Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Šimon Stock
Simon Stock

16. května, připomínka
Postavení:generální představený řádu OCarm
Úmrtí:1265
Patron:karmelitánského řádu a Bordeaux
Atributy:škapulíř, řádový oděv, lilie, často jde o vyobrazení jeho vidění Panny Marie, od níž škapulíř přijímá

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Anglie od Kentu. Asi přes 20 let byl poustevníkem žijícím v dutém stromě. Ke karmelitánskému řádu se připojil kolem r.1241. Brzy se stal generálním představeným v Aylesfordu, kterým zůstal až do smrti.

Panna Maria mu při zjevení v r.1251 předala škapulíř, jako část řádového šatu. Šimon upevňoval život řádu, který rozšířil zakládáním klášterů i v Německu, v Belgii a ve Francii. Šimonovu úpravu řehole schválil papež Inocenc IV.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VYVOLENÝ ŠIŘITEL MARIÁNSKÉHO ŘÁDU A ŠKAPULÍŘE

Narodil se v Anglii před rokem 1200. Jeho otec byl správcem hradu v Harfordu u Kentu. Šimon zažil v mládí od svého rodného bratra nejednu křivdu a ve své touze mířil k samotě a rozjímavému životu poustevníků. Proto v 19 letech odešel z domova a učinil slib čistoty. Rozhodl se přebývat na opuštěném místě v dutém stromě. To se zřejmě stalo příčinou jeho příjmení Stock, znamenající pařez. Je však známé až z doby po jeho smrti. Zvolení dutého stromu bylo z touhy po pokání a z lásky k Bohu. Svoji lásku k bratu projevil nejen odpuštěním, ale vyprošoval mu i potřebné Boží milosti. Z lásky k Ježíši se zřekl pohodlí a přinášel smírné oběti za obrácení druhých. Sílu k tuhé kajícnosti čerpal z rozjímavé modlitby a z důvěrného spojení s Bohem po 20 až 30 let.

Za vlády sultána Kamela Egyptského byli karmelitáni nuceni opustit Svatou zemi a přišli pak do Anglie. Šimonu bylo prý Pannou Marií zjeveno, že tito bratři jsou v Anglii, a byl jí vyzván, aby vstoupil do tohoto řádu. Z mládí měl ukončená studia a proto se brzy stal koadjutorem řádového generála. Vykonal také pouť do Svaté země. V roce 1245 jej v Aylesfordu zvolili generálním představeným řádu.

Šimon toužil rozšiřovat úctu k Panně Marii a ona mu při dalším zjevení v noci 16. 7. 1251 v Cambridgi, protože ji prosil o výsady pro řád, předala škapulíř - část řádového šatu, se slovy: "Vezmi toto roucho, je známkou spásy, zárukou pokoje a věčného závazku; kdo v něm zemře, nezakusí věčného ohně."

Velký řádový škapulíř po oblečení volně splývá na hrudi a na zádech, jde o pruh látky s otvorem pro hlavu (vyskytuje se i u jiných řádů). Dále je šířena forma malého laického škapulíře, dva malé kousky vlněné tkaniny hnědé barvy spojené šňůrkami. Nošení tohoto škapulíře je v praxi nahraditelné nošením škapulířové medailky. Škapulíř, jeho přijetí a nošení je svátostinou. Jde tedy o viditelné znamení neviditelné milosti závislé na našem vztahu. Nošení škapulíře má být provázeno naší ochotou obléci se v život Panny Marie a jako ona se dát do služeb díla spásy. Jde o to, žít důvěrný vztah k P. Marii a ke Kristu a s nimi milovat celou Církev. Vkročení na tuto cestu nošením škapulíře je nejširší formou přičlenění ke Karmelské rodině, v níž každý člen má být životodárným údem.

Šimon upevňoval život řádu, který rozšířil zakládáním klášterů v Kolíně, v Haarlemu, v Bruselu a v několika francouzských městech. O záležitostech řádu se byl vícekrát poradit se Svatým stolcem. Úprava řehole, kterou schválil Inocenc IV., byla díky jemu v plném souladu s tradičním duchem Karmelu. Povzbuzoval k činnosti, která neškodí životu modlitby a původnímu duchu řádu. Ve zmírněních, které úprava obsahovala, bylo dovolení, aby měli karmelitáni své domy ve městech a mohli se účastnit apoštolské práce. Zdůrazněna byla podmínka společné liturgické modlitby i společné jídelny pro upevňování života komunity.

Při budování Karmelu na Západě navázal Šimon na Angličana Jindřicha Hane, který byl jeho spolupracovníkem na mystické nauce. U něho má asi původ rozdělení do šesti stupňů.

Prvním stupněm je otevření se duše Bohu, podle výzvy Snoubence v Písni písní: Otevři mi má milovaná. Šimon Stock připomíná i nám tuto základní potřebu otevření se.

Druhým stupněm je to, že Nejsvětější Trojice, v duši, kterou k sobě přitáhla, má svůj příbytek. Tam, kde se spojuje láska a touha, dochází ke zrození Boha. Člověk je vědomě vtahován do života s Nejsvětější Trojicí a přijímá ovoce Ducha svatého: světlo, lásku, radost, pokoj.

Třetím stupněm je přetváření duše v Boha. A to vlivem světla, v němž už duše nehřeší a nahlíží na Boží krásu způsobem, který vylučuje, aby se objevila temnota hříchu. Duše postupuje jako dítě světla, zapomíná na všechno, co není Bůh. Po zkušenosti s Bohem následuje osvícení, duše potřebuje světlo dříve, než je schopna ho vidět.

Čtvrtý stupeň představuje Boží pozvednutí duše nad ni samu. Bůh v duši uvolňuje nesmírné energie a přirozené mohutnosti duše jsou povzneseny, aby se staly nadpřirozenými. Pod tímto Božím působením si duše pronikavě uvědomuje své přirozené slabosti, stále více chápe Boží všemohoucnost a blahosklonnou lásku.

Pátý stupeň už znamená úplné spojení duše s Bohem. Duše nabývá formu Boha, je v něj přetvářena a Bůh je zase v její formě. Duše se nachází v nebeském světle.

Šestý stupeň je zahalení duše světlem, v jehož záři je skrz naskrz prostoupena jasem světla, zrcadlí se v něm a toto světlo z ní vyzařuje tak, že je celá nyní světlo, že je zrcadlem božství.

S Hanem nám Šimon ukazuje, co Bůh připravil pro ty, kdo ho milují a směřují k jednotě s ním. Jde o velký dar a k jeho přijetí napomáhá pravá mariánská úcta, protože Panna Maria je dokonale formovanou duší a nejen touží, ale má jako prostřednice Božích milostí i moc, kterou s její pomocí můžeme být přetvořeni v podobu jejího Syna. Poodhaluje se nám zde tajemství štěstí světců žijících mezi námi, tajemství, proč některé duše dokáží být nepochopitelně šťastné právě jen ve svém řádu. A mnozí jsou pak často prošeni o modlitbu. Tyto řádky jsou ale i výzvou pro každého z nás, abychom se snažili o pokroky ve své modlitbě.

Šimon Stock si byl plně vědom jak cenným rysem řádu je úcta k Panně Marii a zanechal nám i dvě krásné modlitby: Ave Stella (Zdrávas Jitřenko) a Flos Carmeli (Květe Karmelu), která byla jeho nejoblíbenější.

Řád řídil až do své smrti, k níž došlo 16. 5.. 1265 na jeho vizitační cestě do Bordeaux. Tam byl také pochován. Roku 1951 byly jeho ostatky přeneseny do Aylesfordu.

Jeho památka je v karmelitánském řádu z důvodu svátku Jana Nepomuckého o den posunuta.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Začnu zdokonalovat svou modlitbu cestou otevření se Bohu a nabídnutím se mu k dispozici. Za pomoci Panny Marie budu pak usilovat o vytvoření příbytku pro Nejsvětější Trojici ve své duši.

Všemohoucí a milosrdný Bože, Tobě se líbí, když nespoléháme sami na sebe, ale všechnu svou naději skládáme v Tebe a necháváme se vést Tvou vyvolenou služebnicí a královnou nebe, jako to dělal i svatý Šimon Stock; ať pozorujíce životy svatých stále se od nich učíme. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Nepomucenus, m. Pragæ (1393); Brendanus (577/583); Simon Stock (1265); Andreas Bobola (1657); Felix et Gennadius (s. inc.); Florentius et Diocletianus (s. inc.); Abda et Ebediesus (375-376); Peregrinus, m. in Gallia (s. IV/V); Possidius (post 437); Fidolus (ca. 540); Honoratus, ep. Ambianen. (ca.600); Carentocus (s. VII); martyres in Pal (614); Germerius (s. VII ex.); Ubaldus, ep. Eugubin. (1160); Adamus, abbas (ca. 1210); Michael Woźniak (1942); Vitalis Vladimirus Bajrakw (1946)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský