Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Julie z Korsiky
Iulia, virgo et m. in Corsica

22. května, připomínka
Postavení:panna a mučednice
Úmrtí:století neznámé
Patron:Brescie, Bergama, Livorna a ostrova Korsika
Atributy:kříž, palma, ukřižovaná žena

ŽIVOTOPIS

Pocházela z křesťanské africké rodiny, byla zajata a prodána do otroctví. V něm se osvědčila jako věrná křesťanka v každé situaci. Nakonec skončila jako mučednice v Korsice na kříži.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

CESTA DŮSLEDNOSTI VE VÍŘE

Pravděpodobně se narodila po roce 400 v jedné bohatší africké rodině žijící křesťansky. Podle legend pocházela z Kartága a byla asi za vpádu ariánských Vandalů nebo jiných barbarů zavlečena až do Syrie. Stala se otrokyní, ale její křesťanská víra z domova jí dodávala útěchu a sílu. Rozjímala o Ukřižovaném, jehož obrázek nosila na krku. Jejím pánem se prý stal pohanský velkoobchodník Eusebius, který si jí pro její ctnosti začal vážit. Šlechetná dívka snášela svůj osud s odevzdaností do Boží vůle a Boží milost byla s ní. Ke smíření se situací ji vedla síla její víry, s níž myslela na Krista, který z lásky k nám přijal podobu služebníka a pro naši spásu se podrobil nejpotupnější smrti. Juliina cesta důslednosti ve víře získala i úctu pohana.

Její pán, když viděl, že ji nic od víry neodvrátí, nekladl jí překážek, aby podle ní žila, protože byla jinak poslušná a svědomitá. Možná vnímal mimořádnější hodnotu této své otrokyně, kterou prý za nic na světě nechtěl prodat, což tvrdí jedna legenda.

Podle ní Eusebius s touto skromnou a rádo se postící otrokyní nastoupil obchodní cestu lodí do Gallie. U severního ostrova Korsiky prý zakotvil a vystoupil na břeh, kde se konala pohanská slavnost. Julie se zatím modlila na lodi za modloslužebníky. Služebníci vladaře ostrova navštívili loď a objevili krásnou otrokyni Julii, o níž se zmínili svému pánu. Ten se pak v rozhovoru s Eusebiem dozvěděl, co je zač a chtěl ji od něj koupit. Marně. Proto ho prý opil a než Eusebius vystřízlivěl nechal si vladař Julii předvést a snažil se ji nejdříve co nejlákavějšími sliby přimět k účasti na podávané oběti modlám. Julii je vkládáno do úst vyznání víry s výroky, že slouží Kristu, nepřijme žádného ženicha a nikdy si nevykoupí svobodu zradou víry. Když byla za to bita, připomenula prý políčkování a bičování Krista. Mučením na skřipci a bičováním chtěl vladař Felix dosáhnout toho, čeho nedosáhl úlisnými nabídkami. Protože snad prohlásila, že se víry neodřekne, ani kdyby byla na kříž přibita, nařídil rozlícený Felix její ukřižování. Na kříži prý byla zardoušena dřív než ji objevil nešťastný Eusébius.

Některá legendární podání o Julii se poněkud liší, ale všechna končí na Korsice, kterou dosvědčuje i martyrologium.

Uvádí se také, že mnichové ze sousedního ostrůvku Gorgony tělo umučené Julie pohřbili ve svém chrámu a v roce 763 král Longobardů Desiderius dal je přenést do kláštera v Brescii, kde byla jeho dcera abatyší.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad tím, jak je to s mojí důsledností ve víře a co ode mne Bůh očekává? Ježíš je "cesta, pravda i život"(Jan 14,6), jak si jeho následování představuji já a jak by si je asi přál On; nad tím zauvažuji v rozjímavé modlitbě.

Bože, pomáhej nám, ať následujeme zářný příklad statečnosti a čistoty svaté Julie z Korsiky, jejíž památku si připomínáme, a dej, abychom měli užitek z toho, co ona získala svými zásluhami. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Rita de Cassia (1457 nebo před tímto rokem); Iulia, virgo et m. in Corsica (století neznámé); Castus et Æmilius, m. in Africa (203); Basiliscus (s. IV); Maria Dominica Brun Barbantini (1868); Humilitas (1310); Ioannes Baptista Machalo et Petrus ab Assumptione (1617); Quiteria (s. inc.); Ausonius (s. IV/V); Lupus, ep. Lemovicen. (637); Ioannes, abbas Parmen (s. X); Atto (ca. 1153); Ioannes Forest (1538); Matthias de Arima (1620)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský