Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Pavel I.
Paulus Pp I.

28. června, připomínka
Postavení:papež
Úmrtí:767

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Říma. Po smrti otce Konstantina byl se svým bratrem, pozdějším Štěpánem III., vychováván v Lateráně mezi komořími. Od sv. Zachariáše přijal jáhenské svěcení. Pomáhal chudým a vynikal ve zpěvu. Jeho vlastní bratr byl 26. 3. 752 zvolen papežem a zemřel 26. 4. 757. Po jeho pohřbu byl zvolen jáhen Pavel a 29. 5. 757 posvěcen na biskupa a nastolen do čela církve.

Vynikal soucitem a dobrotou, se svými sluhy za noci navštěvoval nemocné a chudé. Chodil povzbuzovat i vězně v žalářích, vykupoval zajatce a za ubohé dlužníky platil dluhy. Jako první dosedl na papežský trůn i s vladařskými povinnostmi. S králem Pipinem udržoval přátelské styky. Po narození Gisely král poslal papeži její křestní roušku a ten ji dal na hrob sv. Petronily, čímž vzniklo duchovní kmotrovství. Po narození králova syna projevil Pavel zájem stát se jeho křestním kmotrem. Krále obdaroval mnoha knihami. Pavlovy listy jsou plny chvály na královy skutky pro církev, ale nejednou i proseb, aby přiměl langobardského Desideria k splnění slibů. Papež se hájil i proti diplomatickým pletkám, kterými se snažili Řekové i Langobardové jeho přátelství s Pipinem narušit.

Král Desiderius působil Pavlu I. starosti. Nejenže mu nevydával města, která ještě měl vydat, ale rozhodl se pokořit vévody spoletského a beneventského, kteří byli pod ochranou franckého krále. Roku 758 napadl Pentapole, válčil i na části církevního státu, ničil pole, drancoval města. Dobyl Spoleto a vévodu uvěznil. Z Beneventu před ním vévoda utekl a Desiderius tam dosadil vasala Arichisa. Pak navázal styky proti Frankům s neapolským vyslancem. Po papeži chtěl, aby před vydáním měst od Franků vymohl návrat langobardských rukojmí. Papež obklíčený ze severu i z jihu Langobardy to neměl jednoduché. Teprve v březnu r.760 se franckým poslům podařilo s Desidériem uzavřít smlouvu o vydání měst.

Po obrazoborecké synodě v Cařihradu nastalo na Východě pronásledování ctitelů obrazů a mnozí se utíkali do Říma. Pavel I. dokončoval stavební díla započatá bratrem Štěpánem. V místě rodného domu zbudoval kostel s klášterem, který dal řeckým mnichům. Celý život byl Pavel I. soucitný a svědomitý, ale jako panovník musel bývat i přísný, jinak by s mnohými nic nesvedl.

V červnu 767, když Pavel I. onemocněl a horko stěžovalo jeho zdraví, uchýlil se ke kostelu sv. Pavla za hradbami, kde o vigilii svátku apoštolů zemřel. Byl u něj pouze kardinál Štěpán. U sv. Pavla byl pohřben, ale po třech měsících převezen k sv. Petru a uložen v kapli Panny Marie.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Iren, ep. Lugdunen (asi 202); Potamiœna et Marcella (asi 202); Paulus Pp I. (767); Heimeradus (1019); Vincentia Gerosa (1847); Plutarchus, Serenus (ca. 202); Argimirus (856); Ioannes Southworth (1654); Severianus Baranyk et Ioachim Senkivskyj (1941)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský