sv. Ignác z Laconi

Ignatius de Laconi

11. května, připomínka
Postavení:	řeholník, mystik OFMCap
Úmrtí:	1781
Patron:	nastávajících matek

ŽIVOTOPIS

Pocházel z chudé rolnické rodiny na Sardinii. Ve 20 letech vstoupil do kapucínského řádu. Jeho životní náplní se vedle modlitby stalo sbírání almužen. Modlil se růženec, a přitom tiše procházel ulicemi přístavu. Byl otcem chudých, těšitelem zarmoucených a přítelem všem utlačovaným. Měl dar proroctví a snad i zázraků. Pohřben byl v kapucínském kostele Cágliari.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SBĚRAČ ALMUŽEN

Narodil se asi roku 1701 v Láconi na Sardinii. Původní Ignácovo jméno bylo Vincenc Peis. V dětství pásl ovce a další dobytek. Jednou těžce onemocněl a udělal slib, že jestli se uzdraví, vstoupí do kláštera. Za delší dobu se uzdravil a na slib pozapomněl až do doby, než ho shodil kůň, který se pod ním splašil. Bylo to roku 1721.

Pád otřásl jeho vědomím a brzy nato odešel do kapucínského kláštera v Buoncammino u Cágliari. Tam složil sliby jako laický bratr Ignác. V klášteře byl prý nejdříve krejčím. Vynikal pokorou, láskou a dalšími ctnostmi, pro které byl vybrán jako prosebník a sběrač almužen. Almužny byly jeho starostí po 45 let. Od roku 1736 putoval každý den a za každého počasí, aby vyprošoval milodary. Na druhou stranu pomáhal chudákům, zejména dětem a nemocným. Při svém poslání začal vidět do lidských srdcí a radit i v bezvýchodných situacích. Poznával věci skryté, dokázal předvídat a léčit nemocné.

Podle legendy se nikdy nestavoval u nemilosrdného lichváře, až ho k jedné návštěvě přemluvil pečovatel o chudé. Tehdy se ukázalo, že sice dostal pytel potravin, ale když ho otevřeli, kapala z obsahu krev. Tím snad mělo být poukázáno na to, že jen poctivé je požehnané a to, na čem lpí nějakým způsobem "krev" druhých a je neoprávněně získané, nehodí se k darům. Je-li obsah legendy pravdivý, nemilosrdný lichvář mohl být schopen dávat jen proto, aby se pak pyšnil dobrotivostí. Takové dary se Bohu nelíbí, proto se nelíbily ani Ignáci. Bohu se líbí dary podle toho, s jakou láskou jsou dávány, nikoli podle velikosti. Proto "chudá vdova dala víc než všichni ostatní" (Lk 21,3).

Některé zprávy popisují Ignáce jako středně vysokého, vzpřímeného, s šedivými vlasy, důstojným chováním, něžného, jemného a pečlivého mnicha. Někde se uvádí, že ke konci života onemocněl a oslepl. Když zemřel, přicházelo k jeho rakvi po tři dny nespočetné množství lidí.

Papež Pius XII. ho v r. 1940 blahořečil a v r. 1951 kanonizoval.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dávat dary je umění, jehož pravou učitelkou je láska. Ona rozdává moudře a hodně a nikdy nepočítá, co vyzíská a zda jí i hodně ještě zbude. Začnu se učit dávat milodary s láskou i s empatií.

Bože, Tys povolal svatého Ignáce z Laconi, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře s porozuměním pro druhé; pomáhej i nám, abychom s otevřeným srdcem vnímali potřeby druhých a věrně šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ignatius de Laconi (1781); Mamertus (asi 475); Gengulfus (s. VIII); Maiolus (994); Franciscus de Geronimo (1716); Maiulus (s. II ex./111 in.); Anthimus, m. Romæ (ca. s. III); Mocius, presb. (s. inc.); Gualterius, presb. (1070); Gregorius Celli^♦ (1343); Ioannes Rochester et Iacobus Walworth^♦ (1537)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský