Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Arsenius
Arsenius, diaconus

8. května, připomínka
Postavení:jáhen a poustevník
Úmrtí:s. IV/V.
Patron:učitelů

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze senátorského rodu. Stal se jáhnem římské církve a za časů císaře Theodósia I. učil jeho syna. Odešel pak do samoty egyptské pouště, kde žil jako poustevník a zemřel u egyptské hory Scetim.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MODLIL SE A PLAKAL

Narodil se údajně kolem roku 354 v Římě, v rodině senátora. Stal se jáhnem a když císař Theodosius I. hledal vychovatele pro svého syna Arkadia, byl mu snad papežem Damasem doporučen. Arsenius se při výuce choval jako nadřazený učitel, což mu měl mladý žák za zlé a chtěl se mu pomstít.

Arsenius však odešel do Egypta, aby se věnoval hlubšímu životu s Bohem. Tam vstoupil do mnišské skupiny Jana Koloba. Rozhodl se skrýt svoji učenost, protože si řekl: "Mám sice více znalostí než oni, ale oni znají lépe cestu k dokonalosti. Mohu se tedy učit i od nejprostšího." Osvědčil se zejména v pokoře, pro kterou o něm představený řekl, že je mužem vhodným pro život poustevnický.

Arkádius, poté co se stal císařem, dal Arsenia vypátrat a doručit mu finanční odměnu za svou výchovu. On ji však nepřijal s odůvodněním, že již dávno světu odumřel. Také zničil závěť jistého příbuzného senátora, který ho ustanovil dědicem svého majetku, a to skoro s rozhořčenými slovy: "Jak mohu být dědicem svého příbuzného, když jsem zemřel dříve než on?"

Legendy se zaobírají rozhovory s těmi, kdo ho údajně navštívili. Jedním dobovým spisovatelem, který ho navštívil, je popisován jako muž vysoké postavy ušlechtilého zjevu, s bílými vlasy a dlouhým bílým vousem.

Cvičil se v asketickém životě a předsevzal si, že jedna hodina spánku denně musí stačit. Je uváděno, že když slunce zapadlo, obrátil se k východu a modlil se až do rozbřesku. Pak teprve věnoval hodinku spánku. Modlil se za celý svět, zvláště za lidi, kteří zapomněli na Boha, kteří nemysleli na to, co pro ně Kristus vykonal, na jeho oběť. Měl dar kajícnosti a hodně prý proplakal. Je označován za muže modlitby a slz. Tak v poušti prožil asi 53 let. Byl velmi váženým poustevníkem a je mu připisováno mnoho mravních zásad. Umíral s pověstí svatosti a přesto se prý vždy smrti bál, bál se, aby nezemřel dostatečně nepřipraven k předstoupení před nejvýš svatého Boha. Udává se, že svou duši odevzdal Bohu v 95 letech asi r. 445 nebo 449. Někde je uváděno místo Troë, v martyrologiu jen u egyptské hory Scetim.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Můj život je dar od Boha a záleží na mně jaký mu dám směr, jak s touto hřivnou naložím. Arsenius strávil život v lásce k Bohu a k lidem, za které se modlil. Se srdcem upřeným ke Kalvárii naučím se prosit: „Ježíši, Maria, miluji Vás, zachraňte duše!“ Přitom se očistím od veškeré nelásky ke komukoliv a budu za něj prosit. Nakonec mohu poprosit, abych i já byl vzat na milost v hodině své smrti.

Bože, Tys vedl svatého Arsenia na poušť, aby Ti tam sloužil postem a modlitbou; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou obrácení, kterou nám Kristus ukázal. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

; Acacius, m. Byzantii (s. IV.); Arsenius, diaconus (s. IV/V.); Desideratus, ep. Bituricen. (550); Bonifatius Pp IV. (615); Benedictus Pp II. (685); Aloysius Rabata (1490); Ulrica (Francisca); Nisch (1913); Victor, m. Mediolani (ca. 304); Helladius, ep. Autissiodoren. (s. IV); Gibrianus (ca. 515); Metro (ca. s. VIII); Wiro (ca. 700); Amatus Ronconi (s. XIII ex.); Angelus de Massatio (ca. 1458); Maria Catharina a Sancto Augustino (Catharina); Symon de Longprey (1668)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský