Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Eduard Poppe
Eduardus Poppe

10. června, připomínka
Postavení:kněz
Úmrtí:1924

ŽIVOTOPIS

Pocházel z flanderské vesnice v Belgii. Stal se knězem a působil mezi gentskými dělníky a mládeží. Neúnavně rozvíjel činnost eucharistického hnutí liturgické obnovy i apoštolátu laiků se sociálním hnutím. Ze zdravotních důvodů byl čtyři roky rektorem u sester v Moerzeke a pak byl spirituálem v Leopoldsburgu. Ač mlád, zemřel jako nejoblíbenější kněz Flander.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VŮDCE EUCHARISTICKÉHO TAŽENÍ

Narodil se 18. 12. 1890 v Moerzeke v Belgii. Otec byl pekařem ve flanderské vesnici Temse. Matka byla prostou, hluboce věřící ženou a měla 11 dětí. Učila je modlitbě, upřímnosti, vcítění se do potřeb druhých a šlechetnosti. V roce 1907 jim otec zemřel a Eduard, dalšími jmény Jan Maria, kvůli starostem o rodinu a obchod chtěl zanechat studia na gymnáziu. Matka si však přála, už vzhledem k jeho velkému nadání, aby ve studiu pokračoval. Její přání splnil a v květnu 1909 se rozhodl pro kněžské povolání s touhou sloužit chudým Flandeřanům.

V letech 1910 - 1916 byl Eduard seminaristou a chtěl co nejlépe plnit Boží vůli po vzoru Ježíše a P. Marie. Otevíral se vnuknutím Ducha svatého a řídil se i příkladem svých oblíbených světců. Po vysvěcení v r. 1916 nastoupil jako kaplan na faru Sankt-Coleta a působil mezi gentskými dělníky.

Ke všem projevoval velkou lásku, obzvláště k chudým, umírajícím i nevěřícím. Bída v Gentu byla prý i příčinou malé víry farníků. Eduard se s výukou náboženství začal věnovat i dětem z ateistických a lhostejných rodin. Zejména se zaměřoval na výchovu k eucharistické úctě a to nejen mezi dětmi, které připravoval na první svaté přijímání. Při své pastorační horlivosti se nikterak nešetřil, ač měl časté zdravotní potíže. Do svého deníku si napsal: "Milovat Krista bez utrpení je pouze dětská hra."

Na konci války přesídlil ze zdravotních důvodů do Moerzeke, kde byl ustanoven rektorem kláštera sester. S šetřením to ale moc vážně nemyslel a 11. 5. 1919 měl první infarkt. V polovině září následujícího roku vykonal pouť k hrobu karmelitky Terezie z Lisieux. Podle jeho svědectví tam obdržel největší milost. Její malá cesta se pak stala jeho vnitřní cestou. Po návratu z pouti všechny vyzýval k apoštolátu šíření evangelia a eucharistické úcty. Snažil se o liturgickou obnovu a tzv. eucharistické tažení. Jeho dům byl otevřený každému. Čtyři roky byl vůdcem řeholní komunity a protože asi polovinu času musel strávit na lůžku, využíval ho k mariánským modlitbám a k písemné evangelizaci. Psal do časopisů, brožurky a letáky. Varoval také Vlámy před materialismem a sekularizací, v nichž viděl hrozbu pro církev.

V říjnu 1922 přišel Eduard do Leopoldsburgu, aby tam byl spirituálem. Po dobu 15 měsíců se věnoval pastoraci vojenských kleriků. 1. 1. 1924 prodělal další infarkt a poslední měsíce strávil na nemocničním lůžku v Moerzeke. V textech z blahořečení je uváděno, že se v té době učil z "malé cesty" své oblíbené světice z Lisieux: "vrhati se s prázdnýma rukama do ohnivé pece lásky Boží, za posvěcení spolubratří".

10. června v ranních hodinách zemřel ve věku necelých 34 let,. Předtím ošetřujícím sestrám řekl, že nelituje úsilí, o němž si ony myslí, že si jím zkrátil život a že kdyby se uzdravil, pracoval by ještě víc. A dodal: "Zemřít z lásky k druhým, to jsem se naučil od něho, od Krista"

Jím započaté eucharistické tažení se šířilo dál i po jeho smrti. Janem Pavlem II. byl 3. 10. 1999 blahořečen.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Blah. Eduard Poppe zve nás všechny k prohlubování úcty k eucharistii a k životu z ní. Budu se častěji a soustředěněji účastnit mše svaté.

Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal blahoslaveného Eduarda, aby svým slovem i příkladem vedl Tvůj lid k Tobě, přítomnému zvláště ve svátosti oltářní; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu žili vírou, kterou hlásal, a kráčeli cestou, kterou ukazoval svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Bogumilus (1182); Eduardus Poppe (1924); Landericus (asi 656); Diana de Andaló (1236); Henricus de Bauzano (1315); Ioannes Dominici (1419); Censurius (s. V); Ithamarus (ca. 666); (1419); Thomas Green, monachus (1537); Thomas Green, monachus (1537); Marcus Antonius Durando, presbyter (1880)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský