Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle






sv. Paschal Baylon
Paschalis Baylon

17. května, připomínka
Postavení:laický bratr OFMDic
Úmrtí:1592
Patron:eucharistických kongresů a sdružení; pastýřů a kuchařů

ŽIVOTOPIS

Pocházel z chudé rodiny ve Španělsku. Byl pastýřem ovcí a v dospělosti vstoupil do františkánského řádu. V klášteře byl postupně vrátným, almužníkem, zahradníkem a sakristiánem. Vynikal velkou úctou k eucharistii a k Panně Marii. Od Boha byl obdarován charismaty a prospíval druhým radou.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VZOR A PATRON PRO CTITELE EUCHARISTIE

Narodil se v Torrehermose nedaleko Madridu 16. 5. 1540, o svatodušní neděli a jméno dostal podle tohoto svátku - Pascu de Pentecosta. Jako hoch velmi chudé rodiny se stal pastýřem namísto chození do školy. Na pastvu si však brával knížku a učil se podle rad kolemjdoucích. Nejraději pásl v blízkosti kaple. Podle legendy míval sebou na pastvě svůj přenosný oltářík a kamkoli s ovcemi přišel, tam pro ně našel i pramen vody. A když mu ostatní záviděli i pro ně prý vytryskla voda tam, kde zabodl svou hůl. Sami se ho však marně pokoušeli napodobit.

V 17 letech Paschal poprvé uslyšel o františkánským řádu a byl jím nadšen, už proto, že sám hledal vnitřní život ve spojení s Bohem. Chvíle volna nejraději trávil v kostele. Marně ho zval hospodář do své přízně, nabízeje mu nevěstu i s pěkným věnem. Paschal myslel na život v řádu a jak se mu naskytla možnost, odešel za hlasem nového povolání. Byl přitahován ponejvíce eucharistickou zbožností, ale i chudobou a prostotou. S přijetím do řádu to nebylo tak jednoduché, jak si představoval. Odebral se do Valencie, kde slyšel o klášteru v Loritě, ten se nacházel v Monfortu u Alicante na španělském pobřeží. Ale byl jim tam neznám, tak váhali a otáleli, zkoušejíce opravdovost jeho zájmu. Po přijetí ve 24 letech jej učinili vrátným, žil životem podle evangelia a bylo to na něm vidět.

Po noviciátu mu bylo nabídnuto studium teologie s vyhlídkou na kněžské svěcení, ale Paschal se ve své pokoře nepovažoval za osobu, která by byla vhodná k ucházení se o takovou důstojnost a zůstal raději laickým bratrem. Miloval modlitbu i půst a rád se obětoval za hříchy ostatních. Při své askezi mimo jiné spával i v řetězech. Po vrátném vystřídal službu almužníka, zahradníka a nakonec sakristiána. Všechny úkoly vždy plnil velmi pečlivě, ale služba u oltáře mu byla nejmilejší. Měl mimořádný vztah k eucharistii. Jako almužník se v každé vesnici snažil nejdříve navštívit Ježíše v kostele. Také po návratu do kláštera se mu šel nejdříve poklonit do kaple. Za nejdražší svátky měl Zelený čtvrtek a s ním související slavnost Božího Těla. Na oba dny se připravoval posty a skutky pokání.

V roce 1576 byl představenými poslán do Paříže za generálem řádu. V té době ve Francii vládli nekatoličtí hugenoti a Paschal se ve svém hábitu dostal do riskantní situace, v níž osvědčil věrnost své víře, ale moc nechybělo, aby přišel o život. Hugenoti nevěřili ve skutečnou přítomnost Krista v eucharistii a v Orleansu na náměstí ho zadrželi s otázkou, zda věří či ne v reálnou přítomnost Krista v nejsvětější svátosti. Odpověděl okamžitě a rozhodně a svým "Věřím!" vzbudil velkou vlnu nevole a snad prý jen zázrakem hugenotům unikl. Po úspěšné cestě se vrátil do kláštera.

Paschal se nechal vychovávat eucharistií k lásce. Již dříve žil tím, co v roce 1986 napsal Jan Pavel II., že "pravá úcta k eucharistii se stává školou aktivní lásky k bližnímu..." Podle Jana Pavla II. eucharistie vychovává tím, že ukazuje, jakou hodnotu má v očích Božích každý člověk, neboť Bůh se každému pod jejími způsobami dává. Pod vlivem Kristovy výchovy si Paschal stanovil tyto tři zásady: "Vůči Bohu je třeba mít srdce dítěte; vůči bližnímu srdce matky a za třetí vůči sobě mít srdce soudce."

Také žil s darem vlitého poznání, i když sám nekázal, jeden z profesorů teologie o něm řekl, že z rozmluvy s ním se poučil více než od profesionálních kolegů. O pravdách víry dokázal totiž mluvit velmi srozumitelně, jasně a prostě. Zanechal také psané slovo, které při apoštolátu používal. Vedle textů mystického rázu je autorem i mnoha modliteb a básní s hlavním námětem eucharistie.

Zemřel v klášteře Villarreal poblíž Valencie ve věku 52 let na Boží hod Svatodušní. U jeho hrobu se udály četné zázraky. Svatořečen byl po sto letech od smrti r. 1690 papežem Alexandrem VIII. Papež Lev XIII. ho 28. 11. 1897 ustanovil zvláštním patronem eucharistických kongresů a sdružení věnujících se úctě Nejsvětější svátosti. Ve španělské občanské válce r.1936 byly jeho ostatky spáleny.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

V jednom svém spisu sv. Paschal vybízí k důvěře v Boha a ke cvičení duše ve vytrvalém hledání toho, co hledá Bůh. (Život z lásky.) Naše žádosti mají vycházet z vůle Boha, který nás chce obdarovat, nikoli z vyhledávání vlastních potřeb. Mají být oproštěny od sobeckosti a vycházet z toho, že nad všechno žádoucí je Bůh. Tento směr dám dnešním svým modlitbám a prosbám a nezapomenu ani na Paschalovy tři zásady.

Bože, Tys vyznamenal svatého Paschala podivuhodnou láskou k svatým tajemstvím Těla a Krve Tvého Syna; dopřej nám milostivě, abychom jako on přijímali z této nebeské hostiny hojnost duchovních darů. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Paschalis Baylon (1592); Restituta, virgo et m. in Africa (asi 304); Antonia Mesina (1935); Adrio (ca. s. IV); Victor, m. Romæ (ca. s. IV); Heraclius et Paulus, m. Novioduni (ca. s. IV); Iulia Salzano, virgo (1929); Ivanus Ziatyk (1952)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský