Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






sv. Anežka Římská
Agnes, m. Romæ

21. ledna, památka
Postavení:panna a mučednice
Úmrtí:s. III.-IV.
Patron:panen a zahradníků
Atributy:beránek, dýka nebo meč, hořící hranice, kniha, palma,vlasy větší délky

ŽIVOTOPIS

Byla dívkou z bohatší římské rodiny, která se ve 12 letech zasvětila Kristu. Krátce nato prošla nejtěžší zkouškou, z níž vyšla jako čistá, věrná, vítězná mučednice. Její úcta se brzy rozšířila v celé církvi na Západě.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NA LÁSKU ODPOVÍDALA LÁSKOU

Měla necelých 13 let, byla ještě dítě, ale svou statečností předčila muže. Pro statečnost ušlechtilého srdce, za kterým nebyla pozadu ani její tělesná krása, byla vychvalována světci: Ambrožem, Damasem, Jeronýmem. Měli k poznání jejího příběhu mnohem blíž i když se odvolávají na ústní podání. To mohlo být zabarveno nadšením pro tuto mladou mučednici. Tím nejpodstatnějším na její svatosti bylo její srdce, o němž legenda mnoho nemluví. Více toho zaznívá z Ambrožova chvalozpěvu, když na ni ukazuje jako na "učitelku ctnosti i přes překážku svého mládí." Vznešeně zní slova, která cituje jako definitivní rozhodnutí: "Ať mne dostane ten, který si mne první vyvolil!" Myslí tím Ježíše, který ji měl v srdci od počátku a vážnost svého vyvolení potvrdil na kříži. Anežka na lásku odpovídá láskou, kterou načerpala u svého milého.

Přejdeme-li k obsáhlé legendě, najdeme v ní rozhovor, ve kterém tohoto milého vychvaluje, když ji chce pro sebe získat syn prefekta. Do úst jsou jí vkládána slova, připomínající stylem či obsahem různá místa Bible: "Můj snoubenec je nad všechny smrtelné hochy. Jeho kráse se diví slunce a žasne nad ní měsíc. Můj ženich je všemohoucí, třesou se před ním knížata, andělé mu slouží a nebe je jeho trůnem. Dotkne-li se hor, vydávají dým, pohrozí-li moři, utiší se jeho vlny. Jeho dech uzdravuje nemocné a jeho slovo křísí mrtvé... On jediný má lásku pravou, nikdo nemiluje nad něj srdečněji a upřímněji. Vše dal za svou choť. Kvůli mně opustil nebeskou blaženost, mnoho trpěl a za mne obětoval svůj život. Zlatým prstenem víry si mne zasnoubil, ve skvostné roucho milosti mne oblékl, opásal páskou statečnosti, ověnčil čistotou panenskou. Ještě mnohem více mi slíbil, zůstanu-li mu věrna. Kterak bych mohla takového opustit?"

Kristovou chotí je Církev. Jeho oběť na kříži je v celistvosti podávána Bohu Otci za každého z nás osobně. Také my máme na lásku odpovídat láskou jako Anežčino srdce. Dokázala to pro svou nevinnost. - "Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha."(Mt 5,8,) Pro svou čistotu už na zemi viděla Boží lásku a dovedla na ni odpovědět.

Věrna Kristu se nenechala přinutit k obětování kadidla bohyni Vestě a věříc v pomoc svého nebeského snoubence nezalekla se zhýralců, kterými jí hrozili, když ji vlekli do nevěstince. Dle legendy délka vlasů nahradila stržený oděv a oslnivá zář vyvolala u mnohých respekt. Jen jeden se opovážil k ní přiblížit a padl jak mrtev. Dle některých syn prefekta. Jeho otec slíbil, že uvěří, bude-li mu vrácen život. Stalo se tak po Anežčině modlitbě. Ona však byla obviněna u jiného soudce z čarodějnictví a na základě jeho rozsudku popravena.

Způsob popravy popisuje jen legenda, podle níž jí plameny hranice neublížily. A chvalozpěv uvádí: "Když byla násilím vlečena k pohanským oltářům v plamenech, rozpřáhla ruce ke Kristu a v modlářském obětišti byla připravena znázornit trofej Pána." Ambrož dál mluví o úžasu všech, protože se stala svědkem Boha, ač ještě neměla věk pro rozhodování sama o sobě.

Po zázraku nařídil druhý soudce Anežku popravit mečem. Legendární vyprávění se liší jen v tom zda byla sťata nebo krátkým mečem či dýkou jí bylo proťato hrdlo, jako když se zabíjí beránek.

"Přijmi Ježíši mou duši, za kterou jsi podstoupil bolestnou smrt", to byla její poslední slova. Naříkajícím rodičům se později zjevila ozářena nebeskou slávou, s bělostným beránkem u boku.

Beránek je symbol pro Ježíše Krista jako "Beránka Božího." (srov. Jan 1,29) Beránek je v latině agnus a Agnes je Anežka.

Nad jejím hrobem na Via Nomentana nechal Konstantin Veliký na prosbu své dcery zbudovat basiliku, které dal dnešní podobu papež Honorius I. V ní se každoročně o svátku svaté Anežky žehnají dva beránci, jež jsou darem pro papeže. Z jejich vlny se tkají pásy zv. palia, které papež předává novým arcibiskupům jako odznak jejich úřadu. I tyto souvislosti bývají u životopisu Anežky často uváděné.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

V jedné písni se zpívá: "Měl bych mít bílou hůl a na oči dát pásku, protože nevidím jak vroucně Bůh má rád."

Předsevzetí si dám v tom směru, aby i na mě se vztahoval příslib vidění z blahoslavenství, uvedeném v životopise Anežky.

"Všemohoucí Bože, Ty si vybíráš, co je v očích světa slabé, abys zahanbil, co je silné (srov. 1Ko 1,27); ujmi se nás a na přímluvu sv. Anežky, jejíž mučednickou smrt si dnes připomínáme," obnov v naší mládeži úsilí o čistotu srdcí a dej jí sílu, aby i ona Tě v pevné víře a lásce vyznávala. Skrze Krista, našeho Pána. Amen. (""použito modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Agnes, m. Romæ (s. III.-IV.); Meginradus (ca. 861); Epiphanius, ep. Papien (496); Albanus Roe (1642); Publius, ep. Athenarum (s. II); Fructuosus, Augurius et Eulogius (259); Patroclus, m. Trecis (ca. s. III); Eduardus Stransham et Nicolaus Wheeler (1586); Thomas Green, presb. (1642); Iosepha Maria a Sancta Agnete (1696); Ioannes Baptista Turpin du Cormier et XIII socii (1794); Andreas Duliou (1794); Augustinus Emmanuel Philippot (1794); Franciscus Duchesne (1794); Franciscus Migoret Lambardi (1794); Iacobus André (1794); Ioannes Maria Gallot (1794); Iosephus Pellé (1794); Iulianus Franciscus Morvin de la Gérardi (1794); Iulianus Moulé (1794); Ludovicus Gastineau (1794); Petrus Thomas, presb. (1794); Renatus Ludovicus Ambroise (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský