Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Epifan z Pavie
Epiphanius, ep. Papien

21. ledna, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:496

ŽIVOTOPIS

Narodil se roku 438 na severu Itálie, v Pavii. V dětském věku už byl lektorem. V roce 459 přijal jáhenské svěcení a stal se správcem církevního jmění. V roce 466 se stal pavijským biskupem. Jako velmi obětavý duchovní správce působil rád mezi chudými. Všude usiloval o pokoj a smíření. V době stěhování národů, kdy západořímská říše šla vstříc svému konci, se zasloužil o mír v Itálii. Když Ricimer v Miláně připravoval tažení proti svému tchánu císaři Anthemiovi, odebral se Epifan na prosby národa i šlechty z Ligurie do Říma k mírovým jednáním, které dotáhl k úspěšnému konci. Po dobytí Pavie v roce 476 Odvakerem Herulským pomohl s obnovením města a na vítězi vymohl pětileté prominutí daní. V roce 494 byl na žádost krále Theodorika Velikého jako jeho vyslanec u burgundského krále Gundobada v Lyoně vymoci pro 6000 Ligurů (krajanů) propuštění ze zajetí. Další rok v zimě se vypravil do Ravenny k Theodorikovi, aby vymohl svým krajanům zmírnění dluhů. Cestou vlivem zimy onemocněl a po návratu do Pavie zemřel.

O jeho významu svědčí i to, že byl nazván "světlem a otcem biskupů".

Schránka s jeho ostatky se od roku 962 nachází v katedrále Panny Marie v Hildesheimu.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Agnes, m. Romæ (s. III.-IV.); Meginradus (ca. 861); Epiphanius, ep. Papien (496); Albanus Roe (1642); Publius, ep. Athenarum (s. II); Fructuosus, Augurius et Eulogius (259); Patroclus, m. Trecis (ca. s. III); Eduardus Stransham et Nicolaus Wheeler (1586); Thomas Green, presb. (1642); Iosepha Maria a Sancta Agnete (1696); Ioannes Baptista Turpin du Cormier et XIII socii (1794); Andreas Duliou (1794); Augustinus Emmanuel Philippot (1794); Franciscus Duchesne (1794); Franciscus Migoret Lambardi (1794); Iacobus André (1794); Ioannes Maria Gallot (1794); Iosephus Pellé (1794); Iulianus Franciscus Morvin de la Gérardi (1794); Iulianus Moulé (1794); Ludovicus Gastineau (1794); Petrus Thomas, presb. (1794); Renatus Ludovicus Ambroise (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský