Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

Foto © Provincie bratří františkánů
Foto © Provincie bratří františkánů





sv. Bernardin Sienský
Bernardinus Senensis

20. května, připomínka
Postavení:kněz, lidový kazatel, řeholník OFM
Úmrtí:1444
Patron:tkalců vlny; vzýván proti chrapotu, plicním onemocněním, krvácení
Atributy:františkán, hora, hůl, mitra u nohou, monogram IHS, slunce

ŽIVOTOPIS

Pocházel od Sieny. Základem jeho duchovního života byla bohoslužba a úcta k Panně Marii. Síla jeho lásky k bližnímu se projevila zvláště v době moru, kdy sám ošetřoval nemocné. Vstoupil do františkánského kláštera a stal se knězem. Zřekl se všeho a hledal jen Boha. S láskou a horlivostí šířil po Itálii úctu ke jménu Ježíš. Nařčen býval z bludařství, ale vždy byla uznána jeho nevina. Zemřel v L´Aquile v 64 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

HERALD KRISTŮV

Narodil se 8. 9. 1380 v Massa Maritima u Sieny ve střední Itálii. Když mu byly tři roky zemřela mu matka a za další tři roky otec, který byl majitelem dolu. O Bernardina se starali otcovi příbuzní v Sieně. Od babičky se učil lásce k Bohu i mariánské zbožnosti. Na universitu se pro mimořádné nadání dostal velmi brzo. Byl tam oblíbený pro svůj přátelský charakter i štědrost. V Sieně vystudoval literaturu, právo, biblistiku a teologii.

Asi od 17 let byl v kajícím bratrstvu Panny Marie, které se snažilo vést své členy k dokonalosti službou těm nejpotřebnějším, chudým a nemocným. Když vypukla morová epidemie a s druhy ošetřoval nemocné a umírající, sám se velmi vážně nakazil. Milostí Boží se uzdravil a nějakou dobu pomáhal nemocné tetě. V nemoci se rozhodl stát řeholníkem a zvažoval mezi řeholí augustiánskou a františkánskou, kterou si nakonec zvolil. K františkánům v Sieně vstoupil ve 22 letech a připojil se k přísné větvi observantů. Po roce noviciátu složil řeholní sliby a v roce 1404 přijal kněžské svěcení.

V prvních letech se ještě zdokonaloval studiem teologických, asketických i mystických spisů, zvláště od františkánských církevních spisovatelů. Představení mu dovolili žít nějakou dobu na vrchu Capriola, kde z poustevny udělal malý klášter a žil velmi umrtveně v horlivé přípravě. Od roku 1417 začal kazatelskou a misijní činnost po střední a severní Itálii. Uvádí se, že se k ní zprvu necítil schopný pro slabý hlas a tak se v nouzi obrátil k Matce Boží, která mu pomohla. Hovořil pak jasným a zvučným hlasem, kterým si získával srdce posluchačů. Uměl stejně dobře lidovou řečí kázat docela prostým rolníkům jako i univerzitním posluchačům. Nejhlubší křesťanské pravdy všem podával přiměřeným způsobem. Pro velký počet posluchačů kázal často na otevřeném prostranství. Jeho kázání občas způsobila, že pojednou byl nedostatek zpovědníků i rozdavatelů nejsvětější svátosti.

Soudobí kronikáři o něm říkali, že jeho působení se podobalo příchodu jara. Byla tehdy doba plná nenávisti, kdy se jednak vyskytovala nepřátelství mezi šlechtickými rody i mezi prostými sousedy, jednak Itálie byla rozdělená nejen na knížectví a městské republiky, ale i na politické směry a pohled na rozervaný svět byl skličující. Ale Bernardin nemluvil o pohromách, nýbrž o Ježíši a jeho božské lásce. Říkával: "V něm je obsaženo vše, co Bůh nařídil k lidské spáse." Poukazoval na něj jako na "hořící světlo" a zvěstoval ukřižovaného Ježíše, božského lékaře duše i těla.

Hlásal potřebu odpuštění a smíření a s tím cílem hlásal i úctu k Ježíšovu jménu. Vytvořil si obraz zářícího slunce s monogramem JHS, jedná se o první tři písmena řeckého Ježíš (i o zkratku Ježíš, lidí Spasitel). Nad prostředním písmenem H (připomínajícím hříšníky) byl kříž a vznikl tak nový erb upozorňující na tajemství spásy. Za Bernardinova působení se tento znak po Itálii velmi rozšířil zejména na domy křesťanských bratrstev, ale psal se i na průčelí veřejných budov. Bernardin nosil tabulku s tímto znakem sebou a stavěl ji na oltář, na němž před kázáním sloužil mši svatou. Po kázání zdvihl tabulku do výše a s ní udělil požehnání.

Nakonec byl Bernardin zatčen a obžalován z kacířství, protože šíření takovéto úcty se nelíbilo některým teologům a humanistům. Jeho obviněním se po třikrát zabýval církevní soud, naposled na Basilejském sněmu v r. 1438. Mezi Bernardinovy účinné obhájce prý patřil Jan Kapistránský. Bernardin nevyužíval ani náklonnosti císaře a nakonec vždy byla uznána jeho pravověrnost, čistý úmysl i svatost života. Na druhou stranu mu byl papeži třikrát nabízen biskupský úřad v Sieně, ve Feraře a v Urbinu, ale Bernardin vždy odmítl, dávaje přednost kazatelské dráze.

Také se úspěšně zastával chudých. Je prý znám případ, kdy část obyvatel byla z vesnice pro dluhy vyhnána, a on neústupně bojoval za každého z nich, až se směli zase vrátit.

V roce 1438 se Bernardin stal generálním představeným františkánských observantů a zasloužil se o jejich rozšíření. Jako řádový představený se zúčastnil všeobecného sněmu ve Florencii. V klášteře Monteripido u Perugie založil teologickou školu, v níž i sám učil a v Sieně zřídil vyšší teologické učení, z něhož vycházeli řeholní profesoři. Františkánskou prostotu se snažil doplňovat rozumovou vyspělostí.

V roce 1442 již pociťoval úbytek sil a vzdal se úřadu představeného. Sienským guvernérem byl pak ještě žádán o nějaké diplomatické služby, které úspěšně vykonal. Pak se ještě snažil pokračovat v apoštolské práci, ale v San Silvestro ho síly opustily. Bylo to u L´Aquile, do jehož kláštera se ještě dostal a v předvečer svátku Nanebevstoupení tam vydechl naposled.

Svatořečen byl už Mikulášem V. roku 1450 a v roce 1474 jeho ostatky přenesli do nového kostela v L´Aquile, vystavěného k jeho cti.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Ježíšovo jméno budu vyslovovat jen s láskyplnou úctou a uslyším-li jej od někoho vyslovit jen jako citoslovce ztlumím neúctu slovy: "Jméno Páně buď pochváleno!"

"... hříšných Spasitel, ať zůstane naší útěchou."

Ježíš je podle Bernardina "hořící světlo." Postavím do tohoto "světla" svůj dnešní den a pak to zkusím se dnem dalším.

Bože, Tys naplnil svatého kněze Bernardina velikou láskou a horlivostí, aby šířil úctu k svatému jménu Ježíš; pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu naplň svou láskou i nás. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dominica Pentecostes; Clemens Maria Hofbauer (1820); Bernardinus Senensis (1444); Lydia Thyatirensis (s.I); Columba Angela, virgo de Pænit. S. Dominici (1501); Archangelus Tadini (1912); Baudelius (s. inc.); Thalal (s. III); Luciferus (370); Hilarius, ep. Tolosan. (ca. 400); Austregisilius (ca. 624); Anastasius, ep. Brixien. (s. VII); Theodorus, ep. Papien. (ca.785); Guido de Gherardesca (ca.1134)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský