Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Eleuter
Eleutherius Pp

26. května, připomínka
Postavení:papež
Úmrtí:189

ŽIVOTOPIS

Životopisci uvádějí, že pocházel z Nikopole v Epiru, byl synem Abundiovým a stal se jáhnem u biskupa Aniceta. Zpráv o něm je velmi málo, spíše se týkají jeho života v době, když po papeži Soterovi nastoupil na jeho místo na Petrově stolci v roce 175.

Přímo v Římě bylo za něj prý krvavé pronásledování jen výjimečně, např. nejvíce v roce 177, kdy někteří pochytaní křesťané, mezi nimi i stařičký biskup Pothinus, zemřeli hladem. Ostatní pak byli o státní náboženské slavnosti Romy a Augusta vyvedeni do amfiteatru, aby k pobavení ostatním v mukách zemřeli. Někteří byli za živa pečeni, jiní předhazováni šelmám, divadlo končilo usmrcením hocha Pontika s mladičkou pannou Blandynou. Mrtvoly všech mučedníků byly spáleny a popel vhozen do Rhony.

Papež se cítil duchovním otcem vězněných a mučených křesťanů nejen v Římě. Tam k němu přišel lyonský kněz Irenej, který spravoval svou diecézi se zmíněným biskupem Pothinem a informoval ho o lyonských mučednících i o šíření víry v Galii i mezi Klety a Germány. Stěžoval si i na bludařství a vlastně přišel, aby i on načerpal od papeže informace a napsal spis proti bludům.

V té době současně přišly k Eleuteriovi zprávy o novém prorockém hnutí na východě, které vzešlo z montanistického bludařství. Novokřesťan Montan, bývalý pohanský kněz Cybelin upadal do vytržení ducha a přidaly se k němu ženy, Priska a Maximilla a mnohé lidi svedli svým tvrzením. Hlásali, že z nich mluví Duch svatý a oznamuje blízkost soudného dne. Oznámili i místo, do kterého sestoupí nebeský Jeruzalém. Následkem tohoto proroctví vzniklo hnutí, které zachvátilo celou Frygii, také Asii i Thracii. Lidé opouštěli rodiny a spěchali do blízkosti sestupu nebeského Jeruzaléma, přestali se starat o zajištění živobytí a další základní potřeby. Nejen, že mnohé bylo považováno za nepřístupné a hříšné, ale na všechny provinilce těžkým hříchem se podle bludu vztahovalo vyloučení z církve. Montanisté chtěli být křesťany vyššího stupně a dokonalosti nad jiné. Před tímto bylo třeba co nejvíc lidí uchránit a to vše byly starosti doléhající na papežovo srdce, který pak radil Irenejovi.

Po smrti Marka Aurelia v r. 180 převzal vládu jeho nehodný syn Komod a ten se oddával radovánkám a nezřízeným choutkám a za sebe nechal vládnout náčelníka pretoriánů. Na císařském dvoře měli křesťané zastání v císařovně Marcii, která prý nepřestala být křesťankou, takže ji někteří považovali za jakousi novozákonní Esteru a jejího pěstouna za Mardochea. Ač křesťanům mnoho pomohli, někteří přesto byli zabiti rozeštvaným davem, další byli popravováni na rozkaz nenáviděných úředníků, náčelník pretoriánů dal popravit filosofa Apollonia a soudí se, že i papež Eleuter byl usmrcen katem. Potřebně věrohodné zprávy však chybí, proto to není jisté. Pohřben byl v hrobce vatikánské.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Philippus Neri (1595); Eleutherius Pp (189); Desiderius, ep. Viennen (asi 606); Maria Anna a Iesu de Paredes (1645); Simetrius (s. inc.); Felicissima (ca. III/IV); Priscus, m. in Gallia (s. inc.); Berengarius (1093); Lambertus, ep. Ventien. (1154); Franciscus Patrizi (1328); Andreas Franchi (1401); Andreas Kaggwa (1886); Pontianus Ngondwe (1886)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský