Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Teodosius
Theodosius, cśnobiarcha

11. ledna, připomínka
Postavení:opat
Úmrtí:529
Patron:pilníkářů
Atributy:zobrazován jako poustevník s plnovousem

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Magariassu, vesnici v Kapadocii a byl vychován ve víře. Začínal službou lektora, kterou si oblíbil a čtené texty Písma nechával na sebe působit, až v něm probouzely touhu po jejich důslednějším žití. Za místo, kde se chtěl rozhodnut, si zvolil Jeruzalém, kam se vydal na pouť, aby se radil s Pánem. Dostal se i k Davidově věži, kde se setkal s poustevníkem Loginem. Ten mu nabídnul, aby se staral o nově budovaný chrám na cestě k Betlému. Teodosius přijal, ale rostoucí úcta vůči jeho osobě se mu zdála natolik nebezpečná, že pro nebezpečí pýchy se zřekl úkolu a odešel poustevničit do jeskyně jedné nevyhledávané hory. Toužil po samotě, ale i tam byl vyrušován. Bůh chtěl, aby si uvědomoval, že žádný člověk není na světě jen sám pro sebe, ale zejména i pro dobro bližního. Zároveň jej však vedl k poznání, že svým srdcem může přebývat v Bohu i ve společnosti druhých. Teodosius se proto pustil v blízkosti Betléma do stavby kláštera, v němž s těmi, kdo se k němu přidali, propojoval modlitbu s prací na poli, aby nezneužívali dobrotu jiných. Také hodně usilovali o skutky milosrdenství vůči chudým poutníkům, kterých se vzrůstající drahotou přibývalo. Ke klášteru přistavěl nemocnici, kde s dalšími mnichy léčili těla i duše. Sytili mnoho hladových a zažili tam i zázrak Božího přispění, takže bývali všichni nasyceni.

Přišla doba v níž se začal rozmáhat monofyzitický blud o tom, že v Kristu nejsou obě přirozenosti, božská i lidská. Podporoval jej zejména císař Anastásius, který chtěl úplatkem získat Teodosia na svou stranu. Poslal mu proto peníze pro chudé. Ten jeho snahu poznal, ale peníze rozdal jak bylo určeno. Nakrátko se mu dopisem (v němž uvedl, že než přijmout blud, raději přijme smrt,) podařilo císaře v bludu zviklat. Jenže jen nakrátko; proto veřejně vystupoval s pravou naukou a za svou neohroženost si vysloužil vyhnanství. Vrátil se po smrti císaře. Dožil se vyššího věku a zemřel až po utrpení způsobeném nemocí a trvajícím asi déle než rok. V nemoci projevoval velkou trpělivost a radost, že jejím prostřednictvím může ještě získávat zásluhy.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hyginus (142); Theodosius, cśnobiarcha (529); (802); (1663); Salvius, m. in Africa (ca. s. III); Typasius (297/298); Petrus Apselamus (309); Petrus Balsamus, 11 ian., 4 (309); Leucius, ep. Brundusin (s. IV); Honorata, virgo (s. V); Paulinus, ep. Aquileien (802); Bernardus Scammacca (1487); Gulielmus Carter (1584); Thomas de Cora (Franciscus) Placidi (1729); Franciscus Rogaczewski (1940)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský