Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Maximin (Trevírský)
Maximinus, ep. Treviren

29. května, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:asi 346
Patron:ochránce proti křivé přísaze, vzýván proti nebezpečím na moři i proti dešti
Atributy:kniha, medvěd, model kostela

ŽIVOTOPIS

Byl horlivým obráncem víry, vychovatelem, mužem, jakého trevírská církev v oné době potřebovala. Má zásluhu, že se západ nestal ariánským, jak o to císařův dvůr usiloval.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

TREVÍRSKÝ BOJOVNÍK PROTI ARIANISMU

Narodil se kolem roku 280 v Silly ve Francii. O jeho mládí záznamy v životopisech chybí. Po Agriciovi se stal trevírským biskupem. Velmi ho trápilo šíření arianismu a bojoval proti němu. V roce 335 uvítal ve svém biskupství alexandrijského patriarchu Atanáše, který byl pro boj s arianismem vypovězen z Alexandrie. Velmi si spolu rozuměli a vzájemně se povzbuzovali. Atanáš byl hostem Maximinovým přes dvě léta.

O Maximinovi se uvádí, že měl i dar zázraků a nejčastěji je zmiňován legendární příběh o jeho pouti s Martinem k apoštolským hrobům do Říma. Na cestě lesem jejich soumara napadl medvěd a usmrtil ho. Maximin pak poručil medvědovi, aby místo soumara nesl jejich zavazadla. A medvěd je s nimi skutečně prý následoval až k jednomu dvoru, kde jej biskup propustil s napomenutím, aby neškodil. Pro příběh se zázračným ochočením je medvěd jeho atributem.

Dalším vypovězeným hostem byl po Atanášovi Pavel z Cařihradu, který se znelíbil císaři Konstantinovi. Maximin se ho zastával proti nepřátelům. Poté opakovaně vypovězeného Atanáše se zastával císař Konstanc a ariáni začali usilovat o získání tohoto vladaře na svou stranu. Maximin je však předběhl a u císaře, který sídlil v Trevíru, obhájil nevinnost Atanáše i pravou víru a statečnou smělostí dosáhl toho, že Konstanc poslal hned ariány tam, odkud přišli. To byl důvod, pro který ariáni začali Maximina velmi nenávidět a chystat proti němu pikle. On zatím dál s plamennou výmluvností hájil apoštolskou víru proti bludařům. Ti ho na podvodném synodu ve Filippopelu prokleli, vystavili na něj veřejný rejstřík hříšníka a vedli proti němu další útoky. Miriam Liptovská v Maximinově životopise uvedla, že byl sedmkrát zbit a vyhnán, ale vždy proti bludům kázal na jiných místech. Rok se svatými oproti tomu zdůrazňuje, že se sešli západní biskupové a do vyhnanství vypověděli východní biskupy. Jisté je, že bludařství bylo velkým zraněním církve a Maximin, který jí byl věrný, hodně proto trpěl, možná víc duševně než tělesně. Na sněmu v Miláně se prý sešel znovu s Atanášem a dohodli se na potřebě všeobecného sněmu. Maximin pak naléhal na císaře Konstance a dosáhl toho, že po dvou letech se sešel všeobecný sněm v Sardice. Bylo na něm 170 biskupů a předsedal mu papežský vyslanec Hosius. Maximin byl pro svou řeč od rozkolnických biskupů vyloučen. Nepřestával však odhalovat úskočné pokusy bludařů.

O dosažení míru a pro nedorozumění kvůli dogmatickým rozporům byl jednat v Konstantinopoli a při zpáteční cestě se zastavil u svých příbuzných v blízkosti Poitiers. Tam mu vypovědělo srdce a zemřel. Nový trevírský biskup pak jeho ostatky přepravil do Trevíru.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Soustředěně se za církev pomodlím vyznání víry.

Bože, Tys naplnil svatého Maximina svou láskou a odhodláním hájit pravou víru a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maximinus, ep. Treviren (asi 346); Sisinnius, Martyrius et Alexander (397); Bona (1207); Ursula /Iulia/; Ledochówska (1939); Iosephus Gérard (1914); Hesvchius, palatinus. (ca. 303); Exsuperantius, ep. Ravennaten. (430/476-477); Senator, ep. Mediolanen. (ca.480); Gerardus, eremita in Burgundia (ca. 940); Gulielmus Arnaud et X socii, (Ademarus (1242); Gherardesca (ca. 1269); Richardus Thirkeld (1583)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský