Jakub mladší nebo-li Alfeův (či Kleofášův) je v synoptických evangeliích uváděn na 9 místě. Hovoří se o něm jako o Ježíšově bratru (Mt 13,55; Mk 6,3; Gal1,19), ač byl bratrancem. Ve způsobu hebrejské mluvy se nazývali bratry blízcí pokrevní příbuzní a dokonce i přátelé.

Jeho matka Marie je uváděna s ženami na Kalvárii, mezi Marií z Magdaly a Salome a společně jsou připomínány jako ty, které se o Ježíše staraly, když byl v Galileji (viz Mk 15,40n). A je připomínána i mezi těmi, které zvěstovaly zmrtvýchvstání (Lk 24,10).

Na Východě se častěji stávalo, že dvě rozličná jména patřila témuž muži. Toto se týká i manžela Jakubovy matky, Kleofáše Alfea.

Z některých údajů, např. Sk 12,17, kde Petr po vysvobození z vězení žádá, aby to oznámili Jakubovi a bratrům, vysvítá významné místo Jakuba ml., který se stal biskupem v Jeruzalémě. Na Jeruzalémském sněmu v letech 49-50 Jakub navrhl některé normy pro soužití křesťanů pocházejících ze židovství a z pohanství (Sk 15, 13-21). Jemu ap. Pavel po návratu ze třetí misijní cesty podával zprávu (Sk 21,17-26). Pavel v listu Galatským také píše: "Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve.." Ještě i z dalších míst je patrné významné postavení Jakuba (Sk 21,18).

Vedoucí představitelé židovství proto naléhali na tohoto vlivného apoštola, aby přestal s hlásáním o Kristu, a když jim nevyhověl, rozhodli se ho umlčet násilím. Přesto však si ho někteří Židé pro jeho vlastnosti velmi vážili a mnozí z nich přijímali křesťanství. Historik Eusébius napsal o jeho nestranné spravedlnosti i o úctě ke starozákonní tradici a zbožnosti.

Apoštol Jakub také napsal list určený okruhu křesťanských obcí, v němž vyzývá k životu z víry, požaduje spravedlnost k bližním i dobré skutky a ukazuje na zlo zneužívání jazyka k hříchu. Rovněž odsuzuje pýchu. Nakonec připomíná udělování svátosti nemocných: "Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého."(Jak 5,14-16)

V roce 62, po smrti prokurátora Festa, tedy v době nepřítomnosti římského vladaře, velekněz Hanan II. nařídil shodit Jakuba z chrámové hradby. Ten se však po pádu ještě prý vzchopil k modlitbě za své nepřátele. Ti ho za to kamenovali a jeden muž mu zasadil smrtelnou ránu dřevěným kyjem. Pohřben byl na místě umučení. Tam umístěný náhrobní kámen se dochoval do doby císaře Hadriána, vládnoucího v letech 117-138. Pak se až do IV. století o jeho hrobu přesně nevědělo, ale nevědomost skončila nalezením jeho ostatků a uložením v kostele vystavěným v místě. Část relikvií byla v VI. století přenesena do Říma a s ostatky apoštola Filipa uložena do kostela "Svatých dvanácti apoštolů."

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu rozjímat o Ježíšově lásce a prosit za to, abych ji poznal. Toto poznání potřebuji k odvaze všeho se pro ni vzdát a následovat Ježíše; milovat jako on.

Radujeme se, Bože, z výroční oslavy svatých apoštolů Filipa a Jakuba a prosíme Tě: dej nám na jejich přímluvu, ať máme jako oni podíl na utrpení a vzkříšení Tvého Syna, abychom také dosáhli blaženého patření na Tvou tvář. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Philippus et Iacobus, Apostoli (s. I.); Timotheus et Maura, m. Antinoe (286); Eventius, Alexander et Theodulus, m. Rom (s. III/IV); (115 (až 116 ?)); Theodosius, abbas Kiovien (1074); (1314); Eduardus Iosephus Rosaz (1903); Iuvenalis (s. IV); Conlethus (ca. 520); Petrus, episcopus (922); Ansfridus (ca. 1008); Stanislaus, presb (1489); Leonia (Alodia); Paradis (1912)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský