Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle








sv. Jana z Arku
Ioanna d'Arc

30. května, připomínka
Postavení:panna, zachránkyně Francie
Úmrtí:1431
Patron:Francie; telegrafie a rozhlasu
Atributy:dívka v brnění, korouhev,kůň, meč

ŽIVOTOPIS

Pocházela z francouzské obce Domrémy. Hlasy svatých byla od Boha povolána, aby přijala tři úkoly: dodat slabému francouzskému následníku trůnu odvahy, osvobodit z moci Angličanů obležený Orleans a dát pomazat následníka trůnu Karla v Remeši na krále. Přitom postupovala velmi obdivuhodně, se zbožností, statečností a neochvějnou důvěrou v Boha. Dosáhla vítězství, ale jako nevítaná byla souzena coby čarodějnice a upálená ve věku 19 let.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

BOJOVNICE ZA SPRAVEDLNOST A SVOBODU

Narodila se v Domrémy v severní Francii 6. 1. 1412. Rodiče, přistěhovaní z Champagne, Jakub Tarca z Arsu a Izabela Roméová byli selského stavu a dali jí dobré křesťanské vychování. Otec se stal rychtářem v jejich vsi Domrémy, ležící na hranicích tehdejšího francouzského království, která patřila vévodství lotrinskému. Jana pásla ovce, počesávala vlnu, pomáhala při stříži, česala chmel a pomáhala na poli. Při zaznění zvonů, jenž zvonily Anděl Páně, přerušovala práci kvůli modlitbě. Byla citlivá k potřebám chudých. Milovala čistotu a již v dětství složila slib panenství.

Už od třinácti let slýchala hlasy, které ji připravovaly a vyzývaly ke splnění zvláštního poslání. V 16 letech prý prohlásila: "Archanděl Michael, sv. Kateřina a sv. Markéta se mnou mluvili a řekli mi, abych zachránila Francii." Při pohledu na vesnickou dívku to vypadalo na hodně velký nerozum, ona se však nedala zviklat, protože jí šlo o pokorné naslouchání Boží vůli, požadující spravedlnost a svobodu.

Na Francii doléhalo těžké období plné strachu. Od porážky francouzské armády v bitvě u Azincourtu r. 1415 ji anglická vojska obsazovala. Polekán byl i korunní princ Karel, neprávem matkou Isabelou připravovaný o nástupnické právo na korunu. Obklopen falešnými rádci zůstával stranou. Traktát z Troyes z 20. 5. 1420 zbavil zemi koruny a dovršil kořistnictví Anglie. Území od Loiry s výjimkou čtyř zámků byla v rukou Angličanů.

V únoru 1429 sedmnáctiletá Jana se za pomoci svého strýce po 11denní jízdě na koni dostala ke Karlovi, kterému mělo náležet království a snažila se ho získat k uskutečnění povolání, k němuž obdržela výzvu z nebe. Král se bál jí uvěřit a podrobil ji zkouškám i od doktorů univerzity. Ti jí předhazovali: "Chce-li Bůh Francii osvobodit, proč to neudělá jen svou vůlí?" Jana jim na to odvětila: "Protože svou vůli uskutečňuje skrze lidi." Na otázku: "Jak s tebou rozmlouvaly hlasy od Boha a svatých?" Zazněla od ní odpověď: "Moudřeji než vy." Jana zdůrazňovala, že ji posílá Bůh. Dodala: "Neumím číst ani psát, tak proč maříme čas, když Francie trpí?"

Po šestitýdenní zkoušce Jana vzala na sebe mužský oděv rytíře, nejen z praktických důvodů, ale vedly ji i myšlenky, aby si pomohla uchovat panenství. Když se pohybovala mezi žoldnéři, chtěla mít podobné oblečení, aby je nevystavovala pokušení. Od hlasů, kterým stále naslouchala, se prý dověděla, že v kostele ve Fierbois je pro ni zakopán meč s pěti vyrytými kříži. Ten pak nosila i když nikoho nezabila. Na bitevní korouhev si dala napsat dvě jména: "Ježíš. Maria." A nastoupila do čela vojska, z nějž dala vyhnat všechny prostitutky a od vojáků žádala před tažením vykonání generální zpovědi. Angličanům před bojem oznámila, že si Bůh přeje, aby se zřekli násilí a odešli z Francie. Ti se jí vysmáli a tak své vojsko vedla do boje, aby je k tomu donutila. To se jí podařilo s vírou a nadšením. U města Orleáns 8. 5. 1429 porazila Angličany a od té doby ji také nazývali "Pannou Orleánskou" a národ ji ctil. Po doteku její korouhví byly zdolávány anglické tvrze ve Francii. Jak říkala: "Moji rytíři bojují, ale vítězství jim dává Bůh." Cestou do Remeše získala vítězství v Patay. V remešské katedrále 17. 7. došlo konečně ke korunovaci jediného krále Francie Karla VII. Jana, která vzbudila v rytířích lepšího ducha, shromáždila kolem něj mnoho přívrženců. Král pak začal svou politickou činnost a Janu nechal stranou. Snad ze strachu se zdráhal přijmout Janinu výzvu k dobytí Paříže.

Jana se se svým vojskem pustila na Paříž sama bez Božího pokynu. Když obsadila opatství Saint Denis, zlomil se její meč. 8.září při útoku na pařížskou bránu Saint Honoré byla zraněna šípem a vojáci se ulekli. Odhodlání jim vrátila až novým usednutím na koně. Král, plný obav, uzavřel s nepřítelem příměří a Janu povýšil do šlechtického stavu. Ta, jakmile se dozvěděla o dalších králových ústupcích, v čele vojska vytáhla ke Compiėgne, ale byla obklíčena, zajata a pak prodána Angličanům. Od prosince 1430 byla zajatcem na zámku v Rouenu. Angličané se jí báli víc než francouzského vojska a zahájili proti ní proces pro bludařství, obviňujíce ji i z čarodějnictví.

Proces vedl exrektor university a přítel Angličanů Petr Couchon i biskup Beauvais. Šlo o politiku pod rouškou náboženství. První fází bylo vyšetřování od 9. 1. do 26. 3., přičemž výslechy začaly v únoru. Na otázku zda je ve stavu milosti, odpověděla: "Kdybych nebyla, Bůh by mi ji zajisté dal. Bůh mne zachovává a já bych byla velmi nešťastná bez jeho milosti." Vlastní proces končící veřejným zasedáním 24. 5. nutil Janu odřeknout se bludů a složit přísahu. O čtyři dny později ve třetí fázi procesu byla uznána za upadlou do bludů. V ní se zaměřili na druhořadé věci a vytýkali jí, že si oblékla mužské šaty. Závěr procesu zněl: "Upálit na hranici!"

V odvolání k papeži jí nevyhověli. Král, špatně informovaný, byl zaneprázdněn vojenskými záležitostmi a tak se nestaral o Janinu nevinu a záchranu. Jana se ve vězení po dobu celého procesu vytrvale modlila. Podle svědků většinou způsobem rozhovoru členů rodiny mezi sebou. Při popravě si přála mít před očima kříž. Připoutání ke kůlu na hranici v Rouenu bylo z rozhodnutí francouzského biskupa a Jana mu z hranice řekla, že se proti němu odvolává k Bohu, od něhož byly její hlasy. V plamenech se pak odevzdávala Ježíši a Marii, které vzývala a celý život ctila.

V roce 1449 po vstupu do Rouenu začal mít Karel VII. zájem o rehabilitaci Jany. Po prvních šetřeních v roce 1455 zahájil papež Kalixt III. rehabilitační proces, jehož výsledkem byla rehabilitace Jany 7. 7. 1456 v Rouenu. Po schválení tří zjevně zázračných událostí na její přímluvu došlo 18. 4. 1909 k jejímu blahořečení a po dalších dvou schválených zázracích 16. 5. 1920 k svatořečení.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Je zapotřebí být věrný tomu, co pochází od Boha a týká se mé osoby, mého poslání. Budu se modlit za to, abych to dokázal. Přitom je zapotřebí usilovat o ctnosti a držet se spravedlnosti. Tak budu i v druhých probouzet lepšího ducha.

Bože, Ty přebýváš v těch, kdo mají čisté srdce; vyslyš naše prosby a na přímluvu svaté panny Jany z Arku dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli Tvým důstojným příbytkem Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(použito závěrečné modlitby breviáře)




Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Zdislava, /1.1./ (1252); Ferdinandus, rex Hispaniæ III (1252); Ioanna d'Arc (1431); Hubertus (727); Basilius et Emmelia (349 a 372); Dympna (s. VII/IX); Matthias Kalemba seu Mulumba (1886); Thomas Cottam (1582); Gabinus (ca. s. IV); Anastasius, ep. Papien. (ca. 680); Lucas Kirby (1582); Gulielmus Filby et Laurentius ]ohnson (1582); Gulielmus Scott et Richardus Newport (1612); Iosephus Marello (1895); Otho Neururer (1940)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský