Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Benno
Benno

16. června, připomínka
Postavení:biskup OSB
Úmrtí:asi 1106
Patron:rybářů a soukeníků; pomocník proti moru; záštita proti nečasu a prosebník za déšť
Atributy:biskup, klíče, ryba

ŽIVOTOPIS

Kněžské svěcení přijal jako benediktinský řeholník a v 56 letech byl zvolen biskupem. Věrně vedl 40 let míšeňskou diecézi a při tom se naučil slovanskému jazyku. S neúnavnou trpělivostí a láskou hlásal evangelium i okolním Slovanům. Na území polabských Slovanů stavěl chrámy a podporoval chudé, byl nazván jejich apoštolem. Za války utiskovaných Slovanů proti králi zůstal Benno stranou, a proto jej král uvěznil a poplenil biskupství. Když Benno získal svobodu, napravoval co bylo zničeno. Za roztržek stál věrně při papeži.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VĚROZVĚST POLABSKÝCH SLOVANŮ

Narodil se roku 1010 v Hildesheimu v Německu jako druhý syn hraběte Bedřicha z Bullenburgu a jeho manželky Bezele, za panování Jindřicha II. Jeho jméno Benno se překládá Zbyněk. Otec měl rozsáhlé statky v Dolním Sasku. Benno byl asi od šesti let u místního biskupa a pozdějšího světce Bernwarda, který byl jeho příbuzným a přislíbil chlapcovu dobrou výchovu a zajištění vzdělání. Toho se mu dostávalo od hildesheimského převora Vigera. Biskup Bernward strávil posledních pět let v nemoci upoután na lůžko a jeho útěchou byl Benno, který u něho trávil hodně času. Toho důrazně nabádal k ctnostnému životu a uděloval mu otcovské rady. Když biskup zemřel, měl Benno 12 let a pak pokračoval ve vzdělání. Ve dvaceti mu zemřel otec a on s matčiným souhlasem vstoupil do benediktinského kláštera sv. Michaela v Hildesheimu.

Žil asketicky, byl trpělivým a velmi dobrým mnichem. Ve 25 letech byl posvěcen na jáhna a po pěti letech mu bylo uděleno kněžské svěcení. Ve 32 letech byl po smrti opata zvolen jeho nástupcem. Volbě se podrobil jen z poslušnosti a po třech měsících se mu podařilo hodnost složit.

Císař Jindřich III. založil v Goslaru na řece Gose kapitulu, kterou chtěl obsadit nejlepšími duchovními. Z tamní školy měli vycházet na jeho přání pozdější biskupové. Vyžádal si tam i Benna prostřednictvím papeže Lva IX. Benno tamní školu spravoval 17 let. V roce 1066 byl povolán za biskupa do Míšně. Postaral se o to bývalý probošt v Goslaru, arcibiskup Hanno.

Benno v Magdeburku přijal biskupské svěcení s odhodláním napnout všechny své síly a působit jako dobrý pastýř i kdyby to znamenalo položit život.

Míšeňská diecéze byla přes letité potlačování a odnárodňování od německých panovníků ještě většinou slovanská a Slované přebývali i v sousedství. Mnozí z těchto Slovanů byli německou zbraní již dříve donuceni přijmout křesťanství, ale časem se vrátili k modloslužbě. V době Bennova nástupu na biskupství zavraždili polabští Slované v Lončině křesťanského krále Gotšalka za to, že se podrobil panovníkovi patřícímu k nepřátelům. A tak rostla vzpoura Slovanů od Labe až k Baltu proti německé nadvládě. Jednalo se o národně-pohanský akt. Chrámy a kláštery byly bořeny, křesťané vyháněni, duchovní kamenováni a rarožský biskup Jan na počest Radigasta byl zavražděn. Toto se dělo v sousední diecézi. Slované již z dřívějška měli špatné zkušenosti, protože brzy za německým knězem přišlo vojsko jeho panovníka, císařští muži si osobovali právo na vládu, ukládali daně a jiná břemena, takže u pohanských Slovanů byla zakořeněna nedůvěra k hlasatelům křesťanství.

Do takto špatně připravené půdy přišel Benno, jako biskup rozsévat Boží slovo. Své slovanské svěřence získával nejdříve dobrotou a mírností. Laskavým poučováním se je pak snažil obracet na křesťanskou víru. Důkladně se naučil jejich slovanskému jazyku a obrnil se trpělivostí. Podporoval chudé a mezi Slovany stavěl chrámy. Počáteční nedůvěra slábla, když viděli, že se chová úplně jinak než byli zvyklí od Němců. Skláněl se k nim jako otec, osvědčoval se upřímnou láskou a požehnaně působil.

V roce 1075 se strhla válka mezi králem Jindřichem IV. a saskými šlechtici. Slované povstali proti králi, aby se osvobodili od útisku. Benno zůstal stranou, nevměšoval se do politiky ani do bojů. Zpupný Jindřich IV. mu měl za zlé, že mu nepomohl, napadl Míšeň, zajal ho, uvěznil, vše mu pobral a plenil celé biskupství. Největší Bennovou bolestí bylo, že jeho stádo zůstalo bez pastýře a jeho dílo mezi Slovany bylo válkou silně poškozeno. Ostatní utrpení spojené s vězněním snášel trpělivě a s odevzdaností do Boží vůle.Po roce získal svobodu a pustil se do obnovování toho, co bylo válkou poškozeno.

Pýchou posedlý Jindřich svolal do Vormsu německé biskupy, aby sesadili papeže. Benno ho neposlechl a místo do Vormsu odcestoval do Říma. Tím dal jednoznačně najevo na čí straně je. Řehoř VII. svého věrného biskupa uvítal a přál si ho nechat u sebe. Do svého biskupství se Benno mohl vrátit až byl Jindřich IV. donucen podrobit se papeži.

Jeho návratu se týká vyprávění, pro které má mezi atributy klíč a rybu. Před odchodem do Říma odevzdal kanovníkům klíč od hlavního chrámu s nařízením střežit jej před císařovými stoupenci. Klíč měli vhodit do Labe, jakmile dojde k Jindřichově klatbě. Prý tak učinili. Klíč pak byl dle legendy nalezen ve velké rybě, kterou kuchali v pohostinství, v němž se při zpáteční cestě i s ostatky svatých Benno zastavil.

Po návratu dbal již jen na duchovní blaho svěřeného lidu. Při své horlivé činnosti neopomíjel duchovní spojení s Pánem, prohlubované modlitbou. Lidé za ním přicházeli v hojném počtu se svými modlami, které rozbíjeli a přijímali od něj svátosti. Legendární vyprávění se zmiňuje o údolí Svatodol, někde poblíž Míšně, v němž biskup Benno kázal a křtil. Jednou za velkého vedra se kolem něj sešlo mnoho lidí, nedostávalo se vody a někteří v davu omdlévali. Biskup prý pomohl tím, že zarazil do země pastýřskou berlu a když ji vytáhl, vyrazil za ní pramen vody.

Čtyřicet let spravoval svou diecézi a v 96 letech po přípravě na smrt rozloučil se s kanovníky a odevzdal svou duši Pánu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Pomodlím se za naše biskupy a častěji budu na ně v modlitbě pamatovat.

Bože, Tys naplnil svatého Benna svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(ze závěrečných modliteb breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Benno (asi 1106); Quiricus et Iulitta (století neznámé); Ferreolus et Ferrutius (asi s. IV); Lutgardis (1246); Maria Teresia /Anna Maria Catharina/; Scherer (1888); Similianus (s. IV); Tychon (s. V); Aureus, Iustina et socii (s. V); Aurelianus (551); Cechardus (ca. 860); Thomas Reding (1537); Antonius Constans Auriel (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský