Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Mikuláš Gross
Nicolaus Gross

15. ledna, připomínka
Postavení:laik
Úmrtí:1945
Patron:horníků a novinářů v severním Porýní

ŽIVOTOPIS

Narodil se 30. 9. 1898 v Niederwenigen, v severním Porýní. Při nádenických pracích v dole se zapojil do odborářské činnosti. Stal se významným křesťanským novinářem. Ve svých článcích bojoval za práva rodin, dobrou výchovu a později poukazoval, že křesťanská rodina je nejlepší ochranou proti nacismu. Sílu pro veškerou činnost čerpal ze vztahu k Bohu, jenž byl pro něj prvořadý. Byl ženatý a měl 7 dětí. Když byl v roce 1944 nacisty zatčen a v lednu dalšího roku popraven jako vlastizrádce, nejmladší dcerce byly teprve čtyři roky.

V říjnu roku 2001 byl Janem Pavlem II. blahořečen. K beatifikaci došlo po uzávěrce nového martyrologia. Jeho památka začala být připomínána v den jeho odsouzení 15. 1. Někde je uváděna 23. 1., kdy snad teprve došlo k jeho popravě.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

Naše víra ač není z tohoto světa, musí tento svět osvěcovat

Pocházel z rodiny důlního zámečníka v Niederwenigen blízko Essenu. Zásady křesťanské víry si osvojoval v rodině i na katolické škole. Zprvu pracoval ve válcovně plechů, pak se stal horníkem. Zapojil se do "Odborového sdružení křesťanských horníků", byl tajemníkem mládežnické sekce a začal s dalším sebevzděláváním. Vystupoval také v ochotnickém divadle, ve 22 letech se pustil i do žurnalistiky. V květnu 1923 se oženil s Alžbětou Kochovou a stal se příkladným otcem sedmi dětí, které se narodily v letech 1924 až 1940.

Jeho velká láska k rodině neoslabila jeho nasazení se pro sociální oblast a angažování se ve veřejném životě. Již od roku 1920 byl odborovým sekretářem a zasazoval se o zlepšení životních podmínek dělníků i jejich rodin. V začátku roku 1927 nastoupil do ústředí katolického dělnického sdružení (KAB) v Mönchengladbadu jako pomocný redaktor západoněmeckých dělnických novin (WAZ) a brzy tam převzal místo šéfredaktora. Otevřeně odsuzoval nebezpečí rodícího se nacionálního socialismu, byl dobrým řečníkem s přesvědčivým a přívětivým stylem. Jeho noviny byly výrazným hlasem katolických dělníků a tak je pochopitelné, že po Hitlerově nástupu k moci byly zakrátko označené za nepřátelské. Přes všechny Grossovy snahy deník zachránit došlo v roce 1938 k jeho definitivnímu zákazu.

Mikuláš Gross byl dle svých spolupracovníků svědomitý, ohleduplný, zodpovědný a pečlivý i jako otec. Vztah k manželce a k dětem ovlivnil i jeho literární činnost. V knize o Sedmi za stolem napsal o pocitu zodpovědnosti vychovávat ze svých dětí lidi upřímné, schopné a pevné víry. Od dětství musí vědět podle čeho se mají řídit a orientovat. Sám měl neotřesitelnou důvěru v Boha a vyzýval k ní i další. Jako dělnický redaktor připomínal: "Prvními a dalšími apoštoly mezi dělnictvem musí být sami dělníci, jak nám to říká svatý Otec v encyklice Quadragesimmo anno. Buďme tedy na všech úsecích těmito apoštoly." Nezměnil se, ani když od roku 1940 musel pro svůj opoziční postoj vůči vládě čelit mnohému pronásledování. V roce 1943 v Nauce víry napsal: "Naše víra není z tohoto světa, ale musí tento svět osvěcovat. - Je třeba více poslouchat Boha než lidi. - Když se od nás požaduje něco, co je proti Bohu nebo proti víře, pak nejen můžeme, ale musíme odmítnout poslušnost."

Mikulášův duchovní otec Caspar Schulte dosvědčil jeho růst a nekompromisní postoj, který ho vedl až k odhodlání obětovat svůj život, vyjádřený větou: "Když nenasadíme vlastní život, jak před Bohem a před lidmi v té naší zkoušce obstojíme?"

Po nezdařeném atentátu na Hitlera v červenci 1944, s nímž neměl nic společného, byl následujícího měsíce doma zatčen a uvězněn v Ravensbrücku. Odtud byl převezen do berlínského Tegelu, kde byl mučen. Při loučení své ženě řekl: "Nehledejte moji mrtvolu, nenajdete ji. Budeme spáleni. A přece nám Pán Bůh dá vstát z mrtvých. Na shledanou v lepším světě." Poslední dny ve vězení strávil v modlitbě a s růžencem v ruce. Dne 15.ledna byl odsouzen jako vlastizrádce. Oběšeným nebyl dopřán ani hrob, natož křesťanský pohřeb. Mikulášovo tělo bylo spáleno a jeho popel rozprášen.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, Tys posiloval blahoslaveného Mikuláše Grosse, aby byl ochoten bojovat za spravedlnost a šířit víru i když tím riskoval svůj život, který Ti odevzdal. Pro jeho příklad dej i nám sílu, abychom z lásky k Tobě snášeli všechny obtíže a usilovně směřovali k Tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Podle modlitby z breviáře)

POZNÁMKA

připsán v říjnu 2001


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maurus, abbas (s. VI-VII.); Arnoldus Janssen (1909); Seraphinus Sarovski (1833); Romedius (ca s. VIII.); Ioannes Calybita (s. V.); Nicolaus Gross (1945); Secundina (s. inc.); Probus, ep. Reatin (ca 570); Emebertus (ca 645); Malardus (ca 650); Bonitus (ca 710); Petru s de Castronovo (1208); Iacobus Eleemosynarius (ca. s. XIII); Iacobus Eleemosynarius (ca. s. XIII); Angelus de Valido (1325); Franciscus Fernández de Capillas (1648)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský