Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


Foto © Provincie bratří františkánů
Foto © Provincie bratří františkánů




Navštívení Panny Marie.
Maria Virgo, Visitatio

31. května, svátek

ŽIVOTOPIS

Svátek nám připomíná setkání P. Marie s matkou Jana Křtitele, svatou Alžbětou. Na jeho zavedení má zásluhu pražský arcibiskup Jan z Jenštejna, který jej poprvé slavil r. 1386 jako prosbu o Mariinu přímluvu za sjednocení rozdělené církve. K oslavě 28. 4. složil i latinské texty.

Počátky svátku však sahají až k sv. Bonaventurovi, který k svátku Navštívení složil pro františkánský řád veršované modlitby již r.1236. Svátek se slavil 2. 7. podle františkánského zvyku i po rozšíření na celou Církev papežem Urbanem VI. na naléhání Jana z Jenštejna za odstranění rozkolu v západní Církvi. Prakticky se jeho slavení ujalo až po husitských válkách a za pomoci usnesení basilejského koncilu r.1441.

Jan z Jenštejna si přál slavení svátku mezi Zvěstováním Páně a narozením Jana Křtitele. K tomuto přesunu na 31. květen došlo až při úpravě kalendáře r.1969 za Pavla VI. Svátek zároveň završuje i měsíc zasvěcený Panně Marii.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SDÍLENÍ RADOSTI, ŽE BŮH JE S NÁMI!

Dnešní svátek přibližuje druhé tajemství svatého růžence: "s kterým jsi Panno Alžbětu navštívila." Máme před očima Mariinu věrnost Božímu plánu. Mariin spěch do hor k starší příbuzné, která také čeká syna, se kterým má Bůh svůj plán. Mariiným důvodem je jen srdce překypující láskou. Láska nepočká, láska se chce dávat, chce sloužit. A Maria se stala nositelkou zdroje Lásky v duchu i ve svém lůně.

Maria nesla posvěcení svému příbuznému, který se měl narodit, aby jednou působil jako předchůdce Božího Syna. V Judských horách jeho narození očekávala Alžběta, manželka kněze Zachariáše, který v té době byl němý, protože neuvěřil Božímu zaslíbení zvěstovanému skrze anděla. Alžběta byla pravděpodobně Mariinou tetou a z vnuknutí Ducha svatého se jí dostalo poznání, že k ní přichází Matka očekávaného Mesiáše.

"Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem a zvolala velikým hlasem: »Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.«" (Lk 1,40-45)

Maria v odpověď zapěla chvalozpěv: "Velebí má duše Pána..." U Alžběty byla Panna Maria poprvé "Prostřednicí milosti."

Co vše Maria k Alžbětě přinesla? - Posvěcení Janu Křtiteli. - Zjevení pravdy o Vtělení. - Příklad lásky, pomoc a radost. - Chvalozpěv nazvaný Magnificat.

Zde je Mariin vzor jak ode všeho a se vším jít k Bohu. Všude a za vše Boha velebit. Žít ve věrnosti Božímu plánu, žít s Bohem a pro Boha. Jinými slovy: žít Láskou. To je to, co máme se svým životem udělat.

Tímto svátkem si také připomínáme Pannu Marii jako rozdavatelku milostí. Ona po Boží milosti vždy toužila a ji trpělivě hledala a to za vším, co s ní Bůh učinil. Nalezení milosti mělo za cíl zjednat spásu všem lidem. Chceme-li k Bohu, ke komu bychom nejlépe šli, ne-li k Marii? Skrze ni přišel na svět Boží Syn a skrze ni se nejsnadněji dostaneme k Bohu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad Mariinou aktivní láskou. Tou láskou se projevuje víra. Musím jednat podobně. Bůh chce milovat skrze mne, abych já navěky mohl milovat skrze Boha. Více lásky znamená více štěstí, nyní i na věčnosti - jak prosté tajemství života. Budu se snažit následovat Marii v její pokoře, odevzdanosti a službě.

Všemohoucí, věčný Bože, Tys vedl blahoslavenou Pannu Marii vnuknutím Ducha svatého, aby navštívila Alžbětu; prosíme Tě, dej, ať jsme i my vždycky poslušní jeho hlasu a můžeme Tě spolu s Marií velebit. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z breviáře)

Mariin Magnificat, který se Církev denně modlí ve večerních chválách.

"Velebí *má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,* neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.

Od této chvíle mě budou blahoslavit *všechna pokolení,

že mi učinil veliké věci ten, který je mocný.* Jeho jméno je svaté.

A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení *k těm, kdo se ho bojí. -

Mocně zasáhl svým ramenem,* rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.

Mocné sesadil z trůnu *a ponížené povýšil,

hladové nasytil dobrými věcmi *a bohaté propustil s prázdnou.-

Ujal se svého služebníka Izraele,* pamatoval na své milosrdenství,

jak slíbil našim předkům,* Abrahámovi a jeho potomkům navěky.-

Sláva Otci i Synu *i Duchu svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *a na věky věků. Amen."

(modlitba z breviáře, viz. Lk 1,46-55)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, Visitatio ; Petronilla, virgo et m. Romæ (století neznámé); Baptista /Camilla/; Varano (1524); Felix /Iacobus/; Amoroso (1787); Marianus de Roccacasale /Dominicus/; Di Nicolantonio (1866); Hermias, miles (s. III); Cantius, Cantianus et Cantianilla (s. IV); Silvius, ep. Tolosan. (ca. 400); Iacobus Salomoni (1314); Robertus Thorpe et Thomas Watkinson (1591); Nicolaus Barré (1686); Noe Mawaggali (1886)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský