Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




blah. Dorota Monovinská
Dorothea Monoviensis

25. června, připomínka
Postavení:vdova, reklúza, mystička
Úmrtí:1394
Patron:Pruska a Německého řádu
Atributy:děti, růženec, svítilna nebo šípy

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Pruska. V 16 letech se vdala, měla 9 dětí a tvrdého muže, který pro její duchovní potřeby neměl pochopení. Po jeho smrti, ve 44 letech, odešla do Kwidzyna, aby se věnovala jen duchovnímu životu. Pro mnohé byla duchovním rádcem a poslední rok života prožila zazděná jako reklúza.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŽIVOT POD TÍŽÍ MANŽELSKÝCH PROBLÉMŮ

Narodila se 25. 1. 1347 ve Velké Montavě na jih od Gdaňska v Prusku na území současného Polska. Její otec Wilhelm Schwarz pocházel z Holandska. Dorota měla šest starších sourozenců a dostala dobrou křesťanskou výchovu. Jejich dům často poskytoval pohostinství poutníkům a vyprávělo se zde i o životech svatých. Byla to oblíbená témata Doroty, která zvyšovala její pozornost i při promluvách v kostele. Legendy o lidech, kteří volili z lásky k Bohu krajní odloučenost od světa, v ní vzbuzovaly touhu jednou je napodobit. Vzorem jí byli také ti, kdo sloužili chudým. Proto ráda pomáhala potřebným svou prací i almužnami, které pro ně dostávala.

Dorotě bylo deset let, když jim zemřel otec. Péče o rodinu se ujal její nejstarší bratr a Dorota dostala na starost domácnost. Již v té době se tajně umrtvovala a snášela utrpení. I přes skrytou lásku k panenství vstoupila Dorota do manželství s řemeslným zbrojířem Vojtěchem, který byl o 20 let starší. Přestěhovala se za ním a starala se o jeho dům, hospodářství i se zvířectvem a také o učně a pomocníky. Vařila, prala a vychovávala. Porodila celkem 9 dětí. Z toho bylo 5 chlapců. Snad největší bolest jí přinesly epidemie v letech 1373 a 1382, které ji připravily o všechny syny a polovinu dcer. Když jí zbyly jen Agáta a Gertruda, častěji začala být účastna bohoslužeb, konala více umrtvování a celé hodiny trávila na modlitbách. Prožívala také mystická zjevení.

Pro čas, který Dorota věnovala Bohu, musela od manžela snášet výčitky, dokonce byla od něj i bita až do krve a od jeho přátel kritizována a pomlouvána. Přitom se někdy musela účastnit jejich častých zábav při muzice a strojit se podle postavení svého muže. Také ji označovali za nemocnou, jelikož se jí světské záliby nelíbily. Jednou ji manžel zbil tak, že došlo k těžkému ublížení na zdraví. Bylo nutno přijmout svátosti, protože život Doroty byl ohrožen. Po této události a po úmrtí dětí se její manžel začal měnit k lepšímu. Přistupoval ke svátostem, dal se přemluvit k prodeji části majetku a vykonal pouť do Akwizgranu.

Dorota pro častější vidění a extáze toužila po odloučení. Manžela přemluvila k přestěhování do Einsiedelnu, jenže po cestě byli okradeni a hněv muže dopadl na její hlavu i s dalšími ranami. Dorota to snášela trpělivě a všemi způsoby se snažila manželovi život ulehčit. Pro časté vojenské nepokoje trpěli i hladem. Svou odevzdaností do Boží vůle a láskou mnohé lidi získala, našli se ale i tací, kteří ji obžalovali z bludařství. Před procesem ji zachránil její zpovědník, ale pro nepřátelské prostředí se manželé vrátili do Gdaňska, kde si postavili dům. Dorota se snažila vyhovět každému mužovu přání, přesto byla pro touhu po mystickém životě znovu bita. Muž její touze nikdy neporozuměl a byl vůči ní natolik nedůvěřivý, že jí vzal i klíče.

Přes všechny problémy, včetně svého nedostatečného zdraví, se Dorota v jubilejním roce 1390 vydala na pěší pouť do Říma, kam vstoupila bosá na znamení pokory a pokání. Zcela vyčerpaná tam strávila 7 týdnů ve špitálu a v té době jí doma zemřel manžel. Z jeho příbuzných již nikdo nežil a tak Dorota po návratu vyřídila všechny náležitosti včetně rozdání majetku chudým a odešla do Kwidzyna, kde bydlela u chudé vdovy Mulnerové. Žila z almužny a denně přistupovala ke zpovědnici i z důvodů svých zjevení a vidění. Chápala teologické pravdy, kterým se nemohla nikde naučit. Nakonec po dohodě a souhlasu zpovědníka i biskupa byla na své přání 2. 5. 1393 po slavných bohoslužbách v Marienwerderu dovedena do cely s malým okénkem k oltáři a zazděna. Tak přežila rok s krutou zimou, bez možnosti jakéhokoliv ohřátí, zpovědník jí chodil k okénku posloužit svátostmi. Dorota vyčerpáním onemocněla a 25. června zemřela. V kanonizačním procesu její zpovědník řekl: "Nikdy jsem neviděl člověka, který by tak těžce a usilovně pracoval pro věci časné, jako ona pro věčné."

Proces o Dorotiných heroických ctnostech proběhl kolem r. 1405, ale pro pozdní schválení starobylého existujícího církevního kultu došlo k potvrzení úcty blahořečením až 9. 1. 1976.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Při svých těžkostech vzpomenu nejen na to, že druzí se vypořádali s většími, ale i na to, že je mohu přijmout v kajícnosti k prospěchu církve i svému.

Radujeme se, Bože, z výročí blahoslavené Doroty a prosíme Tě: nauč nás poznávat Tvou vůli, abychom tak jako ona žili příkladným křesťanským životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(ze závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gulielmus, abbas Montis Virginis (1142); Prosperus Aquitanus (asi 463); Dorothea Monoviensis (1394); Ivanus (kolem r.882); Maximus, ep. Taurinen. (ca.408-423); Tigris (s. VI); Molochus seu Luanus (ca. 592); Eurosia (ca. 714); Adalbertus, abbas Egmunden. (s. VIII in.); Salomon, m. in Britannia Minori (874); Ioannes Hispanus (1160)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský