Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Karel Lwanga a druhové
Carolus Lwanga et XII socii, - Achilles Kiwanuka

3. června, památka
Postavení:mučedníci
Úmrtí:1886
Patron:katolické akce mládeže Afriky
Atributy:mladí černoši, palmy, oheň

ŽIVOTOPIS

Dnes oslavovaní mučedníci pocházeli z Ugandy. Když se Muanga stal králem, brzy zakázal návštěvy u misionářů a začal pronásledovat křesťany. Vydal rozkaz: "Všichni, kdo se budou modlit jako křesťané, propadnou trestu smrti." První překročila toto nařízení jeho mladá pážata v čele s Karlem Lwangem, který vynikal mravní čistotou a upřímnou zbožností. Když tajně přijal svátost křtu a biřmování, posiloval odvahu svých druhů. Byl odsouzen k upálení a s ním i 12 dalších: Achiles Kiwanuka, Adolf Ludigo Mkasa, Ambrož Kibuka, Anatol Kiriggwajjo, Bruno Seronuma, Jakub Buzabaliao, Kizito, Lukáš Banabakintu, Mbaya Tuzinde, Mgagga, Gyavira, Mukasa Kiriwanvu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŠLI NA SMRT RADOSTNĚ A S LÁSKOU

Na úvod dnešní památky je vhodné vysvětlení, že dříve zahrnovala větší počet mučedníků (22 i s těmito), kteří položili své životy v jiné dny a podle nového martyrologia byla jejich památka přiřazena ke dnům jejich smrti. Přesto si pro ucelenost připomeneme některé z nich i celkovou situaci a tím doplníme informace o příchodu evangelizace s vyvrcholením oběti ugandských mučedníků.

V roce 1879 přišli do východoafrické země Uganda první francouzští misionáři, ač při pobřeží severní Afriky se křesťanství uchytilo již v době apoštolské. Velkou ránu křesťanství zasadili v VII. století mohamedánští Arabové, kteří znemožnili šíření evangelia po africkém kontinentu. Misionářům se otevřel přístup do afrického vnitrozemí až s kolonizací. První bílí otcové z východoafrického přístavu Dar-es-Salaam museli vykonat 800 km pochod a přeplavat Viktoriino jezero než se dostali do černošského království Buganda, kde jim král Mutesa I. dovolil usadit se v blízkosti jeho sídla, které stálo na místě nynějšího ugandského hlavního města Kampala.

V následujícím roce přijali Na Bílou sobotu křest první čtyři katechumeni a o vigílii seslání Ducha svatého další čtyři. Nato začal růst počet křesťanů rychleji a to se nelíbilo černošským čarodějům a náčelníkům, kteří se snažili ovlivnit krále, aby společně s nimi zaujal ke křesťanům nepřátelský postoj. Úspěch začali mít až se v říjnu 1884 stal novým králem Muanga. I když zpočátku choval ke křesťanům přátelství, pod vlivem intrikánského důvěrníka čarodějů Katikira, který byl zároveň předním dvořanem, mladý král zcela svůj postoj změnil. Přispívala k tomu i jeho nemravnost a homosexuální zájmy, jež byly v rozporu s křesťanským učením.

Ke konci roku 1885 Muanga přísně zakázal svým poddaným přijímat křesťanství. Katolickému misionáři o. Lourdelovi sice vážné nepřátelství neprojevil hned, protože se prý od něj nechal i léčit, a pronásledování začal příkazem k vraždě protestantského angl. misionáře biskupa Jamese Hannigtona. K otci Lourdelovi se však zpráva o tom dostala a král pojal podezření z prozrazení Josefem Mukasou, který byl předním sluhou a měl na starosti pážata. Došel k názoru, že Mukasa je na straně bílých mužů a když on vyznal svou víru, král nařídil jeho popravu. Byla vykonána 15. 11., ihned po utnutí hlavy bylo jeho tělo spáleno. Na spáleniště se přišel pomodlit krom dalších křesťanů i Lwanga. Ostatním věřícím pážatům řekl, že brzy může dojít i na ně a proto se společně domluvili o potřebě sv. křtu. S velkým rizikem se vydali k otci Louredelovi žádat o křest. Prý se po setmění podhrabali pod palisádovou ohradou, protože král zakázal jít do blízkosti bílých mužů. Navštívili misionáře a přijali vytoužený křest. Lwanga při něm přijal i nové jméno Karel. Někde se uvádí, že byl i biřmován a bylo mu svěřeno posilování bratrů, o které převzal péči po smrti Josefa Mukasy a pomáhal jim v přípravě na křest.Chlapci se před úsvitem stejnou cestou vrátili zpět.

Král si stěžoval Katikirovi, že když byla pážata při nástupu vyzvána, aby vystoupili z řady ti, kteří se nemodlí, vystoupili pouze tři a že je Mukasa asi očaroval. Rádce králi doporučoval usmrcení všech, kteří se modlí, ale král předpokládal, že se jedná o tisíce lidí, jejichž usmrcení by bylo nemožné. Zlý rádce znova doporučil postupné zabíjení. Král s tím otálel.

Při králově rozmluvě s Lwangou mu páže řeklo: "Není pravda jak Pane říkáš, že bílí otcové chtějí pohltit tvé království, chtějí nás jen učit, jak máme zachránit svou duši a dostat se do nebe. Učí nás poslouchat svého panovníka, dbát zákonů země. Neuposlechnout tě máme jen tehdy, kdyby to mělo urazit Boha. Já bych byl ochoten dát za tebe svůj život."Král ujištění přijal. Po čase se nemohl smířit s tím, že jeho malí chlapci mu odmítají poslušnost, když se jedná o jeho hříšné choutky. Začal mít strach o své bůžky a rozhodl, že jedině odstranění křesťanství ho osvobodí. Pak se objevilo několik požárů. Jeden v palisádě u střelného prachu, další od blesku. Katikira vše sváděl na křesťany. I převržení královského člunu a zmizení posádky mu přišlo vhod a obviňoval katolíky z čarodějství. Král začal proti křesťanům běsnit. Začalo týrání a věznění. Karel Lwanga pokřtil pět katechumenů ve vězení.

V květnu 1886 pokračovaly popravy křesťanů z královského dvora. 25. 5. byl sťat 16letý páže Dionýsius Ssebuggwawo. 26. 5. byl rozsekán na kusy 40letý Poncián Ngondwe a sťat byl 30letý Ondřej Kaggwa. 27. 5. zabili 24 leté páže Gonzaga Gonzu a zaživa rozsekali 20leté páže Atanáše Bazzekuketta. Dále 30. 5. po mučení, zutínání končetin, dokonal zmrzačený 50letý náčelník Matěj Kalemba na kampalském vrchu. 31. 5. prý dali zuřivému psu k roztrhání Noe Mawaggali, jehož tělo rozedrali oštěpy.. - Tito jsou v martyrologiu ve dny svého úmrtí, ač dříve byli uváděni s Karlem Lwangou, s nímž byli svatořečeni a měli původně i svátek. Patří k nim i Jan Muzei, sťatý a vhozený do močálu 27. 1. následujícího roku.

Důvodem odkládaného umučení pážat bylo i to, že mnohá byla vlastními syny náčelníků. Když jim Muanga začal vyčítat, že mu poslali špatné chlapce, jeden za všechny prý navrhl jejich zabití a přislíbil jiné. Tím byl asi jejich osud zpečetěn. Bylo nařízeno shromáždění pážat a povoláni popravčí pomocníci. Za nepřítomnosti správce domu Honoráta, jenž umíral zmrzačený ve vězení šel Karel Lwanga v čele pážat. Popravčí měli oficiální paruky, provazy, sítě, oštěpy a nože. Chlapci však nezakolísali a Lwanga pozdravil krále za všechna pážata. Byla zjištěna přítomnost všech a nařízeno zavření bran. Pak bylo nařízeno oddělení těch, kdo žijí podle náboženství misionářů.

Karel prohlásil: "Co muž uznává za pravdu to nezapírá!"

Bruno Seronuma byl 25letý voják stojící vzadu a králova výzva se ho přímo netýkala. Po smrti Mukasa byl pokřtěn Karlem Lwangou a v dané chvíli vystoupil a přešel jako věrný katolík mezi pážata. Po poslední králově otázce se pohané divili odvaze chlapců, kteří si mohli zachránit život a pro svou víru tak neučinili. Král pak nařídil upálení všech Kristu oddaných chlapců. Katovi pomocníci je začali bít a svazovat. Hlavní kat chtěl zachránit malého Mbaya Tuzinde a proto po něm znovu chtěl příslib zanechání modlení, ale chlapec ho odbyl zdůrazněním, že je křesťan. Z nádvoří, kde byli všichni svázáni, byli hnáni k místu popravy v Namugongu, vzdáleném 16 mil. Šli na smrt radostně a s láskou. V ten den byl vyveden na smrt i Jakub Buzabaliao, který chtěl krále obrátit na víru a král si přál, aby jeho usmrcením začaly popravy. V Namugongu strašidelní muži, poté co zatančili tanec smrti, odvedli odsouzence na místo, kde byli svlečeni, zavinuti do rákosových rubášů a položeni na hranici. Nejmladší z nich byl 13letý Kizito. Některým 14letým byla pro různé přímluvy udělena milost. Pak bylo 12 chlapců zapáleno. Karel Lwanga byl upálen ve stejnou dobu odděleně. Sám si prý připravoval úmrtní lože, na něž ulehl a které mu zapálili u nohou, aby umíral pomalu a ve větších bolestech. Zůstal ležet klidně, dlouho ani nevykřikl až jen zvolal: "Ó můj Bože!" - znělo to však radostně a s velkou láskou. V ten den byl také svátek Nanebevstoupení Páně na jehož oslavu se velmi těšil.

Krev ugandských mučedníků přispěla k rozkvětu křesťanství snad nejvíc ze všech afrických zemí. Na vrcholu, kde došlo k upálení mučedníků, byla vybudována svatyně a posvěcení jejího oltáře se v roce 1969 zúčastnil i papež Pavel VI.

Všichni uvedení mučedníci byli r. 1920 prohlášeni za blahoslavené a r. 1964 za svaté.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Nikdy nebudu zapírat pravdu a za všech okolností zůstanu věrný své víře. Sílu k tomu si začnu vyprošovat častou modlitbou k Duchu svatému.

Bože, Tvým působením se krev mučedníků stává semenem nových křesťanů; prosíme Tě, dej, ať pole Tvé církve, zavlažené krví svatého Karla a jeho druhů, přináší bohatou úrodu. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Carolus Lwanga et XII socii, - Achilles Kiwanuka (1886); Cæcilius, presb. (s. III.); Clotildis (545); Morandus (asi 1115); Andreas Caccioli (1254/1264); Didacus /Iosephus/; Oddi (1919); Hilarius, ep. Carcassonen. (s. VI); Lifardus (s. VI); Oliva (s. VI/VII); Coemgenus (622); Genesius, ep. Claromontan. (ca.650); Isaac, m. Cordubæ (851); Davinus, peregrinus (1051); Conus (s. XIII); Franciscus Ingleby (1580); Ioannes Grande (1600); Carolus Renatus Collas du Bignon (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský