sv. Hospicius

Hospicius

21. května, připomínka
Úmrtí:	asi 581

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Nizze v Galii. Rozhodl se pro asketický život v Egyptské poušti, kam odešel žít jako poustevník. Zůstal tam delší dobu a nosil hrubý kající oděv, na rukou železná pouta s řetězem. Za potravu míval jen chléb s ovocem. Po nějakém čase se vrátil do vlasti a v tvrdém poustevnickém životě jako dobrovolný vězeň pokračoval ve věži Villafrank u Nicea v Provícia. Měl dar proroctví a konal zázraky. Vybízel k pokání varujíce před Božími tresty. Předpověděl vpád Lombardů do Galie i do Itálie. Bývá uváděno, že když se s ním Lombardové při vpádu setkali, považovali ho pro pouta s řetězy za zločince a on sám se jim pokorně představil jako velký hříšník, který si život ani nezaslouží. Na to mu chtěl jeden z vojáků rozbít hlavu mečem, ale v té chvíli mu ochrnula ruka, že s ní nemohl pohnout. Teprve až poustevník Hospicius udělal nad ním kříž, mohl s rukou zase hýbat. Ten zázrak obrátil na víru uzdraveného i jeho průvodce. Ke konci života Hospicius předpověděl i den své smrti, před níž sundal svá pouta.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Theobaldus, ep. Viennen (1001); Christophorus Magallanes et XXIV socii: Augustinus Caloca, Aloysius Batis Sáinz, Emmanuel Morales, Salvator Lara Puente et David Roldán Lara, David Galván (1915), David Uribe, Ianuarius Sánchez Delgadillo, Iesus Méndez, Iosephus Isabel Flores, Iosephus Maria Robles, Iulius Álvarez, Iustinus Orona et Atilanus Cruz, Margaritus Flores, Matth (převážně 1927); Carolus Eugenius de Mazenod (1861); Hospicius (asi 581); Timotheus, diaconus (s. inc.); Polyeuctus, m. in Cappadocia (s. inc.); martyres Alexandri (357/358); Paternus, ep. Veneten. (ca. 460-490); Mancius, m. Eboræ (s. VI); Hemming (1366); Ioannes Mopinot^♦ (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský