Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle






sv. Rita z Cassia
Rita de Cassia

22. května, nezávazná památka
Postavení:poustevník
Úmrtí:1457 nebo před tímto rokem
Patron:v bezvýchodných situacích a obtížných zkouškách; zoufajících žen i žen neplodných a rodičovství; nešťastných manželů; vzývána při manželských problémech a pomocnice proti neštovicím
Atributy:trnová koruna, event. rána na čele způsobená trnem z koruny, kříž nebo palmová větev se třemi korunami, Kristus, P.Maria, výjimečně růže

ŽIVOTOPIS

Pochází z Roccaporena. Stala se manželkou, matkou, přičemž se procvičovala v trpělivosti a lásce, prožívajíc kruté zkoušky. Mezi ně patřila i vražda

manžela a příprava synů na pomstu, jak bylo zvykem. Bůh pro její modlitby dalšímu zlu zabránil tím, že syny vzal k sobě. Rita po mnohých překážkách, v zázračném doprovodu tří světců, vstoupila do kláštera. Vynikala v kontemplaci o utrpení Páně a odměnou jí byla otevřená rána z trnové koruny na čele. Pro pověst svatosti a divů dostala titul: "svatá v nemožných záležitostech."

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

Z KAŽDÉ NESNÁZE JE VÝCHODISKO

Na svět přišla v umbrijském městě Roccaporena u Cassia v Itálii. Datum narození je nejisté, udává se jako nejpravděpodobnější rok 1381 i 1377 a nevylučuje se 1360. Byla jedináčkem Antonína Lottiusa a Amáty. Do jejího rodového znaku se dostaly včely z doby, kdy byla kojencem a rodiče ji nalezli v kolébce s pěti včelami u úst. Na událost se nezapomělo a hledala se v ní symbolika pro Ritin život, poznamenaný Boží milostí.

Rita, původně křtěná Margarita, prožila své mládí v blízkosti zbožných rodičů, lidí střední vrstvy. Často chodila do kláštera svaté Marie Magdalény i do kostela sv. Augustina. Mimořádné úctě se tam těšili svatí Jan Křtitel, Augustin a Mikuláš z Tolentina. Rita si je zvolila za své ochránce a pak, prý při vidění z jejich vnuknutí, pojala touhu stát se řeholnicí.

Rita, jako poslušná dcera, uposlechla rozhodnutí svých rodičů, kteří chtěli, aby se vdala i přesto, že jim předem řekla o své touze a o zjevení. V srdci však skrývala hluboké zranění. Za manžela ji otec vybral Ferdinanda Pavla Manciniho, patřícího mezi měšťany, v době, kdy jí bylo asi 14 let. K vlastní svatbě dle dohody došlo po čtyřech letech od zasnoubení. Do té doby rodiče Ritě zemřeli a ona dle smlouvy přijala Pavla za manžela i do domu.

Pavel, na rozdíl od Rity, byl impulzivní a prudké povahy. Rita z lásky k Bohu snášela Pavlovu povahu a jeho nedostaky. Používala něžnost, chápavé ticho, láskyplnou službu a byla ho poslušná. Na jeho hrubosti odpovídala tichostí, laskavostmi a modlitbami. Ustavičně byl mezi nimi sváděn zápas mezi hněvem a tichostí, mezi násilím a láskou, mezi nepravostí a snášenlivostí.

Mírnost Rity vyvolávala v Pavlovi snad ještě prudší reakce, ale ona v ní nepovolila. Až později začal být Pavel lepším. Také se jim narodily dvě děti: Jan Jakub Antonín a Pavel Maria a začalo být možné hovořit o šťastné rodině.

V té době se začali všichni trochu vznešenější muži rozdělovat mezi dvě znepřátelené strany guelfů a gibelínů. Mnozí se dokonce vzájemně zrazovali a zabíjeli. Jednoho dne byl z krevní msty zabit i Ferdinand Pavel Mancini. Vrahové chtěli jeho jméno vymazat ze světa a proto synům hrozilo nebezpčí. Rita vrahům odpustila, skryla zkrvavenou otcovu košili a synům o způsobu jeho smrti neřekla. Dozvěděli se to až asi v 15 letech a ještě ne celou pravdu. Protože Rita těm, co jí způsobili bolest zavražděním manžela, podle Kristova poselství odpustila, nechtěla, aby se synové mstili. Ti však ovlivněni společností, když se vše dověděli, uvažovali o vykonání krevní msty. Rita se velice bála jak o jejich životy, tak o to, aby na sebe neuvalili těžký hřích vraždy. Tento strach znala již od smrti svého manžela a v této těžké situaci prosila Boha o pomoc.

Dříve než synové dosáhli věku, který je k pomstě před lidmi zavazoval, byli zasaženi epidemií, které podlehli. Po jejich smrti se v Ritě znovu ozvala touha po řeholním životě. Chtěla vstoupit do kláštera sv. Magdalény, ale přijetí jí bylo odepřeno s požadavkem nejprve dokonalého smíření s protivníky jejího manžela, aby snad politická nenávist nezaútočila pak i na zdi kláštera. Zdálo se, že veškerá naděje je ztracená, ale Rita se obrátila na své tři svaté ochránce, kteří jí myšlenku vnukli a vytrvale prosila. V následujících letech se dokázala i smířit s rodinou vrahů, ale augustiánkami byla třikrát odmítnutá, přestože část kláštera u kostela dala Rita opravit na vlastní náklady. Situace vypadala jako bezvýchodná, ale legenda hovoří o dalším zjevení svatých: Jana Křtitele, Augustina a Mikuláše z Tolentina, kteří ji prý do kláštera doprovodili, načež se vrata před nimi sama otevřela a byla přijata.

Řeholní život Rity se vyznačoval vroucím vztahem lásky k ukřižovanému Ježíši. Byla asketičkou a mystičkou často rozjímající o Kristově utrpení. Během svého života v klášteře se vytrvale postila a spávala na podlaze. Z okna své cely viděla na horu Meraviglia a na cestu ke klášteru. Předmětem jejího rozjímání bývala i Ježíšova slova: "Já jsem cesta, pravda i život." (Jan 14,6) Ve světle Boží milosti vzrostla její láska ke Kristu a zdálo se jí, že by neměla mluvit, nemluví-li s ním, neměla chodit, nejde-li s ním a ani žít, nežije-li pro něho. V roce 1443 při meditaci před křížem pocítila, že jeden z trnů Ježíšovy koruny probodl její čelo a způsobil hlubokou ránu. Bolesti trnové koruny přijala jako pečeť lásky. Už předtím toužila po účasti na Kristově utrpení. Značná rána na čele jí zmizela jen na dobu poutě do Říma, bolest však přetrvávala. Její stigma pak bylo prý znovu zanícené s nepříjemným pachem, pro který žila odděleně od sester. Žila však v Lásce s Láskou a pro Lásku. Společnost ji ale dál prý pronásledovala nenávistí vůči manželovi a ona i v klášteře zas stavěla hráz proti nenávisti svým odpouštěním. V době epidemie dělala vše co mohla pro záchranu duší i životů, věnujíce se nemocným a umírajícím.

V posledních čtyřech letech života byla připoutaná na lůžko, vyčerpaná prací i nemocí. Nakonec žila jen z eucharistie. Její velkou starostí bylo, aby i ostatní sestry, zvláště ty, které chodily k jejímu lůžku, zůstávaly v Ježíšově lásce a ve věrnosti Církvi. V tom směru je napomínala. Podle legendy poprosila příbuznou, aby zašla do zahrady pro kvetoucí růže, ač pro zimu kvést nemohly, a ta příbuzná je v ní prý objevila a donesla. Rita pak poděkovala Ježíši a dala je divícím se sestrám. Její tělo, ke konci života pokryté vředy, se v okamžiku smrti, k níž došlo následkem tuberkulózy, celé zázrakem proměnilo, všechny rány se ztratily a místnost se naplnila příjemnou vůní.

V roce 1737 byla blahoslavena a v roce 1900 Lvem XIII. kanonizována. Největší úcta je jí prokazována v Itálii, Jižní Americe a na Filipínach. V roce 1947 byl nad jejím pomníkem postaven moderní kostel jí zasvěcený a její zázračně zachované tělo je vystaveno ve skleněné schránce.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Pro případné následování si zopakujme její nejvýraznější ctnosti, byla to: poslušnost, něžnost, chápavé ticho, láskyplná služba a dokonalá láska. Zauvažuji, co by asi Rita udělala nebo poradila v mých problémech nebo v mé situaci na cestě k dokonalosti, a zkusím podle toho jednat, event. i poradit potřebným s odkazem na patronku neřešitelných situací.

Bože, Tys dal své služebnici Ritě správné poznání a naplnil ji svou láskou; prosíme Tě: uděl i nám moudrosti a síly kříže, jimiž oplývala, abychom v souženích dovedli trpět s Kristem a s ním měli účast i na velikonočním tajemství. Neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře a dodatku misálu)

Z modliteb k svaté Ritě

Svatá Rito, prosím tě oroduj za mne, neboť se nacházím v krizi smutku a únavy; - trpím úzkostí pro nemoc; - trápím se nedostatkem odvahy; - nedůvěřuji dostatečně Boží dobrotě; - neumím se smířit s cestou kříže; - nedávám svoje utrpení do vykupitelského toku společenství svatých a Kristova mystického těla; - nenabízím své rodině zdroje tvé něžnosti; - nežiji lásku s odpuštěním; - nesmiřuji lidi; - neprožívám blaženost křesťanské věrnosti; - nelítám na křídlech modlitby; - nestávám se vínem radosti a často nenacházím správná slova chvály a díků vůči jiným.

Svatá Rito, prosím tě oroduj za mne, abych měl dostatek lásky k Bohu a k bližním; - abych měl dost víry a důvěřoval Bohu i v mlze; - abych měl dost naděje a viděl daleko, až k nebeské blažené věčnosti.

Svatá Rito, ať ti Pán umožní poznat všechny mé potřeby a mé touhy; a mně ať dopřeje žít pod tvou ochranou a cítit účinnost tvé přímluvy. Amen


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Rita de Cassia (1457 nebo před tímto rokem); Iulia, virgo et m. in Corsica (století neznámé); Castus et Æmilius, m. in Africa (203); Basiliscus (s. IV); Maria Dominica Brun Barbantini (1868); Humilitas (1310); Ioannes Baptista Machalo et Petrus ab Assumptione (1617); Quiteria (s. inc.); Ausonius (s. IV/V); Lupus, ep. Lemovicen. (637); Ioannes, abbas Parmen (s. X); Atto (ca. 1153); Ioannes Forest (1538); Matthias de Arima (1620)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský