Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Bonifác IV.
Bonifatius Pp IV.

8. května, připomínka
Postavení:papež
Úmrtí:615

ŽIVOTOPIS

Byl synem lékaře Jana z Valerie v Abruzzách a vychován v římském benediktinském klášteře u sv. Štěpána. Na Petrův stolec byl zvolen po 11 měsících od smrti předchozího papeže Bonifáce III. Do úřadu nastoupil 15. 9. 608. Svůj dům upravil ve stylu kláštera a nadal důchody. I jako papež žil dál životem skromného řeholníka a dbal na utužení života církve. Doba jeho působení byla spojená s utrpením. Jsou jmenovány: neúroda, povodně, mor, hlad, barbarské vpády a pustnutí Říma. Při tomto veškerém ztížení života se staral o hmotné dobro lidu.

V období dobrých vztahů mezi Římem a Cařihradem požádal císaře Foka o 600 let starý Pantheon vystavěný Agrippou, rádcem Augusta, a císař mu ho věnoval. S tímto skvostným, ale pár staletí uzavřeným a pozvolna chátrajícím chrámem bohyně Cybely naložil papež v krátké době podle svého bohulibého úmyslu. Přeměnil jej v překrásný křesťanský chrám, protože v té části vnitřního města byly jen dva kostely. Tak zachránil starověkou cennou stavbu na tzv. Martově poli pod Kapitolem ve směru k tiberské zátočině. Papež již 13. 5. 609 stavbu posvětil na chrám Panny Marie a svatých mučedníků. V den posvěcení chrámu se pak slavila i památka všech svatých a věrných zemřelých. Na první listopadové dny byly tyto památky přeneseny až v IX. stol. Řehořem IV. majíce původ v Pantheonu.

V roce 610 v souvislosti s návštěvou prvního londýnského biskupa Melleta svolal Bonifác IV. synodu a pak mu dal různá nařízení. Poslal po něm i listy canterburskému arcibiskupu, králi, duchovenstvu a všemu věřícímu lidu Anglie.

Dál pak poslal pallium gallskému biskupu Floriánovi do Arelatu i s napomenutím k přísnému potírání svatokupectví. Asi v té době nastal vládní převrat v Cařihradě a čím se Fokas prohřešil, tím byl i potrestán. K trůnu se dostal revolucí a svého předchůdce dokonce vyvlekl z kostela, aby ho popravil, když napřed před ním dal na špalku zutínat hlavy všech jeho dětí. Po sedmi letech nastal čas, aby zemřel podobně. K Cařihradu připlul Heraklius, lid se proti Fokovi vzbouřil, sťal mu hlavu a jeho mrtvolu roztrhal.

V Jeruzalémě zas rok před papežovou smrtí rebelové vydrancovali a spálili jeruzalémské svatyně a ostatky sv. Kříže unesli do Persie. Také začalo řádění proti křesťanům a prý jich na 90 tisíc povraždili a 35 tisíc, včetně jeruzalémského patriarchy Zachariáše, odvlekli do zajetí. Brzy po této Jobové zvěsti papež zemřel a 25. 5. byl pohřben u sv. Petra.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

; Acacius, m. Byzantii (s. IV.); Arsenius, diaconus (s. IV/V.); Desideratus, ep. Bituricen. (550); Bonifatius Pp IV. (615); Benedictus Pp II. (685); Aloysius Rabata (1490); Ulrica (Francisca); Nisch (1913); Victor, m. Mediolani (ca. 304); Helladius, ep. Autissiodoren. (s. IV); Gibrianus (ca. 515); Metro (ca. s. VIII); Wiro (ca. 700); Amatus Ronconi (s. XIII ex.); Angelus de Massatio (ca. 1458); Maria Catharina a Sancto Augustino (Catharina); Symon de Longprey (1668)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský