Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle






blah. Antonie Mesina
Antonia Mesina

17. května, připomínka
Postavení:panna a mučednice
Úmrtí:1935

ŽIVOTOPIS

Narodila se 21. 6. 1919 v Orgosolo na Sardinii. Byla druhou z šesti dětí. Navštěvovala běžně školu, v níž byla dle slov učitelky velmi aktivní, živá, laskavá, úslužná a poslušná. V rodině křesťansky vychovávána, už jako dítě se zapojila do ženské větve Katolické akce. Později byla aktivní mezi ženskou mládeží této akce a oblíbila si přednášky o "křížovém tažení čistoty". Také se starala o mladší sourozence a v době těžké nemoci matky i o ni pečovala.

Byla milého vzhledu, černých očí a kulatého obličeje se štíhlou postavou. Při jednání s muži byla odměřená a zdrženlivá. Nechtěla nijak vynikat oblečením ani krásou. V její době se mluvilo a psalo o Marii Goretiové, která zemřela na začátku století jako mučednice čistoty. Když doma o ní četli, tak prohlásila, že by udělala totéž a raději volila smrt než hřích. Nikdo netušil jak je blízko následování Marie Goretiové. Dne 17. 5. 1935 šla ráno na mši svatou a k sv. přijímání. Po ní šla nakoupit, doma zadělala na chléb a zjistila nedostatek dřeva. Rozhodla se jít pro něj do lesíka a požádala 13 letou kamarádku Annu Castangiovou, aby s ní šla na dřevo. Cestou si Antonie postěžovala, že jim vítr odnesl kus střechy a Anně doporučovala zapsat se mezi "benjaminky" Katolické akce.

Na silnici je dostihl 21letý, trochu hrbatý a kulhavý mladík Jan Ignác Catgiu a potkaly i jednu ženu. Pak však mladík velmi žádostivě dotíral na Antonii a chytil ji za ruku. Ta se mu vymkla a s křikem "tatínku!" utíkala před ním přes mýtinku. Jan Ignác se pustil za ní, v běhu sebral kámen a vší silou ji uhodil. Když padla, bil ji kamenem dál, zatímco Anna běžela pro pomoc. Když se vrátila s četníky, našli již Antonii mrtvou. Zemřela po velmi prudkých ranách, které jí vrah s mimořádnou silou zezadu zasadil. O způsobu napadnutí svědčilo i několik škrábanců po nehtech na levé straně krku. Rány měla i v obličeji.

Pohřbena byla na hřbitově v rodné vesnici, ale o necelé čtyři roky později byly z podnětu paní Armidy Barelliové její ostatky dány do nové rakve a uloženy pod nově vztyčeným pomníkem. V dubnu 1983 pak byly její ostatky znovu vyzvednuty a přeneseny do chrámu Krista Spasitele v Orgosolo. Blahořečená byla 4. 10. 1987 Janem Pavlem II. jako mučednice čistoty.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Paschalis Baylon (1592); Restituta, virgo et m. in Africa (asi 304); Antonia Mesina (1935); Adrio (ca. s. IV); Victor, m. Romæ (ca. s. IV); Heraclius et Paulus, m. Novioduni (ca. s. IV); Iulia Salzano, virgo (1929); Ivanus Ziatyk (1952)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský