Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Mikuláš Albergati
Nicolaus Albergati

10. května, připomínka
Postavení:biskup kard. OCart
Úmrtí:1443

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze šlechtické rodiny v Boloni v Itálii. Vystudoval tam práva a po nich začal studium teologie, protože se rozhodl pro kněžství a nejen to, vstoupil do kartuziánského kláštera. Byl pokorným a skromným členem řádu, ale v roce 1427 byl z kláštera povolán na uprázdněný biskupský stolec. Do biskupského paláce zavedl klášterní život a dál i ve svém novém povolání žil jako kartuzián, zdrženlivě a chudě. Byl moudrý, zbožný a každému prokazoval lásku. Jeho výchovou prošel i Tomáš Parentuccelli, kterého si vybral za tajemníka a později, po Evženu IV., se z něho stal papež Mikuláš V. Své jméno si pak prý zvolil právě po Albergatim.

Papež Martin V., jehož pontifikát trval do r. 1431, zvolil Mikuláše Albergatiho pro jeho učenost i zbožnost kardinálem. V roce 1431, asi již za Evžena IV., byl vyslán jako papežský legát k francouzskému a anglickému králi sjednat mír mezi oběma zeměmi.

Také Evžen IV. který vedl asketický život se přátelil s Mikulášem Albergatim, odvolal ho z úřadu v Boloni a pověřil funkcí svého almužníka v Římě. Sám pak rád prodléval ve florentském klášteře a kard. Mikuláš Albergati ho doprovázel.

Při jednom návratu do Říma kard. Albergati cestou v Sieně onemocněl a s velkou trpělivostí snášel ostré ledvinové potíže. Považoval je za zkoušku a tak je přijímal až do své smrti. Pohřben byl dle svého přání ve florentských kartouzích.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Domenica Resurrectionis Domini; Ioannes de Avila (1569); Iob (století neznámé); Comgallus (622); Cataldus (asi s. VII.); Solongia (asi s. IX.); Nicolaus Albergati (1443); Ioannes Merz (1928); Dioscorides (s. inc.); Alphius, Philadelphius et Cyrinius (s. III.); Gordianus, m. Rom (ca. 300); Quartus et Quintus (ca. s. IV); Gulielmus, presb. prope Parisios (1195); Beatrix Estensis, virgo, (1226); Henricus Rebuschini (1938);

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský