Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-







sv. Elizeus (Elíša)
Elis

14. června, připomínka
Postavení:prorok
Atributy:dvouhlavý orel nebo holubice, medvěd, plášť, sekera bez topůrka; zobrazován bývá také s Eliášem jak od něj přijímá plášť

ŽIVOTOPIS

Byl žákem proroka Eliáše a po jeho nanebevzetí stal se jeho právoplatným následovníkem a charismatickým rádcem Izraele. Vynikl jako Hospodinův posloupný prorok, o němž je psáno, že krále Jehúa podnítil k tomu, aby svrhl zpohanštělou dynastii Omríovců. V jistém smyslu je uváděn jako dovršitel izraelské prorocké tradice. Další velcí proroci pak již zanechávají písemné památky. Roku 721 před naším letopočtem zaniklo severoizraelské království. Působení a smrt Elizeova nastala asi 3.-4. generaci před jeho zánikem.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŽIVOT V BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI

V 9. stol př. Kr. se stal Eliášovým pokračovatelem z příkazu Hospodina. Ten Eliášovi přikázal: "Elizea, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe." (1Kr 19,16)

Eliáš ho našel jak oře a před ním dvanáct spřežení. Šel k němu a hodil mu na ramena svůj plášť. Elizeus se za ním rozběhl a vyžádal si ještě dovolení rozloučit se polibkem s rodiči. Eliáš mu řekl: "Jdi a vrať se! Nezapomeň, co jsem ti učinil." Elizeus se obrátil, vzal spřežení dobytčat a obětoval je. Maso uvařil na dříví z jejich jha a dal je lidu k snězení. Nato vstal a šel za Eliášem jako jeho služebník. (srov. 1Kr 19,19-21)

Soubor dalších příběhů o Elizeovi můžeme číst v Bibli, v první polovině 2.Královské knihy. Pojednávají o událostech za vlády několika nejmenovaných králů. Druhá kapitola popisuje Eliášovo nanebevzetí, před nímž se zeptal Elizea, co může pro něj udělat než bude od něj vzat. Ten řekl: "Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha." (2Kr 9) Elizeus byl vyslyšen a ujal se svého úkolu.

Elizeova žádost se v podstatě týká milosti hlubokého prožívání života v Boží přítomnosti jako dědického podílu prvorozeného i přesto, že duch se nedědí, ale je svobodným darem od Boha. Proto také Eliáš mluví o znamení, které Elizeus dostane, rozhodne-li se Bůh touto milostí ho obdarovat. Tím znamením bylo vidění Eliáše, kterak v ohnivém voze vystupoval za vichru do nebe. Oheň je symbolem lásky a Ducha sv.

Řeč o dvojnásobném duchu je kompetentními osobami vykládána v trojím smyslu. První snad vychází z toho, že stejný obrat je v Dt 21,17, kde je řeč o dědickém podílu prvorozeného syna. Elizeus se hlásí o prvorozenecké právo, o privilegium podílu. A podobně tak činí ti, kteří se k Eliášovi hlásí - karmelitáni. Jedná se o otázku a míru jeho následování.

Druhý smysl, který se dvojnásobnému duchu dává, je podivuhodné spojení kontemplativního a činného života u Eliáše. Sledojeme-li jeho život, je vidět Boží povolání Eliáše od nazírání k činnému životu a pak jeho návraty k nazírání jako k vyšší stránce svého povolání. Je z toho patrný soustavný život v Boží přítomnosti

Třetí smysl je v harmonickém spojení lidského usilování o ctnosti a mystického života, vlitého Bohem. Spojení očistné cesty, na níž se usiluje o ctnosti, s cestou sjednocující, tedy činnosti založené na životě modlitby. Znamená to život v Boží přítomnosti. A těmito slovy lze charakterizovat Elizea.

Ten, když se ujímal svého úkolu, udeřil pláštěm od Eliáše do vod Jordánu a ony mu umožnily přechod, stejně jako dříve Eliášovi. Zvednutím pláště a opakováním divu rozdělení vody se Elizeus prokázal jako legální dědic Eliášův a byl tak přijat. Eliášovské divy však neumožňil konat jeho plášť, ale Hospodin.

Z Elizeových divů je připomínána jeho pomoc vdově, utiskované věřitelem. Elizeus ukázal vdově rozmnožující moc Božího požehnání tím, že z malé baňky s olejem neubývalo, dokud měla možnost plnit nádoby, s nimiž pak šla na prodej.

Dalším zázrakem bylo, že neplodné Šúnemance vyprosil početí syna. Dítě vyrostlo v chlapce, který zemřel. Tehdy ho Elizeus vzkřísil. Ve čtvrté kapitole 2Kr je ještě popsáno zázračné nasycení v Gilgálu. Bible dál uvádí zázračné uzdravení Aramejce Naamana z malomocenství po splnění Elizeova příkazu, aby se 7x ponořil do Jordánu. Uzdravení je projevem jak Hospodinovy svrchovanosti nad pohany, tak i znamením, že Boží milosti nejsou jen pro Izrael. Naamán si po uzdravení odvezl ze zaslíbené země hlínu, aby se na ní modlil doma k Hospodinu. Ještě několik dalších kapitol 2Kr hovoří o Elizeově životě ve službách Bohu i lidu.

Před jeho smrtí ho navštívil s pláčem izraelský král Jóaš a nazval ho Vozatajem Izraele, čímž zhodnotil jeho význam. Elizeus mu zároveň předpověděl i dobré výsledky bojů z Aramejci s upozorněním, že kdyby byl rozhodnější, byla by jejich porážka úplnější. Elizeus zemřel asi po 55tiletém působení a to prý ve věku 85 - 90 let. Ke všem zprávám o Elizeově působení se ještě řadí vyprávění o mrtvém Izraelci, vhozeném do hrobu Elizeova. Mimořádná síla vycházela ještě i z Elizeových ostatků.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Mám zde další podnět k životu v Boží přítomnosti. Budu se modlit a pracovat se snahou o její vnímání.

Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal svatého Elizea, aby sloužil Tvému lidu svým příkladem i jako prorok; pomáhej nám, abychom se od něho stále učili žít ve Tvé přítomnosti a pro jeho přímluvu dosáhli setkání s Tebou v nebi. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Anastasius, Felix et Digna (853); Elis; Methodius, ep. Cpolitan. (847); Valerius et Rufinus (s. IV); Fortunatus, ep. Neapolitan. (s. IV); , ep. Viennen. (s. VII)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský