Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Mikuláš de Gesturi Medda (Nicolaus de Gesturi
Ioannes); Medda

8. června, připomínka
Postavení:řeholník OFMCap
Úmrtí:1958

ŽIVOTOPIS

Pocházel z chudé rodiny v Gesturi na Sardinii. Dostal jméno Jan Anděl Salvátor a později byl známý jako "Jan Medda”. Vychováván byl starší sestrou a pracoval na farmě. Od 14 let začal žít duchovním životem. Ve 29 letech byl přijat do kapucínského kláštera a dostal jméno Mikuláš. Deset let dělal kuchaře a pak sběrače almužen. Stal se známý tím, že obdarovával lidi dobrými radami a duchovními dary. Vynikal tichostí a uzdravováním nemocných. Zemřel v 76 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

TICHOSTÍ UČIL NEJDŮLEŽITĚJŠÍMU - LÁSCE

Narodil se 5. 8. 1882 v Gesturi v provincii Cagliari. Byl šestým dítětem rodičů pocházejících ze skromných poměrů. Pokřtěn byl Jan Anděl Salvátor. Svátost biřmování přijal již v necelých čtyřech letech. Brzy poté oba jeho rodiče zemřeli. Nejstarší sestra se provdala v téže vesnici za dosti zámožného muže a vzala si ho k sobě.

Po dokončení základní školy, začal pracovat na farmě. Ve 14 letech, 18. prosince, byl u prvního svatého přijímání a od té doby začal žít duchovním životem. Často pak chodil k sv. přijímání a cvičil se v sebekázni. Vyhýbal se světským zábavám a měl smysl pro duševní krásu a pro spravedlnost. S rodinou žil ve velmi harmonickém vztahu. Netoužil po vlastnictví a co mu náleželo, svěřil do správy bratrů. Žil velmi skromně ve službě u svého nevlastního bratra, kterého si velmi vážil. V práci byl velmi pečlivý, ale našel si čas, aby každé ráno zašel do kostela na mši a večer na eucharistickou pobožnost. Snad měl i touhu po kněžství, cestě k němu však bránila chudoba. Využil ale příležitosti po revmatickém onemocnění a v březnu 1911 vstoupil do kapucínského kláštera v Cagliari. Ve 29 letech byl Jan přijat do konventu sv. Anonína jako terciář, 30. 10. 1913 oblékl kapucínský hábit a přijal jméno Mikuláš. První sliby složil po roce a věčné 16. 2. 1919. Po slibech byl poslán do konventu v Sassari, kde dělal kuchaře a odtud byl přeložen do Oristana. Dále pak vařil v Sanluri.

Po deseti letech vaření mu na kapitule, konané 25. 1. 1924 v Cagliari, byl svěřen úkol místního almužníka. Od roku 1924 po dobu 34 let chodil denně ulicemi Castella a Villanovy v Cagliari. Svým pokorným a mírným vystupováním příkladně působil na obyvatele města a připomínal chudobu Krista. Jeho postava byla malá a často sklopené oči vyzařovaly prostotu a čistotu jeho duše. Po čase býval obdarováván, aniž by prosil a lidé na něj již čekali. Mnozí ho prosili o modlitbu, o radu, toužili po setkání s ním a když mu dávali almužnu, přijímal ji se slovy: "Ať vás Bůh odmění za vaši lásku!” - byl to na Sardinii obvyklý způsob děkování.

Matky posílaly někdy almužnu po dětech, kterým on žehnal. O jeho návštěvu stáli i nemocní a býval k nim zván. Skrze pokorného služebníka Mikuláše Jana Medda působila ruka Boží a docházelo k mimořádným uzdravením. Pověst o něm se proto rychle rozšířila. Byl více dávajícím než přijímajícím. Mnohé přivedl k obrácení a k láskyplné službě pro bližního i pro Boha. V tichosti učil lásce, která je tím nejdůležitějším. Tichostí vyjadřoval i svou svobodu od všeho zbytečného a způsob soustředění se na to, co je důležité. Blahoslavená tichost byla jeho ctností, kterou prý měl před sebou jako cíl.

Obtíže zvládal Mikuláš s velkou trpělivostí a jednal s nadpřirozenou bdělostí. Podstatou jeho ctností byla hluboká vnitřní modlitba, které se věnoval i uprostřed starostí. Jeho chování bylo prostoupeno vědomím Boží přítomnosti a trvalým spojením s Pánem. V ulicích města ukazoval cestu k evangeliu, které vede k pravému štěstí, ke svatosti. Po 45 letech řeholního života musel na operaci a jeho stav byl vážný. Přijal svátost nemocných a jak pokojně žil, tak pokojně odešel na věčnost ve věku 76 let v provinční ošetřovně o třetí odpolední hodině.

Po jeho smrti se začali k němu sbíhat lidé v takovém počtu, že musela zasáhnout místní policie a usměrňovat proudící dav. Když po dvou dnech nesli bratři Mikuláše na hřbitov v Banarii, doprovázelo ho asi 60 000 lidí a po cestě další lidé házeli před rakev květiny. Papežem Janem Pavlem II.byl 3. 10. 1999 blahořečen.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Mikuláš je pro nás vzorem tichosti, pokory a lásky. Jedno s druhým souvisí a činí člověka milým Bohu i lidem. Alespoň ve dni, který mám před sebou, budu soustředěně usilovat o tyto ctnosti.

Bože, Tys povolal blahoslaveného Mikuláše Medda, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě, pokoře a tichosti; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Domini nostri Iesu Christi Summi et Æterni Sacerdotis; Medardus (561); Gulielmus Fitzherbert (1154); Iacobus Berthieu (1896); Maria a Divino Corde Iesu Droste zu Vischering (1899); Maria Teresia Chiramel Mankidiyan (1926); Ioannes); Medda (1958); Maximinus, ep. Aquen. (s. inc.); Gildardus (post 511); Fortunatus, ep. Fanen. (ca. 660); Ioannes Davy (1537)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský