Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Germána (Cousin)
Germana

15. června, připomínka
Postavení:panna
Úmrtí:1601
Patron:pastýřek; vesnického hnutí žen (MRCHF) a Bratří vesnických misionářů (Fréres Missionaires des Campagnes) se sídlem v Pibrac
Atributy:ovce, pastýřka, růže

ŽIVOTOPIS

Pocházela z francouzského Pibracu nedaleko Toulouse. Trpěla jak od macechy tak i pro těžké onemocnění. Od dětství byla pastýřkou a pomáhala s hrubými pracemi v hospodářství. Vynikala ctnostmi trpělivosti, pokory, lásky k bližním a radostnou zbožností i asketickým životem. Své druhy a družky učila na pastvě náboženství. Ještě mladá zemřela osaměle u svých zvířat ve stáji, kde nocovala.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŠTĚDRÁ PASTÝŘKA Z PIBRAC

Narodila se roku 1579 ve francouzské rolnické rodině v městečku Pibrac, ležícím 15 km od Toulouse. V té době se ve Francii vedly náboženské války mezi katolíky a hugenoty. Matka jí zemřela již v raném dětství a otec se znovu oženil. Germána měla slabé zdraví a invalidní pravou ruku, což u ní vyvolávalo pocit méněcennosti asi tím, že se jí druzí kvůli tomu posmívali.

Germána se snažila konáním namáhavých prací v hospodářství nahrazovat zemřelou matku, ale ani od rodiny se jí nedostávalo uznání a povzbuzení, naopak jen pohrdání a stresujícího nepřátelského postoje. Postrádala mateřskou lásku a to byl tvrdý tlak na její psychiku, ale ona si dokázala hledat útěchu u Pána. Nezahořkla, ale byla schopna velice láskyplných vztahů k mladším dětem, když byla mezi ně posílána pást ovce v horách. Již asi od 9 let si uměla nacházet posilu ve vnitřní komůrce svého srdce, kde kdykoliv dokázala být s Ježíšem sama. V tom může být pro mnohé vzorem.

Mezi dětskými pastýři a pastýřkami konala na horách svůj apoštolát. Tito horští pastýři žili vzdáleni církvi a Bohu a jen zřídka navštívili kostel. V dětinné důvěře jim svěřovala své stádo, když denně odbíhala od něj dolů na mši svatou, aby načerpala milostí a spojila se s Ježíšem ve svatém přijímání. Její jednání mnozí považovali za přehnané a pobožnůstkářské, ona na to však nedbala. Když se vrátila k ovcím mezi své druhy, ve zjednodušené formě jim vyprávěla o nauce vyslechnuté v kostele, učila je znát Boha a Pannu Marii a o praktické lásce k bližnímu nemluvila jen slovy, ale s nejchudšími se dělila o svou snídani a svačinu. Měla výborný vliv na celou skupinu pastýřů. Když se vrátila s ovcemi domů, spala v ovčinci nebo v přístavku domu. Její životní podmínky byly víc než ubohé. Přesto se se svým zmrzačením, kvůli kterému konala jen pomocné práce, dokázala vypořádat i když ji postoj rodiny hodně mrzel.

Žila podle evangelia, vynikala v mnoha ctnostech, v pravdomluvnosti, umrtvování, lásce k chudým, projevující se dělením aj. Po její smrti se vzpomínalo zázračných událostí, spojených s jejím ctnostným životem. Uvádí se, že prý např. v lijáku přišla do kostela v suchém oděvu. Nebo že z nebe spadly růže, aby ji osvobodily od křivého nařčení z krádeže. Životopisci ale zdůrazňují, že nekonala nic mimořádného.

Při jejím úmrtí nebyl nikdo. Jednoho rána ve věku 22 let byla nalezena mrtvá. Na jejím pohřbu se však shromáždily zástupy. Za 43 let vzhledem k pověsti svatosti bylo její tělo r. 1644 exhumováno a zjistilo se, že bylo uchráněno rozkladu. Lidé se pak dlouho u těla Germány modlili a nesouhlasili s jejím opětovným pohřbením. Následujícího roku tělo umístili v sakristii kostela. Shromažďováním zázraků začal ve Venillot kanonizační proces. V XVII. století začaly být vedeny i dva diecézní procesy, ale až v roce 1850 byl vydán dekret o heroických ctnostech Germány. K blahořečení došlo o čtyři roky později 17. 5. a kanonizace se uskutečnila 29. 6. 1867.

Tato vesničanka se stala významnou patronkou, její jméno patřilo na začátku XX. stol. mezi nejrozšířenější ve Francii, její dům se stal cílem poutí a k její cti se začalo se stavbou baziliky.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Patřila k nejchudším a k nejubožejším z lidského pohledu. Přesto dokázala žít velmi šťastně a ze svého nic štědře rozdávat. Štěstí nalézala ve spojení s Ježíšem a v žití evangelia, když se dělila o skrovné jídlo, když slovem i příkladem rozdávala vědomosti, které v kostele načerpala. Jak já, který nepatřím k nejchudším ani k nejubožejším dokáži být štědrý? Zapamatuji si, že ke štědrosti patří opravdová láska a touha pomoci potřebným. Je třeba šířit radostnou zvěst, přinášet pokoj, úsměv a lásku všude kam jsem povolán. Jak to dělám si zařadím do denního zpytování svědomí.

Bože, Tys dal své služebnici Germáně správné poznání a naplnil ji svou láskou; prosíme Tě: naplň těmito svými dary i nás, abychom Ti sloužili s upřímným srdcem jako ona a vydávali o Tobě svědectví svou vírou i životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(ze závěrečných modliteb breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Vitus, m. in Lucania (století neznámé); Amos, propheta (s. VIII. před Kr.); Bernardus de Menthone (1081); Germana (1601); Aloysius Maria Palazzolo (1886); Hesychius, miles (ca. 302); Abraham, monachus (ca. 480); Landelinus, abbas Laubien. (ca.686); Lotharius, ep. Parmen. (756); Benildis (853); Hilarianus (s. VIII/IX); Isfridus (1204); Thomas Scryven (1537); Petrus Snow et Radulphus Grimston (1598)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský