Cletus Pp.
26. dubna, připomínka | |
Postavení: | papež |
Úmrtí: | 88 |
ŽIVOTOPIS
Na apoštolský stolec byl povýšen po Petrovi a Linovi. Vynikal učeností a svatým životem. Během pontifikátu pomáhal zotročeným Židům dovlečeným po rozboření Jeruzaléma. Podle životopisu I. Vondrušky rozdělil Řím na 25 církevních okresů. Dle tradice zemřel mučednickou smrtí.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Je pravděpodobné, že byl synem římského Emiliána z patricijské čtvrti nedaleko domu senátora Pudense, který u sebe hostil apoštola Petra. Klétovo jméno je zkráceninou jména Anaklétus, které bylo některými životopisci také užíváno, a někde vznikal dojem, že se jedná o dvě osoby. Klétus byl na biskupa posvěcen údajně spolu s Linem a Klementem a jako tři výpomocní biskupové pomáhali Petrovi v apoštolátu. Klétus působil mezi křesťany římských předměstí a stal se po Petrovi druhým nástupcem. Prvním byl Linus. Za pontifikátu Kléta vládli římští císařové Vespasián, Tito, Domicián a křesťanství proniklo i do šlechtických rodin Pomponiů, Aciliů a Flaviů. Tito také dobyl a rozbořil Jeruzalém a do Říma dovedl mnoho Židů jako otroků. Klétus se snažil jim pomáhat a ulehčovat jejich smutný osud.
Nad hrob sv. Petra postavil pomník a vedle jeho hrobu vybudoval i hrobky pro další římské biskupy. Na statku Aciliů u silnice Salaria bylo zřízeno nejstarší ryze křesťanské pohřebiště pro všechny pokřtěné, nazvané cemeterium sv. Priscilly. Další pohřebiště bylo zřízeno na pozemcích Flavie Domitilly, manželky konsula Klementa. Tehdejší křesťanští šlechtici projevovali svůj vztah k církvi i zájmem o její hmotné potřeby a byli ochotni pro ni něco udělat a obětovat.
Za vlády surového císaře Domitiána nastalo nové pronásledování křesťanů. Důvod? V té době byl římský stát shovívavý ke všem náboženstvím a rád přijímal i bohy podmaněných zemí do svého seznamu a vůbec nezáleželo na tom, zda je o náboženství víc. Jenže křesťané byli nesmiřitelní k mnohobožství a snažili se přesvědčováním získat co nejvíce konvertitů pro víru v jediného Boha. Všechna propagovaná božstva považovali za klamná a úctu k nim za blud a hřích. Křesťanství chtělo vymýtit z duší obyvatel Říma oddanost k vybájeným bohům a všechny vést ke klanění se jedinému živému Bohu. A to byl ze strany státu důvod k pronásledování. Byl to protiútok ze strany pohanů na obranu jejich božstev.
Dnes u nás takový protiútok nehrozí, i když je božstev, kterým se lidé klaní, mnoho, byť nejsou mytologická. Svět se hemží pověrami, horoskopy, magií, stát je otevřen mnoha nekřesťanským náboženstvím a ateismu. Čím to je? Zlu nehrozí výrazné přemáhání láskou, lži nehrozí přemáhání pravdou a novodobému pohanství přemáhání evangelizací. Je to ta pravá tolerance?
Život církve vedené Klétem nás vyzývá k větší evangelizační aktivitě. Sametová revoluce r. 1989 ukazuje, že při přemáhání zla nemusí vždy téci krev. Kdyby jen u nás všichni křesťané žili jako křesťané, což znamená, že by svatým životem evangelizovali, tak by byli radostným Božím kvasem.
Vraťme se ale do prvního století v Římě, kdy pohanství a stát se vzepjaly proti křesťanům uznávajícím jediného, neviditelného, živého Boha a odmítajícím všechny jiné bohy. A tyto křesťany nazývaly "bezbožci", protože nemilovali božstva vytvořená od lidí. Domitián se dal nazývat "pánem a bohem" a pronásledoval ty, kdo měli Pána a Boha v nebi. Snad i z politických důvodů, postrašen naukou o Mesiáši. Za jeho pronásledování podstoupil zřejmě mučednickou smrt i Kletus a pohřben byl vedle hrobu apoštola Petra. Jeho jméno je připomínáno v první eucharistické modlitbě před proměňováním.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Jako ti, kteří chtějí být občany Božího království, musím i já být kvasem. Své poslání si promyslím nad texty NZ: Lk 13,21 a 1 Kor 5,6-8.Všemohoucí, věčný Bože, Tys postavil svatého Kléta do čela své církve, aby jí sloužil slovem i příkladem; na jeho přímluvu chraň všechny pastýře svého lidu i společenství věřících svěřené jejich péči a veď je cestou k věčné spáse. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba breviáře)
Richarius (645); Cletus Pp. (88); Paschasius Radbertus (865); Gulielmus et Peregrinus (s. XII.); Primitivus, m. Gabii (s. inc.); Basileus, ep. Amasen (ca. 322); Dominicus et Gregorius, presb. Ord. Pr♦ (s. XIII); Stephanus, ep. Permien (1396); Raphael Arnáiz Barón♦ (1938); Iulius Junyer Padern♦ (1938); Ladislaus Goral♦ (1942); Stanislaus Kubista♦ (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský