Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Jób
Iob

10. května, připomínka
Postavení:vyznavač
Úmrtí:století neznámé
Atributy:hnojiště, svitek, vředy, zubožený člověk

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze země Úsu a hovoří o něm samostatná kniha Starého zákona. Ukazuje ho jako muže spravedlivého, který se osvědčil ve zkouškách. Základní drama jeho života se týká otázky utrpení a tedy všelidského problému. Zemřel jako spravedlivý, kterému po prožitém utrpení bylo vše odňaté navráceno i s úroky a ještě na zemi dlouho prožíval šťastné dny.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

Problém utrpení

Údajně žil asi 1000 let před naším letopočtem v zemi Úsu, která, jak se udává, byla pravděpodobně na severozápadě Arábie. Na skutečnost, že jde o historickou postavu, je odkazováno i ve zmínce proroka Ezechiela (Ez 14,14.20), kde je uváděn mezi spravedlivými - ve společnosti Noeho a Daniela - v souvislosti s Hospodinovým rozhodnutím potrestat svůj lid, proti kterému nemohly pomoci ani přímluvy těchto tří.

"Jób byl muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. Narodilo se mu sedm synů a tři dcery."(Jób 1,1-2) Tak ho začíná popisovat starozákonní kniha, která pokračuje výčtem jeho bohatství a Jóbovou zástupnou obětí za syny pro případ, kdyby snad v srdci zhřešili.

Pak začalo satanovo osočování proti Jóbovi. Satan se snažil tvrdit, že Jóbova bázeň před Bohem (neboli úcta, zbožnost, bezúhonnost) je závislá jen na velkých darech od Boha, což u spravedlivého být nemůže. Bůh pak dovolil Zlému zasáhnout a zlikvidovat všechny ty dary, jen Jóbova života se nesměl dotknout. Bůh připouští zkoušky utrpením, aby se dotyčný osvědčil, získal si zásluhy a oslavil Boží velebnost. Bůh to dovoluje, protože má vše v moci a může vše obrátit ve větší dobro buď už na zemi, jako u Jóba, nebo na věčnosti. Vždy ale platí, že Bůh je pravdivý a nejvýš spravedlivý.

I nevinný člověk může být vystaven zkoušce a pak jeho věrnost dokazuje i satanovi, že člověk je schopný milovat Boha i bez osobních zájmů. A o to jde. V tom je pravá láska - milovat, i když bych z toho neměl nic mít. Milovat Boha jen pro to, co je (a člověka, protože je stvořen k jeho obrazu, Bůh se za něj staví a v něm si zvolil své místo).

Příběh Jóba ukazuje, že na otázky po smyslu života a utrpení nemohou dát odpověď lidské úvahy. Utrpení si lidsky nevysvětlíme, ale tuto otázku je možné řešit z hlediska víry, a v tom je nám Jób příkladem. Když ho jeho žena vybízela, aby zlořečil Bohu, on jí odpověděl: "Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" (Jób 2,10) Je hned psáno, že se při tom všem svými rty neprohřešil.

Dál naříká nade dnem svého narození, které jakoby proklíná a chválí smrt říkaje: "Proč jsem nezemřel hned v lůně...?" ale ptá se i po smyslu Božích cest. V knize o Jobovi následuje jeho rozhovor s přáteli o smyslu utrpení, ale jejich závěr je, že člověk nemá právo vyžadovat, aby mu Bůh skládal účty z toho, co udělá nebo dopustí.

S vyvrcholením dramatu se Hospodin přiznal k Jóbovi. Je patrná Jeho blízkost a přítomnost, je zde jako ochránce svých věrných, jako Spasitel. Tak ho Jób směl poznat, když byl zbaven všech úzkostí a bolestí. Bůh uznal čistotu jeho rukou a pro ni byl ochoten odpustit i jeho přátelům, čím se provinili.

Na začátku příběhu šlo o Boží čest, která byla jakoby satanovým podezřením ohrožena. Nakonec však z Boží cti vyprýštěla milost nejen vůči služebníku Jóbovi, ale kvůli němu i jeho přátelům.

Pro utrpení se získává dvojnásobek. Za Jóbem s dary přišlo početné příbuzenstvo a stav jeho majetku brzy dosáhl dvojnásobku než před zkouškou. Nakonec mu bylo dopřáno spatřit i čtvrté pokolení potomků.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zlo, které zasáhlo Jóba nebylo v žádném případě trestem. Bůh ví o všem, co dopouští, a s Ním lze v utrpení a ztrátách jen získat. Po vzoru Jóba budu své utrpení předkládat Bohu a nepřestanu se zastávat jeho cti. Křesťanský pohled mne navíc učí, že své utrpení mohu spojovat s Kristovým a takovým způsobem získávat mnohem větší zásluhy i hodnoty pro druhé. To je důvod, proč tento dar milovali svatí a proč i já ho chci vidět pozitivně, jako dar.

Všemohoucí Bože, Ty nám posíláš své svaté a oni nás svým příkladem povzbuzují k lepšímu životu; veď nás, abychom svatého Jóba nejen oslavovali, ale také se od něho stále učili bázni a věrnosti. Prosíme o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(použita závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Avila (1569); Iob (století neznámé); Comgallus (622); Cataldus (asi s. VII.); Solongia (asi s. IX.); Nicolaus Albergati (1443); Ioannes Merz (1928); Dioscorides (s. inc.); Alphius, Philadelphius et Cyrinius (s. III.); Gordianus, m. Rom (ca. 300); Quartus et Quintus (ca. s. IV); Gulielmus, presb. prope Parisios (1195); Beatrix Estensis, virgo, (1226); Henricus Rebuschini (1938);

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský