Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

sv. Řehoř Naziánský
sv. Řehoř Naziánský

sv. Basil Veliký
sv. Basil Veliký




sv. Řehoř Naziánský a Basil Veliký
Gregorius Nazianzenus et Basilius Magnus

2. ledna, památka
Postavení:biskupové a učitelé církve
Úmrtí:c. 389, 379
Patron:básníků
Atributy:holubice jako symbol Ducha sv. Bývá zobrazován za stolem a jako biskup.

ŽIVOTOPIS

Řehoř z Nazianzu se narodil jako Basil r. 330. Mnoho cestoval, aby nabyl vzdělání. Svého přítele Basila následoval do samoty, ale byl určen za kněze a biskupa. Vynikal učeností a výmluvností. R. 381 byl zvolen cařihradským patriarchou. Na námitky, že je již biskupem sasimským, se z nového úřadu stáhl do ústraní, po kterém vždy toužil.

S Basilem žili na území dnešního Turecka a byli nazváni "světly Kapadocie". Potírali ariánské bludy a napsali mnoho výtečných spisů.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE

Řehoř Naziánský, biskup a učitel církve, druh sv. Basila Velikého s nímž má společnou závaznou památku pro celou církev. Oba také byli vzpomínáni společně, když jsme uvažovali o prvním z nich a ani zde se neobejdeme bez připomínky sv. Basila.

Řehoř se narodil v Kappadocii, v Arianzu u města Naziánu. Jeho otec byl konvertita, který se později stal v Naziánu biskupem. Hlavně své matce Nonně vděčil Řehoř za základy náboženské výchovy. Měl sestru Gorgonii, která se vdala a stala svatou podobně jako jejich matka Nona. A mladšího bratra Césaria, jenž se rovněž stal svatým. Vidíme zde podobný vliv a význam svatosti v rodině jako u předchozí rodiny jeho přítele Basila. Také Řehoř měl zájem o studium rétoriky a začal v Kapadocké Cézarei, kde se seznámil se Basilem. Ve studiu pokračoval v Palestinské Cézarei a za dalším vzděláním se rozhodl cestovat po moři do Alexandrie. Poblíž Kypru se loď ocitla v prudké bouři a Řehoř, vida jak se i lodníci bojí o život, v úzkosti a v souvislosti s vědomím, že ještě nebyl ani pokřtěn (neboť křest se konával až v dospělosti), učinil Bohu slib, že bude-li zachráněn, zasvětí mu celý svůj život. Loď pak z nebezpečí vyvázla a šťastně přistála v Alexandrii. Řehoř tam poznal sv. Atanáše a učil se u Tespesia. Další jeho cesta vedla do Atén, kde se s Basilem znovu sešli a začali spolu prožívat dobu o níž později v jednom kázání Řehoř Naziánský uvedl:

"Byli jsme v Athénách jako nějaký proud řeky; rozběhli jsme se z téhož domácího pramene do různých krajů z touhy po vzdělání a zase jsme se sešli jakoby dle úmluvy, zajisté Božím řízením. Tehdy jsem si nejen já sám vážil velkého Basila, protože jsem u něho pozoroval vážné chování i zralost a moudrost v řeči, ale i jiné jsem měl k tomu, kteří ho tak dobře neznali. Mnozí ho pak hned velebili, jakoby o něm už předtím slyšeli. Čím to bylo? On, skoro jediný ze všech, kteří přicházeli na studie do Athén, byl zproštěn obecného zákonu. Zdálo se skutečně, že dosáhl větší cti, než to bývá u začátečníků. To byl začátek našeho přátelství, odtud vyšlehl plamínek našeho vřelého vztahu; tak jsme byli raněni vzájemnou láskou.

Jakmile jsme si časem vyjevili navzájem svou touhu, a že je to filosofie, po níž jsme oba prahli, tehdy jsme skutečně už byli jeden druhému vším: spolu jsme bydleli, spolu jsme jedli, měli jsme jedno srdce a totéž smýšlení a tak jeden v druhém jsme den ze dne rozněcovali vřelejší a mohutnější touhu.

Vedla nás stejná naděje na vzdělání, věc to nejvíce záviděníhodná; ale nebyla v tom závist, závodění však mělo u nás cenu. Oba jsme bojovali, ne proto, aby si jeden odnesl první cenu, nýbrž aby ji přenechal druhému, protože oba jsme pokládali slávu druhého za svou.

Zdálo se, že ve dvou tělech je jediná duše. I když si nejméně zasluhují víru ti, kdo tvrdí, že vše záleží na všem, nám se jistě musí věřit, že jsme přebývali jeden v druhém a u druhého.

Oba jsme měli jeden úkol a jednu snahu, totiž ctnostně žít v naději na budoucí věci, a tak se připravit, abychom se před odchodem z tohoto světa odtud odstěhovali. To jsme totiž měli před očima a podle toho jsme zaměřovali svůj život i všechny své skutky; jednak jsme se řídili Božím příkazem, jednak jsme se vzájemně povzbuzovali v úsilí o ctnost. A nevypadá-li to jako přílišná domýšlivost, když říkám, že jsme jeden druhému byli přesnou normou, podle níž se rozezná správné od špatného.

A ačkoliv jiní mají nějaká jiná příjmení, buď že je přijali od rodičů nebo si je sami získali vlastním životním přičiněním a zaměřením, pro nás bylo něčím velikým a velkou slávou, že jsme křesťané a že se křesťany nazýváme." (Oratio 43, in laudem Nasilii Magni 15,16-17, 19-21; PG 36, 514-523; v pracovním překladu z r.1970 pro 2.čtení v liturgii Horarum)

Slova o tom, že si jeden druhému byli normou k rozpoznávání... nebo že vzájemně rozněcovali v sobě touhu...a další z životopisu, ukazují na to, že jeden druhému byl zřejmě i duchovním vůdcem. Zde je příležitost si připomenout potřebu duchovního vedení pro ty, kteří chtějí v duchovním životě postupovat k dokonalosti. Člověk totiž jen na základě svého "rozumu" velmi často uhne ze směru, který si předsevzal a dopouští se chyb.

Řehoř po odchodu Basila do Egypta, zůstal v Aténách, kde přijal učitelské místo. Po té co se dozvěděl o povýšení svého otce za biskupa doma v Naziánu, vrátil se domů, aby mu mohl pomáhat. Avšak převládla v něm touha po životě, který vedl v pontské poušti. Domů se opět vrátil, když biskupové byli nuceni podpisovat ariánské vyznání a jeho stařičký otec neprohlédl bludnou nauku a podepsal. Otce poučil a přiměl k obnově pravověrného vyznání. Ten zase na něj naléhal, aby přijal kněžské svěcení, kterému se z pokory vzpíral. Nakonec otec využil své autority a příležitosti vysvětit ho na kněze. Řehoř však necítil zatím povolání k aktivní službě a vrátil se k životu v klášteře. Až na úpěnlivé prosby otce i věřícího lidu přešel do duchovní správy v Naziánu. V té době se vrátil domů i jeho bratr Césarius, jenž byl lékařem Juliána Odpadlíka, ale svého místa na císařském dvoře v Cařihradě se raději vzdal, než aby nechal ohrožovat svou víru. Julián se hněval na oba a přesto se snad závistivě vyslovoval o jejich štěstí.

Dalšímu povolání k biskupskému úřadu, byť skrze přítele, se dlouho bránil, než je přijal. Po krátkém působení v Sasimu se přes oblíbený klášter Řehoř opět vrátil do Naziánu, kde po smrti všech nejbližších příbuzných jej chtěli zvolit na místo po jeho otci, on však nechtěl tamní biskupství převzít a uchýlil se do ústraní, v němž psal věroučné spisy. Roku 379 umírá i jeho přítel a on přece jen, když viděl útisk ze strany ariánů, vyhověl žádosti katolíků z Cařihradu, kteří měli už jen v soukromí jedinou kapli, a nastoupil tam úřad prozatímního správce arcibiskupství. Pro jeho kázání kaple brzy nestačila a byl z ní vybudován chrám jenž prorocky nazval "Anastasis" (což znamená vzkříšení). Tam přednášel významné teologické přednášky o Nejsvětější Trojici. Přicházely zástupy Ariánci svedeného lidu, aby se vrátily ke Kristu a k pravé nauce. Ariánci proto mnoha úklady usilovali, aby se pro ně nežádoucího kazatele zbavili. Jednou z velkých bolestí bylo vetření se podvodného Maxima, jenž pak usiloval o zvolení za biskupa města. Ke zvolení došlo v rozporu s církevními zákony a věřící lid nakonec samozvance přiměl k opuštění města.

Konec ariánství nastal v roce 380, kdy císař Theodosius vstoupil do Cařihradu a nařídil vrácení chrámů katolíkům. V témž roce se v Cařihradě sešel i druhý všeobecný církevní sněm, kterému po nějakou dobu předsedal Řehoř Naziánský. Účastníky sněmu byl zvolen za právoplatného arcibiskupa Cařihradu, ale titul nepřijal, protože kvůli němu vznikl spor, zda ještě nemá být biskupem v Sasimě, ale cítil se toho úřadu zproštěn od oznámení nároků na tento úřad Tyánským arcibiskupem.

V té době naziánští stále ještě neměli biskupa a proto se odebral ujmout se prozatímní správy do doby zvolení jejich biskupa. V roce 383, po ustanovení biskupa Eulália se usadil ve stavení po rodičích v Arianzu, kde žil až do konce oblíbeným kajícím způsobem života a psal básně i listy. Zanechal po sobě četné spisy, které jsou svědectvím o hlásání týchž pravd katolické církve tenkrát i dosud.

V listě přátelům označil evangelium za vědu lásky a uvedl: "Čistotu ducha jsem získal pouze z vědy Boží. A při čtení Písma sv. jsem poznal, že čtení pouze světských knih otravuje ducha. I mne dovedly takové knihy zlákat svým sladkým jedem." - Uvážíme-li rozdílnost doby, můžeme z jeho slov vycítit, že za slovo kniha si máme doložit i filmy a audiokazety. Tedy to, na co se díváme a co posloucháme.

O jeho vztahu k Matce Boží svědčí dochovaná slova, kterými ji vzýval: "Třikrát blahoslavená Matko, vyslyš a přijmi moje modlitby a budiž mojí prostřednicí u Syna. Děkuji tobě, že jsi mně prokázala veliké milosti a vysvobodila mne z nesnází a nebezpečí."

Pohřben byl v Naziáně r. 389. Jeho ostatky byly r. 950 přeneseny do Cařihradu, odkud se jejich část dostala do Říma a byla uložena v bazilice sv. Petra.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Po příkladu svatého Řehoře otevřu dnes knihu vědy lásky, kterou je evangelium, abych v něm četl a porovnával se čtenými slovy svůj život. Zamyslím se více nad rozdílem, které mi nabízí Bible a tím, k čemu mne vede třeba televize.

Dál bych mohl uvažovat o významu duchovního vůdce nebo přítele, s nímž bych dokázal mluvit o duchovním životě a prožívat Kristovu přítomnost. "Kde jsou dva nebo tři v mém jménu tam já jsem uprostřed nich." (Mt 18,20)

Breviář nabízí (v textech o svatých) k dnešnímu svátku tuto závěrečnou modlitbu:

"Bože, tys povolal svatého Basila a Řehoře, aby svým příkladem a učením ukazovali tvé církvi cestu k pravdě; prosíme tě, pomáhej nám, abychom se tvé pravdě pokorně otvírali a v lásce podle ní věrně žili. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. - Amen"


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Basilius Magnus et Gregorius Nazianzenus (379, c. 389); Gregorius Nazianzenus et Basilius Magnus (c. 389, 379); Telesphorus Pp (ca. 136); Adalhardus (826); Airaldus (1146); Argeus, Narcissus et Marcellinus (s. IV); Bladulphus (ca. 630); Gregorius, ep. Nazianzen. (379); Gulielmus Repin et Laurentius Bâtard (1794); Ioannes Bonus, ep. Mediolanen (ca. 660); Laurentius Bâtard (1794); Mainchinus (s. VII); Marcellinus, m. apud Romam (s. IV); Marcolinus Amanni (1397); Maria Anna (Maria Stella) Soureau-Blondin (1890); Narcissus, m. prope Romam (s. IV); Silvester, abbas (s. XII); Stephana Quinzani (1530); Theodorus, ep. Massilien (594); Vincentianus (672)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský