Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Michael Garicoits
Michael Garico

14. května, připomínka
Postavení:kněz, zakladatel kongregace
Úmrtí:1863

ŽIVOTOPIS

Narodil se 15. 4. 1797 ve vesnici Ibarre v baskickém pohoří jižní Francie. Otec byl chudý domkař, který za revolučního pronásledování poskytoval úkryt kněžím. Michael se v mládí stal pasákem ovcí. K prvnímu sv. přijímání šel až ve 14 letech a už tehdy zatoužil po kněžském povolání. Matka se ho snažila udržet v realitě pro jejich velkou chudobu, pro kterou bylo nemožné studovat. Babička se však přimluvila u faráře v Saint-Palaise a ten, když poznal Michaelovy schopnosti, s vděčností za dřívější pomoc jeho otce se chlapce ujal a vyjednal mu přijetí do semináře. Michael si na studium přivydělával pasením dobytka a později posluhoval u biskupa. V roce 1823 byl vysvěcen na kněze, v dalším roce se stal vikářem combským a po dvou letech profesorem teologie a údajně i ředitelem semináře v Bétharramu. Již jako vikář bojoval proti Jansenovým bludům povzbuzováním k častému sv. přijímání a pobožnostmi k Božskému srdci.

Byl zaujatý exercičními pravidly Ignáce z Loyoly i pravidly jeho řehole a inspirovalo ho to k tomu, že v roce 1835 založil v Bétharramu kongregaci "Kněží Nejsvětějšího Srdce Ježíšova". Stanovy vycházely z jezuitské řehole a kongregace se věnovala výchově a duchovní péči. Do jeho plánů se mu snažil zasahovat biskup Lacroix, který chtěl mít některé pravomoci, včetně rozdělování práce a jmenování představeného.

Michael se o kongregaci staral necelé tři desetiletí, ale schválení svého díla v původním znění se nedočkal. K tomu došlo až r. 1877 papežem Piem IX. V roce 1923 byl blahořečen a 6. 7. 1947 kanonizován Piem XII.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Matthias, Apostolus (s.I.); Victor et Corona (asi s. III); Isidorus, m. in Chio (s. III); Felix et Fortunatus, m. Aquileiæ (s. IV); Carthagus (638); Erembertus (674); Michael Garico (1863); Maria Dominica Mazzarello (1881); Theodora /Anna Teresia/; Guérin (1856); Maximus, m. in Asia (ca. 250); Pontius, m. Cimelæ (ca. s. III); Iusta et Heredina (s. III/IV); Aprunculus (488); Gallus, ep. Claromontan. (551)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský