sv. Felix Amoroso (Jakub z Nikosie)

Felix /Iacobus/; Amoroso

31. května, připomínka
Postavení:	řeholník, mystik OFMCap
Úmrtí:	1787

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Nikosii na Sicílii 5. 11. 1715. Stal se obuvníkem a až téměř ve 30 letech, 10. 10. 1745, vstoupil do řádu menších bratří kapucínů. S velkou horlivostí dbal přísného zachovávání chudoby, vynikal hrdinskou statečností a láskou k nemocným a vězněným. Zemřel ve věku 71 let.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"AŤ JE TO Z LÁSKY K BOHU!"

Narodil se v Nikosii na Sicílii 5. 11. 1715. Otec Filip Amoroso a matka Karmela jej dali pokřtít jmény Jakub Antonín. Již ve velmi mladém věku se po otci začal učit obuvníkem a to ve velké firmě Ciaverelliho. Žádného školního vzdělání se mu nedostalo. Často chodil na návštěvy k bratrům kapucínům a byl přitahován způsobem jejich života. Stal se také členem družiny kapucínků, v níž se napodobovala spiritualita řádu. V jeho chování se odrážela trpělivost, tichost i zbožnost řeholníků a s radostí se učil i přísnosti vůči sobě. Vynikal velkou úctou k eucharistii a při každé příležitosti vyzvedával úctu k nejsvětější svátosti. Ve svých myšlenkách se stále upíral k všudypřítomnému Bohu a z úcty k němu nenosil nic na hlavě. Chtěl, aby vše bylo konáno z lásky k Bohu - v tom byl program jeho života. Při hlasu klášterního zvonu poklekal k modlitbě.

V 18 letech začal žádat o přijetí za laického bratra u provinciála v Mesině, ale po dobu osmi let dostával zápornou odpověď s přihlédnutím k velké chudobě v rodině, která potřebovala jeho pomoci. Když po smrti rodičů při návštěvě mesinského provinciála v Nikosii znovu prosil o přijetí, bylo mu již vyhověno a byl téměř ve 30 letech poslán do noviciátu v Mistrettě.

Rozhodl se k následování svatého Felixe de Cantalicie a přijal jeho jméno. Když po roce složil sliby, byl poslán do Nikósie. Tam přijal úkol žebravého mnicha a byl jím po 43 let. Na zemi se považoval jen za poutníka a cizince, který nemá nic vlastního. Denně klepal na dveře bohatých s prosbou, aby se podělili o chléb s chudými. A ať byla jejich reakce jakákoliv, vždy děkoval. Také připojoval: "Ať je to z lásky k Bohu!" Sám sobě říkal klášterní soumar a když se vracel s žebroty, říkali o něm, že jde pěkně naložený. Chodil žebrat i do vzdálenějšího okolí, do Capizzi, Cerami, Galino, Mistretty a dalších vesnic.

Chudé navštěvoval, aby jim pomáhal. Na svých cestách míval růženec v ruce a oči přivřené. Setkal-li se s dětmi, vyučoval je katechismu a míval pro ně vždy nějaký drobný dárek v podobě oříšků nebo hrášků. Třemi připomínal jednoho Boha ve třech osobách, pěti Kristovy rány, deseti přikázání a podobně. Byl to jeho styl k navázání výuky. Pro hladové míval chléb a boby. Své malé kamarády učil také zbožným písničkám. Potkal-li někoho, kdo nesl něco těžkého, nabízel mu svoji pomoc. Byl citlivý k utrpení druhých. V neděli chodil navštěvovat vězně a nosil jim pokrmy. Pokud mu nebránila poslušnost, rád dával i ze svého přídělu. Rmoutilo ho, pokud někdy nemohl pomoci. V klášteře zastával i práce vrátného, zahradníka, ševce a ošetřovatele nemocných.

Představený byl k němu značně tvrdý, zkoušeje co vydrží. Felixova pokora byla nepřekonatelná. Nic si nedělal z toho, byl-li nazván pokrytcem nebo dokonce podvodníkem. Se zraňujícími výrazy byla v kontrastu Felixova odpověď, znějící z jeho úst jako refrén: "Ať je to z lásky k Bohu!" Když měl jako šašek předvádět, že nabízí vonný sýr, ač měl jen těsto z popela, k úžasu všech se nevábná hmota zázrakem proměnila v to, co měla nahrazovat. Po práci mnoho hodin rád trávil v adoraci před svatostánkem. Vynikal mariánskou zbožností a šířením úcty k P. Marii.

Při poslední nemoci odmítal léky se zdůvodněním jejich zbytečnosti, protože jde o poslední nemoc. Tři hodiny poté co Felix zemřel, mluvil ještě s představeným a žádal o dovolení k poslední cestě Božího žebráka. Ten nevěděl o jeho smrti a nejdříve odmítl. Lékař pak představeného informoval o Felixově úmrtí a že s ním mohl mluvit pouze Felixův duch. Poté představený Felixovi řekl, že jeho odchod je vůle Boží a požehnal mu. Nato slabě uslyšel poslední slova: "Ať je to z lásky k Bohu!"

Mnoho lidí pak chodilo k jeho katafalku a hodně se jich snažilo odnést si na památku ústřižek jeho hábitu. Museli ho proto znovu převlékat. Už před pohřbem došlo prý u jeho těla k dokonalému uzdravení tří dětí, z nichž jedno po těžkém úrazu kulhalo, druhé bylo ochrnuté a třetí zmrzačené. Pohřbu se zúčastnilo mimořádné množství lidu. Blahořečen byl Lvem XIII. 12. 2. 1888 a do seznamu svatých jej zapsal Benedikt XVI. 23. 10. 2005.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Všechno se budu dnes snažit konat jen z lásky k Bohu.

Bože, Tys povolal svatého Felixe, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej i nám, abychom nezapomínali na Tvou lásku a dokázali také sami vše konat z lásky k Tobě. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, Visitatio ; Petronilla, virgo et m. Romæ (století neznámé); Baptista /Camilla/; Varano (1524); Felix /Iacobus/; Amoroso^♦ (1787); Marianus de Roccacasale /Dominicus/; Di Nicolantonio^♦ (1866); Hermias, miles (s. III); Cantius, Cantianus et Cantianilla (s. IV); Silvius, ep. Tolosan. (ca. 400); Iacobus Salomoni^♦ (1314); Robertus Thorpe et Thomas Watkinson^♦ (1591); Nicolaus Barré^♦ (1686); Noe Mawaggali (1886)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský