Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Petr Armengol
Petrus Armengol

27. dubna, připomínka
Postavení:řeholník
Úmrtí:1304

ŽIVOTOPIS

Byl synem hraběte Urgela Armengola v Quardii v Katalanii. Velmi si zakládal na vznešeném původu a mnoha lidmi pohrdal. Když začal být pronásledovaný za nějaký útok se zbraněmi na své odpůrce, utekl do hor a stal se vůdcem lupičů. Otec, prý kvůli hanbě, kterou mu vzpurný syn Petr přivodil, odcestoval až do Valencie a tam získal místo ve službách aragonského krále Jakuba II.

Při jedné cestě na setkání aragonského krále s francouzským, jel Armengol starší v předvoji zabezpečujícím průjezd divokým pohořím a narazil na tlupu svého syna, kterého dopadl. Armengol mladší odhodil meč a prosil otce o odpuštění. Jejich setkání se stalo počátkem úplného Petrova obrácení.

Jako kajícník vstoupil Petr do řádu Matky Boží na vykupování zajatců. V roce 1261 podnikl cestu do Afriky, ale měl peníze na vykoupení jen 137 křesťanů. Zabolelo ho srdce, že nemohl získat všechny. Několik mladíků, kterým mohla hrozit mezi mohamedány ztráta víry, mělo zůstat v zajetí. Petr je nakonec získal tím, že se nabídl zůstat sám v zajetí do doby než jeho spolubratr doveze zbývající peníze. Nejpozdější termín byl pevně stanoven, ale řeholní spolubratr včas s penězi nedorazil a mohamedáni Petra pověsili. Ten se však po jejich odchodu ze smyčky vyprostil a následkem byly ochrnuté svaly při jedné straně krku a ve tváři. Vrátil se do Španělska a zemřel v Quardii.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Simeon, ep. Hierosolymitan (107); Pollio (asi 303); Zita (1278); Petrus Armengol (1304); Theodorus, abbas in Thebaide (s. IV); Liberalis, eremita (ca. 400); Mauganus (Macaldus) (s. VI); Ioannes, hegumenus in Propontide (s. IX); Iacobus Varinguer de Iadere (ca. 1485); Catharina de Monte Nigro (1565); Nicolaus Roland (1678); Antonia Bandrés y Elósegui (1919)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský