Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. František de Geronimo (Jeroným)
Franciscus de Geronimo

11. května, připomínka
Postavení:kněz a kazatel TJ
Úmrtí:1716

ŽIVOTOPIS

Pochází od italského Taranta. Stal se knězem a vstoupil do jezuitského řádu. Po noviciátu působil v Apulii. Přál si být misionářem v zámoří, ale za misijní působiště mu byla dána Neapol s veškerou svou bídou přímořského velkoměsta. Stanovil si pravidla a s dokořán otevřeným srdcem začal získávat duše pro Krista. Tomuto poslání věnoval svůj život.

Své posluchače vedl k eucharistii a k P. Marii.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

Misionářem v Neapoli

Narodil se 17. 12. 1642 v Grottaglie u Taranto v jižní Itálii. Byl nejstarším z jedenácti dětí, z nichž si tři zvolily duchovní povolání.

V jeho rodišti působila skupina kněží, kteří se věnovali vyučování a lidovým misiím. František od nich získal základní vzdělání a od 10 let mu svěřili vyučování katechizmu nejmenších dětí a práci kostelníka. Na doporučení kněží byl od 16 let zařazen ke klerickému stavu a v následujícím roce přijat do diecézního semináře v Taranto. Ve 22 letech přijal jáhenské svěcení a dál studoval filosofii, práva a teologii v Neapoli. Tam dosáhl doktorátu a během studia přijal r. 1666 kněžské svěcení. A protože se nadchl jezuitskou spiritualitou, v červenci r. 1670 vstoupil do tohoto řádu.

Po skončeném noviciátu byl poslán vykonávat apoštolát v Apulii. Osvědčil se jako velmi horlivý kazatel, který dokázal lidem promluvit do svědomí a svými modlitbami jim vyprošoval milost obrácení. Jeho touhou bylo působení v zámořských misiích v Indii nebo v Japonsku. Představenými byl však 1674 povolán do Neapole, kde po dalším studiu dokončil formaci a složil slavné řeholní sliby. Během té poslední formace vedle studia dostal na starost apoštolát, který prý nebyl lehčí než v Indii. Neapol tehdy měla asi 200 000 obyvatel různých vrstev i národností. Zatím co španělští šlechtici si tam žili v přepychu, městští proletáři žili v hmotné i mravní bídě. Střední vrstvou byli řemeslníci a obchodníci, kteří chtěli za své služby co nejvíc. Přímořská čtvrť byla vedle rybářů a námořníků zaplněná i zloději, pašeráky a prostitutkami. Tyto všechny skupiny se staly předmětem misijního působení Františka de Geronimo.

František se snažil věnovat především nejubožejší a nejpočetnější vrstvě. Působil jednak v lidových misiích, které představovalo kázání na náměstích a na ulicích. Každé tři měsíce organizoval hromadné přistupování k svátosti smíření a přijímání eucharistie v kostele "del Gesú", kam se za tím účelem vždy sešlo více zpovědníků. Třetí směr jeho duchovní péče se týkal prostitutek, které se snažil přivést ke křesťanskému životu. Vstupoval prý jak do nevěstinců, tak na galeje i do věznic. Na křesťanskou víru obrátil i mnoho maurských a tureckých vězňů. Navštěvoval i námořníky a nemocné. Zvláštní program konal se skupinou řemeslníků, z nichž utvořil dokonce bratrstvo svých pomocníků. Osvědčili se například jako pořadatelé při uspořádání kajícího dne s velkým zpovídáním a při lidových misiích. Mezi jeho kajícníky se dostala i od něj obrácená Francouzka, která zabila vlastního otce a v mužském přestrojení zmizela ve španělské armádě. K těm, které zachránil, patří i mnoho dětí. V Neapoli a v okolí působil po 40 let a byly mu připisovány mnohé zázraky. Nešlo výhradně o veřejnou činnost, protože dával také duchovní cvičení i řeholníkům a řádovým sestrám, rovněž i vedoucím mládežnických organizací a některým dalším skupinkám.

Své posluchače se snažil vést k úctě Nejsvětější svatosti, k adoracím a aby jako děti ctili Matku Boží. Sám měl v úctě také syrského lékaře, sv. Cyra, jehož relikvii nosil a některá podivuhodná uzdravení mu připisoval, nepřipouštěje si žádné zásluhy.

Zemřel v pověsti svatosti a byl pohřben v jezuitském kostele "del Gesú". Po druhé světové válce byly jeho ostatky přeneseny do rodné Grottaglie.

Papež Pius VII. v květnu 1806 Františka de Geronimo blahořečil a Řehoř XVI. ho v květnu 1839 kanonizoval.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Každý z nás máme být v jistém směru misionářem, tam, kam nás Bůh postavil. Není to snadné, ale ne nemožné. Můžeme začít jak modlitbou za druhé, tak svojí vstřícností k nim. Učit se vcítit do jejich situace, snažit se mít pro ně pochopení místo kritizování a křesťanství ukazovat především ve svém jednání. Bez toho nemohl nikdo úspěšně Boží lásku začít hlásat. Tak začnu s tím.

Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys povolal svatého Františka de Geronimo, aby těm, kdo neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; prosíme Tě: pomáhej nám, kteří jsme víru přijali, abychom ji věrně vyznávali i celým svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ignatius de Laconi (1781); Mamertus (asi 475); Gengulfus (s. VIII); Maiolus (994); Franciscus de Geronimo (1716); Maiulus (s. II ex./111 in.); Anthimus, m. Romæ (ca. s. III); Mocius, presb. (s. inc.); Gualterius, presb. (1070); Gregorius Celli (1343); Ioannes Rochester et Iacobus Walworth (1537)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský